Ženské tělo není kulturní válka. Máme právo být vyděšené z omezování potratů

KomentářLidská právaPotraty
Pro choice
Irena Buršová
| 10. 5. 2022 | 14 komentářů | 6 329
Ženské tělo není kulturní válka. Máme právo být vyděšené z omezování potratů
Protesty 3. května v americkém Austinu. Foto: Shutterstock

S každou další zprávou o omezování či zakazování potratů někde ve světě zažívají i mnohé české ženy vlnu zděšení, vzteku, smutku či frustrace. Taková reakce je naprosto adekvátní a pochopitelná. I muži, kteří potraty nechtějí zakazovat, mají někdy tendenci takové reakce považovat za přehnané – není přece důvod se bát a rozčilovat, u nás nic takového nehrozí. Ono je ale snadné se nebát, když nemáte dělohu.

Z USA přicházejí zprávy o dalších možných zákazech či omezování potratů. Podobné posuny pozorujeme v sousedním Polsku. A poslední týdny se více odhaluje, jaký vliv mají protipotratové organizace jako Hnutí pro život a Aliance pro rodinu u nás. Naše ministerstva i parlament jsou dlouhé roky ovlivňované poslanci, senátory, asistenty, poradci a lobbisty, kteří mají z ženských práv legraci, a přitom mají moc je sabotovat a bránit jim.

Jedna za všechny, všechny za jednu

„Tohle u nás není téma, to není takový problém, u nás se nic nezmění,“ je nepříjemně bagatelizující prohlášení. Někteří lidé vnímají lidská práva globálně, ne jen podle toho, co se místně dotýká konkrétně jich samých. Věc se nemusí dít v Evropě, v České republice, u mě v práci – a stejně mě může zasáhnout, naštvat a můžu se chtít proti ní postavit. Bytostně intimní a specifická věc, jako je omezování potratů, může fungovat podobně jako závazek společné obrany NATO: útok na tělesnou integritu jedné ženy je útok na nás všechny.

Pokud člověk nemá dělohu, otázka potratu je pro něj především pouze teoretická. Jakési intelektuální cvičení. Je potom snadné téma ignorovat úplně či jej odmávnout jako nedůležité.

Proč řešíte, že někde v Rusku zavraždili člověka z opozice nebo jiného dlouhé roky perzekvují? Je to daleko, vás se to nedotkne, u nás se to stát nemůže, tudíž je zbytečné se tím zabývat... To zní absurdně, že? Je přirozené, že nás věznění Alexeje Navalného či vraždy novinářů kdekoli ve světě pobuřují. Stejně přirozené je, když nás pobouří omezování jiných lidských práv mimo Českou republiku.

Myslíte si, že hrozí konec legálních potratů i u nás?

Kdo nemá dělohu, jen teoretizuje

Ponechme stranou ultrakonzervativní organizace, ve kterých proti potratům často vystupují i ženy, a mrkněme na muže v mainstreamu, kteří nejsou pro omezování potratů, ale mají tendenci ženy „uklidňovat“, že se nic neděje. Pokud člověk nemá dělohu, otázka potratu je pro něj především pouze teoretická. Jakési intelektuální cvičení. Je potom snadné téma ignorovat či jej odmávnout jako nedůležité. Označit je za zbytečné kulturní války a pobouřenou reakci žen za přecitlivělou, až hysterickou. Lidi bez dělohy nikdo nebude nutit nechat si v ní něco dlouhé měsíce růst proti jejich vůli a za nemalých zdravotních, fyzických i psychických rizik a dopadů.

Čtěte také: Hrozí konec legálních potratů i u nás?

Foto: Profimedia

Vzrůstající vlna populismu, konzervatismu a mizogynie už v několika amerických státech omezila základní lidské právo na legální a bezpečný přístup k interrupci. Jakmile jsou potraty zákonem zakázány, dochází k mnoha zbytečným úmrtím. Skupinám, které jsou v odporu k potratům nejhlasitější, jde málokdy o právo plodu na život – jde jim hlavně o moc, kontrolu a nadvládu nad ženskými těly i osudy.

Interrupce je zdravotní péče

Na tomto místě je nezbytné ve vší vážnosti vytáhnout figuru #NotAllMen. Existuje totiž nemalé procento mužů, kteří to nedělají. Jsou citliví, kriticky nahlížejí existující struktury, poslouchají ženy, jsou schopni pochopit, že existují prožitky, které oni sami nemají. Tihle muži jsou zděšení ze zpátečnických tendencí ve světě společně se ženami a nebagatelizují jejich děs a frustraci.

Vztek a děs jsou adekvátní reakce

Na tom, že ženy cítí ve spojení s omezováním či zakazováním potratů vztek, zděšení, frustraci či smutek, není nic přehnaného či hysterického. Muže to tolik nebere nikoli proto, že by byli více racionální, stabilní a rozvážní. Ono je to tolik nebere, protože se jich to bytostně netýká. Ať se stane cokoli, jejich tělo omezeno nebude. Pro ilustraci uvedu příklad: Když chodíte po městě sami, je váš pohyb úplně jiný, než když chodíte s kočárkem. Rozdíl v prožitcích je dán naprosto objektivně. Absence nájezdu u schodů si v jednom případě nevšimnete, ve druhém vás omezí a pochopitelně rozčílí.

