Většina rodičů sem děti dát nechce. Ti, co sem chodí, by neměnili. Reportáž z brněnské „romské“ základní školy
Merhautova základní škola v Brně má pověst segregované školy. Naprostou většinu žactva totiž tvoří romské děti. Většina neromských rodičů se proto snaží své potomky umístit do jiných škol v okolí. Ti rodiče, kteří předsudky překročili, a své děti do školy i přes její pověst zapsali, si ji nemohou vynachválit. Svědčí o tom také nedávný průzkum spokojenosti s klimatem brněnských škol.
Je tři čtvrtě na osm ráno. U vchodu do základní školy Merhautova v Brně stojí spolu se školníkem Jana Foltýnová a vítá přicházející rodiče s dětmi. „Do šatny už to zvládne sama,” pronese směrem k jedné z matek, s níž se navzájem zdraví. Někteří rodiče působí nejistě, zatímco jejich děti se do školy očividně těší. „Rodiče se dnes o děti tak bojí, že by s nimi nejradši šli až do třídy,” usmívá se ředitelka školy, která má v rámci Brna nálepku segregované. Více než sedmdesát procent žáků totiž tvoří Romové a škola od začátku ruské agrese vzdělává také vyšší počet ukrajinských dětí. Neromské děti jsou na Merhautově v menšině.
Merhautka, jak škole všichni familierně říkají, byla dříve elitní institucí, kde bychom romské žáky napočítali na prstech jedné ruky. Situace se změnila po sloučení se sousední základkou Vranovská, kde více než třetinu žactva tvořili Romové. Jana Foltýnová, která byla tehdy její ředitelkou, začala s vedením městské části vymýšlet způsoby, jak romské a neromské děti více promíchat. A tak došlo ke sloučení. „Byly to těžké roky. Na Merhautově nás nikdo moc nechtěl. Já jsem se přitom snažila o integraci romských žáků. A to se podařilo,” vzpomíná Foltýnová. Ne všichni však byli ze změny nadšeni. Proti sloučení se postavila část pedagogického sboru a dala výpověď. Stejně tak se změnami nesouhlasili někteří neromští rodiče, kteří své děti přeřadili na školy, kde se s Romy setkávat v takové míře nebudou. A tak zatímco spádoví žáci z romské komunity docházeli na Merhautovu, rodiče neromských dětí své potomky zapisovali jinam. „Na obou budovách se nám tak začali kumulovat romští žáci. Naše škola se stala útočištěm pro děti znevýhodněné, se speciálními vzdělávacími potřebami, pro děti romské a nově i ukrajinské,” shrnuje ředitelka.
Foto: Lukáš Houdek
„Neromští rodiče mají představu, že romská děcka jsou víc divoká, víc se rvou a hádají. Mají pocit, že by vzdělávání s většinou těchto žáků nebylo tak kvalitní, jako když se vzdělávají odděleně. Netýká se to jen Romů, ale i žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Nemají rádi jakoukoliv jinakost,” myslí si Foltýnová a rovnou kontruje, že tomu tak v její škole rozhodně není. Bariéry podle ní panují především mezi dospělými.
„Já se proto snažím rodiče motivovat, aby se k nám přišli podívat a přesvědčit se sami. Když přijdou, pak k nám své dítě většinou dají.” A její slova potvrzuje neromská matka Nela Mutňanská, kterou před školou potkávám a dáváme se do řeči. „Když jsem vybírala školu pro své děti, pár jsem si jich obešla. Merhautka na mě působila přátelským a vstřícným dojmem. I když se může zvenčí zdát, že to je problémová škola, opak je pravdou. Personál tu naopak s dětmi s náročným chováním umí pracovat,” odpovídá na mou otázku, proč své děti do takové školy záměrně zapsala. „Já ty obavy rodičů chápu, měla jsem taky strach. Dala jsem tomu šanci a dnes jsem moc ráda.”
