E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

„Kdo komunikaci odmítá, potřebuje ji nejvíc.“ O umění dobře položené otázky a dialogu, který otvírá srdce

18. červen 2022
16 677

„Měla jsi mi to říct.“ Slyšeli jste tuhle větu už někdy? A věděli jste, že jste chtěli, že jste se možná i pokoušeli něco důležitého komunikovat, a přesto vám v tom něco bránilo? Možná jste nedostali tu správnou otázku. Možná to, co jste chtěli říct, bolelo. Možná jste měli strach z reakce toho druhého. Komunikace ve vztazích je náročná a často upadáme do mlčení, i když o spojení stojíme. Jak ho prolomit?

Foto: Anton Malanin, Unsplash

Zdá se přirozené mluvit se svými nejbližšími o tom, co chceme a potřebujeme, co nás trápí, po čem toužíme. Vztahy – romantické i rodinné – ale často zůstávají uvízlé ve stavu, kdy spolu mluvíme jen o všednodenních věcech a hlouběji se neodvážíme podívat. Když někoho nového poznáváme, je sdílení zážitků, emocí, plánů a obav zásadním nástrojem intimního sblížení. Jak ale poznat, co je bezpečné sdílet a na co se ptát, abychom neublížili?

Tomáš Kvapilík, psycholog a psychoterapeut, slýchá příběhy, jejichž jádrem je nefunkční komunikace, ve své praxi téměř denně. Zdůrazňuje, že dobrá komunikace má mnoho vrstev, nejen tu verbální; důležitou podmínkou k tomu, abychom mohli o věcech mluvit, je také to, jak dobře známe sami sebe. A jestli se s druhým cítíme v bezpečí. „Nedostatek respektu vůči sobě navzájem a svému prožívání je jedním z nejčastějších problémů v rámci vztahů. Pokud jeden člověk vstupuje do komunikace s tím, že chce toho druhého změnit a přesně ví, co by měl dělat jinak, nedopadne to dobře,“ upozorňuje.

Tomáš spolupracoval na tvorbě komunikačních karet pro projekt značky Maltesers, které mají za cíl „otevírat srdce“ skrze dobře položené otázky. Takové, které můžete položit druhému i sami sobě. Povídali jsme si o tom, jakou sílu má taková otázka ve správnou chvíli a ve správný čas, jakou roli v tom hraje naše tělo a kdy je dobré komunikační tabu bořit a kdy našlapovat raději opatrně.

Pokud se na terapii řeší komunikace ve vztahu, je pravděpodobné, že lidé vás vyhledávají ve dvojicích, v párech. Je to dnes trend? Chodí se „na párovku“ často?

Dříve, ještě v Československu, fungovaly hlavně manželské a rodinné poradny. Nabídka párové terapie byla omezená. Jsem rád, že se nyní rozšiřuje.

Stává se, že „špatná komunikace“ je přímo důvod, se kterým přicházejí?

Ne tak docela. Ti lidé, ať už klient, nebo pár, často uvíznou v tom, že vidí konkrétní věc, kterou chtějí řešit. Přicházejí třeba s nevěrou nebo že se vzájemně odcizují a vztah jim umírá. Není pravidlem, že by měli takový náhled, aby řekli: „V tomhle místě se nám komunikuje špatně, my s tím potřebujeme pomoct.“ Tam se dostaneme třeba až na třetím sezení. To je ale v pořádku – já jako terapeut nepotřebuju, aby klient nebo pár přišli s dokonale pojmenovaným problémem. Klidně ať tápou a ono se to samo pomalu odkrývá. Abych ale odpověděl na vaši otázku: Aniž by to takto pojmenovali, je míjení v komunikaci nebo špatně nastavená komunikace jedním z velmi častých témat terapie.

Popup se zavře za 8s
Prémiový článek

Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!

Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!