A další příklad: kdyby se nyní objevil virus, který by napadal jen penis a působil okamžitou i dlouhodobou bolest, bylo by naprosto pochopitelné, že by na něj muži reagovali jinak než ženy; nejspíš s větším děsem a vynaložením mnoha prostředků k řešení situace. A kdyby ženy mužům radily „jestli tě to svědí, tak si to, zlato, namaž ibalginem“, asi by je to moc nepotěšilo.

Potřebujeme od našich chlapů podporu, ne zpochybňování

Ženská práva jsou stejně důležitá lidská práva, jako je důležitý boj Ukrajinců či Bělorusů za nezávislost na Rusku. Naše dělohy a vaginy nejsou nějaké haha kulturní války, kde se lidé hádají o podobu panáčka na semaforu. Jsou to naše těla a dění ve světě nám opakovaně připomíná, že nad nimi nemáme plnou kontrolu – to je pocit, který drtivá většina mužů systematicky nezažívá. Je naprosto pochopitelné, že v ženách zprávy ze světa vyvolávají těžké negativní emoce, a od našich chlapů bychom potřebovaly, aby náš prožitek nebagatelizovali, ale poslouchali a věřili nám, že tohle opravdu není legrace.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • PRVNÍ MUŽ NA TITULCE HEROINE Lukáš Houdek je muž mnoha talentů a zájmů. Aktivista, novinář, vedoucí projektu HateFree Culture, světoběžník i humanitární pracovník. Jako výrazného umělce, který dokáže svými projekty tnout do živého a naštvat spoustu lidí, ho představuje polský spisovatel Mariusz Szczygieł. „Mám takové pravidlo: nikdy nikomu neříkám, že má hrozné názory. Lidi neodsuzuju, nestavím je na pranýř. To totiž nikdy nefunguje,“ říká Lukáš Houdek. Prvním mužem na obálce Heroine nemohl být nikdo jiný!
  • ACH TI MUŽI! Nové číslo časopisu Heroine je tentokrát hodně o mužích a od mužů. Říká se, že přišli o své tradiční role a nové teď horko těžko hledají, což s sebou nese spoustu mrzutostí. A tak jsme si chtěli na onu pověstnou „mužskou krizi“ posvítit. Co to vůbec je? Kdo za ni může? A kde je svět ještě v pořádku? Dali jsme mužům možnost mluvit o tom, co je trápí a čeho se děsí.
  • LIBUŠE JARCOVJÁKOVÁ Její černobílé, často neostré, emotivní a obnažené snímky jdou na dřeň. Fotí už od šedesátých let, její tvorba byla ale téměř neznámá až do výstavy v Arles v roce 2019. Tu pak deník The Guardian vyhlásil nejlepší výstavou roku a z Jarcovjákové byla rázem světová senzace. S Marikou Pecháčkovou si v intimním rozhovoru povídala o bolesti nohou, o vztazích s muži i ženami, a hlavně o focení. „Já věděla, že to nikdo neuvidí, tak jsem byla absolutně bez cenzury. Pak se posunulo vnímání toho, co je přípustné pro svět umění. Miluju fotografickou chybu; když se objeví, vítám ji.“
  • BOŽÍ VODA Taky milujete přírodní nápoje jako kombucha, kvašené tibi limonády nebo domácí zázvorové pivo? Pak prostě nesmíte vynechat ani březovou mízu. Čepovaná přímo ze stromu chutná jako osvěžující, mírně nasládlá pramenitá voda. Když ale vyzrává v lahvích obohacená o trnky, višně, květy růží nebo třeba kopřivy, můžete se těšit na chuťový koncert. A prý má téměř zázračné účinky!

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 14 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

umfa | 10. 5. 2022 14:58

Možná, že byste spíš než podporu potřebovali od chlapů, aby se v této otázce všichni a navždy zdrželi hlasování. Je sice moderní tvrdit, že dítě má 2 (až n) rodičů, ale odkroutí si to vždycky ženská.

+13
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Michal Macek | 10. 5. 2022 15:36

1/ ano je to těžké, "dítě" a "plod" může pro tu ženu znít emocionálně, na druhou stranu "něco " je zas hodně odosobnene. Odpůrci můžou říct "vidíte, pro ty ženy je lidský plod jen 'něco "... navrhoval bych kompromis zárodek nebo embryo. To zní vědecky a zároveň ne tak necitelne.

2/ to beru zpět máte pravdu. Chtěl sem psát nějaká moudra o antikoncepci. Ale ta není vždy spolehlivá. Vím to z vlastní zkušenosti (potici se smajlik) . Nebyl sem vždy svým partnerkam 100% věrný a zároveň nejsem velký kamarád s kondomem. Často sen milenkam sliboval že "si dám pozor" a to sem se snažil poctivě. Ale jak známo stačí kapicka...no čekat pak jestli to ta dívka "dostane " byl někdy horor...představa že budu muset vysvětlit přítelkyni nejen nevěru ale i tohle byla hrozná...já se i modlil...naštěstí mě andelicek vždy ochránil ale bylo to psycho občas...ale tak aspoň vidíte že my muži nejsme zas tak lhostejní k tomu co se děje v děloze:)) někdy to prožíváme fakt hodně:))

-16
Reagovat