Elitní škola přijala najednou 40 znevýhodněných dětí a pak každý rok další. Poradili jsme si, říká ředitel
Karel Handlíř před šestnácti lety jako ředitel nastoupil do elitní krnovské základní školy. Brzy po nástupu ale město rozhodlo, že zruší místní rasově segregovanou školu a především romské děti rovnoměrně rozmístí do škol ostatních. Začátky nebyly jednoduché, přiznává ředitel. Dnes je ale ZŠ Janáčkovo náměstí vzorem v úspěšném zvládnutí desegregace a Karel Handlíř své zkušenosti předává dalším obcím a školám.
Dá se úspěšně bojovat se segregací žáků ve vzdělávání? Je možné dojít úspěšně ke změně?
Ředitel samotný to nemá šanci zvládnout. Pokud škola už to stigma má, velmi těžko se s tím bojuje. Postupně se zvyšuje míra segregace, děti si zvykají a vzniká svět sám pro sebe. Cyklí se pohled na svět, způsob učení, práci s dětmi i problémy.
Zde hraje klíčovou úlohu zřizovatel školy, který může pomoci ve změně podmínek a nastavení rovnosti. Musí to být vždy spolupráce obce, vedení i učitelů. Ve vesnických školách to je složitější, v prostředí měst od patnácti tisíc výš se to dá většinou řešit spádovostí – tedy změnou obvodů a rovnoměrným rozdělováním dětí. Dostaneme se tak na dvě až tři sociálně znevýhodněné děti na třídu, což je krásně zvládnutelné. Třídu to dramaticky neovlivní tak, jako když v ní máte takových dětí polovinu.
Jak vaše škola vypadala, když jste nastoupil?
Byli jsme naopak elitní školou s matematickými třídami. Do takové školy jsme přijali sociálně znevýhodněné děti a začali s nimi pracovat. Měli jsme to jednodušší, než když je ten proces opačný.
