Na chudé přísnost, hlásá náš sociální systém. Filantropie může pomoci, spásu v ní ale hledat nelze
Česko chudne. Pro stále více lidí nejsou dostupné základní potraviny nebo kroužky pro děti a bude hůř. Český sociální systém na novou situaci nezvládá reagovat dost rychle. Pomoc je pro mnoho lidí, kterým se náhle zhoršila životní situace, nedostupná nebo se ostýchají o ni požádat. „Brát dávky“ je u nás stále stigma. Musíme si pomáhat.
Covid-19 po sobě zanechal ekonomické následky. Zatímco jsme se připravovali na postpandemickou obnovu, ekonomická situace se ještě zhoršila. V důsledku války na Ukrajině a v souvislosti s napjatou energetickou situací se problémy dále prohlubují a inflace roste tempem u nás velmi dlouho neznámým.
Podle výzkumného projektu Život k nezaplacení u nás vzrostl počet domácností s příjmem pod hranicí chudoby z 9–10 % na 16 %, když porovnáme rok 2021 s čísly z letošního března. Valorizace důchodů tento podíl sice mírně snížila, ale zejména mezi lidmi s nízkým vzděláním, z chudších regionů a samostatně žijícími důchodci žije v příjmové chudobě 20–30 %. A zhoršená situace na nás již začíná dopadat, i pokud se nenacházíme na hranici chudoby – třetina domácností sice stále označuje svoji ekonomickou situaci za velmi či poměrně dobrou, je to ale pokles. V létě 2021 to bylo 46 %.
Ačkoli to tak podle některých elitářských vyjádření ve veřejném prostoru a na sociálních sítích nemusí jevit, jsme si vesměs vědomi toho, že ne všem se u nás daří stejně. Ekonomicky slabé či ohrožené vrstvy populace, jako jsou například starší lidé nebo sólo rodiče, mají dvojí možnosti podpory. Jednou je systém sociálního zabezpečení a další související nástroje veřejných politik a institucí. Tou druhou je oblast filantropie, ať už firemní, nebo individuální.
Umíme si pomáhat
Po napadení Ukrajiny Ruskem česká společnost v první polovině tohoto roku ukázala, že když je to potřeba, solidarita a pomoc jí nejsou cizí. Míra pocitu sounáležitosti s napadeným státem a jeho obyvatelkami a obyvateli byla neuvěřitelná. Po dvou pandemických letech, kdy jsme zažívali pocity izolace a atomizace společnosti, přišel příslib atmosféry, ve které si budeme více uvědomovat svou provázanost s ostatními. Uvědomovali jsme si, že nežijeme jen vedle sebe, ale že jsme do určité míry jeden na druhého navázáni a měli bychom spolu vycházet.
Uplynulo pár měsíců a důvodů k optimismu v této oblasti už tolik nemáme. Silný mobilizační moment z přelomu února a března se nedá měřit s tím, jak se k sobě standardně navzájem chováme, ani toho, jakým způsobem vnímáme potřebu pomoci a solidarity.
Kvůli extrémní inflaci a možného energetického nedostatku v nadcházejících měsících se rozšiřuje okruh lidí, kteří vše, co je čeká, nejspíš bez pomoci nezvládnou. Podle Lucie Ryntové ze společnosti Aperio řeší rodiče nedostatek financí na čím dál širší okruh výdajů. Nejde jen o zdražování energií, potravin, drogerie či pohonných hmot, ale i různých aktivit pro děti, například letních táborů nebo kroužků. Zároveň tito rodiče často nedosáhnou na některé formy pomoci, protože jsou nastaveny na extrémně nízké příjmy (například Balíček okamžité pomoci pro Pražany) nebo jsou jen jednorázové, jako byl příspěvek pro děti ve výši 5000 Kč vyplácený začátkem školního roku.
V první řadě by na to měl umět reagovat sociální systém. Nechám stranou, zda jsou změny v dostupnosti a výši dávek a dalších nástrojů adekvátní a zda si politická reprezentace vůbec uvědomuje, kterým směrem by měla pomoc cílit. Ale co nám zbývá, když náročnou situaci sami nezvládáme a na systematickou pomoc z nějakého důvodu nedosáhneme? Kromě rodiny a blízkých (kteří ale sami nemusejí být v situaci, kdy by nám mohli pomoci) už zbývá v podstatě jen charita a dobročinnost.
Profesionální pomoc
Firemní filantropie není na rozdíl od podpory diverzity nebo úsilí o udržitelnou produkci mezi CSR aktivitami tolik vidět, přesto je možné najít příklady firem, které u svých zaměstnanců podporují dobrovolnictví nebo nabízejí speciální slevy či jinou pomoc určitým skupinám lidí. Firmy také často spolupracují s charitativními organizacemi nebo se zapojují do aktivit, jako jsou potravinové sbírky. Podpora těchto zavedených organizací je zpravidla efektivnější, než kdyby firmy samy shromažďovaly informace o tom, kdo je a není „potřebný“.
Neziskový sektor, případně náboženská společenství pomáhat umějí. Příkladem mohou být právě potravinové banky. Podzimní kolo tradiční potravinové sbírky proběhlo 12. listopadu a vybralo se 520 tun potravin a drogerie. Přispět mohou nakupující na online platformách ještě do 22. listopadu.
Sbírka potravin na Rohlíku pokračuje
V podzimním kole celorepublikové Sbírky potravin se ve více než 1400 prodejnách podařilo vybrat 468 tun potravin. To znamená až 936 000 porcí jídla. Zákazníci obchodů, které se do sbírky 12. listopadu zapojily, přispěli také 52 tunami základní drogerie. Na Rohlik.cz pokračuje sbírka až do 22. listopadu. Stačí k nákupu přidat jeden z nabízených poukazů a balíčky potravin a hygienických potřeb se dostanou přímo do potravinové banky. A Rohlík do potravinových bank daruje 20 % navíc z toho, co věnují zákazníci.
Filantropie ovšem mívá zpravidla jedno velké omezení. Nebývá dostupná každému, protože nepřistupujeme ke všem chudým nebo jinak sociálně potřebným nepřistupujeme stejně – hovoří se o „deserving and undeserving poor“. To znamená, že pokud máme pocit, že člověk za svou chudobu nemůže – například s ohledem na věk nebo fyzické zdraví –, máme větší ochotu pomoci než lidem, kteří z našeho pohledu takovou objektivní „omluvenku“ nemají.
Co je filantropie
Filantropií chápeme různé formy dobročinnosti a altruismu ve vztahu k jiným lidem. Zejména jde o poskytování peněz, zboží, služeb nebo času, ale představitelné jsou i jiné formy. U firem můžeme hovořit o takzvané firemní filantropii, která představuje jeden z principů společenské odpovědnosti (používá se i zkratka z angličtiny – CSR). Právně není u nás filantropie příliš podrobně ukotvena, určitý rámec najdeme v poněkud zastaralém zákoně o dobrovolnické službě, dále v daňové legislativě, která zvýhodňuje některé formy dárcovství. Filantropie může mít i svou „tržní“ podobu – pomáhat někomu může být, cynicky řečeno, dobré PR.
Nejsou to ale jen děti, senioři nebo matky samoživitelky, kdo může potřebovat pomoc. Pokud potřební nepatří mezi podporované skupiny, bude pro ně pomoc hůře dosažitelná. A s ohledem na princip dobrovolnosti, na kterém je filantropie založená, si nedovedu představit, že by podpora poskytovaná soukromými subjekty mohla být nějak regulována.
Podpora znevýhodněných má být systematická, nízkoprahová a dobře dostupná, organizovaná na systému veřejných pojištění a rozpočtů a v neposlední řadě destigmatizovaná. Tento přístup ale rozhodně není univerzálně přijímaný. Náš systém sociální pomoci na těchto principech sice do určité míry stojí, řadu z nich ale nesplňuje. Dělení na deserving a undeserving poor, které by se v českém politickém prostředí dalo parafrázovat slovy „na chudé musí být přísnost“, se promítlo i sem.
Filantropie a solidarita na individuální nebo firemní úrovni jsou potřebné a velmi cenné, jenže jejich dosažitelnost není univerzální, a dokonce mohou podléhat i určitým trendům. Nicméně jakýkoli krok na cestě k sociálně citlivější společnosti je dobrý. Individuální aktivity pomáhají nejen konkrétním lidem, ale zároveň podporují princip solidarity ve společnosti a přispívají také ke zmírnění stigmatizace. Pokud budeme považovat za normální, že jeden pro druhého musíme něco udělat, a zároveň že je v pořádku pomoc přijmout a nestydět se za to, bude to znamenat mnohem víc, než se dá vyčíslit objemem poskytnuté pomoci a tunami vybraného zboží v potravinové bance.
Aktuální číslo
- Swap - nový životní styl, pro který je podstatné nacházet radost jinde než v nezřízené spotřebě.
- Co by ženy měly dělat, pokud by chtěly mít v důchodu stejně peněz jako muži?
- Ani umělá inteligence není objektivní a nestranná. Proč má AI předsudky?
- Náš feel good speciál jsme tentokrát věnovali chůzi. Jak to udělat, aby nás po dlouhém výšlapu nebolely nohy ani duše?
- K ročnímu předplatnému balíček pečujících krémů od L'Occitane zdarma
