Nechceme testy, které zvýhodní muže nebo ženy. Rozdíly přesto jsou, říká tvůrkyně testů Scio

Jak jste se stala psychometričkou? Nepředpokládám, že je to povolání, o kterém by snili mladí lidé na střední škole…

Kdyby na střední! Já chtěla být psychometričkou už na základní škole, i když jsem tehdy samozřejmě pojem psychometrie ještě neznala. Hrozně mě tehdy bavilo sestavovat různé testy a dávat je mým spolužákům a spolužačkám. Někdy na přelomu tisíciletí byl například v televizi pořad IQ Test národa. Já jsem vytvořila svůj vlastní test, dala ho kamarádkám a porovnávala výsledky s tím televizním, abych si zvalidovala, že ten můj test je stejně dobrý – což je jeden ze základních psychometrických postupů. O pár let později jsem se hlásila na vysokou a skládala testy obecných studijních předpokladů. A protože jsem je napsala velmi dobře, nabídla mi společnost Scio, abych se podílela na tvorbě dalších testů a otázek do nich.

Přijala jste nabídku hned? A na jakou vysokou školu jste se vlastně hlásila?

Šla jsem na Vysokou školu ekonomickou (VŠE) a zároveň jsem pomáhala s vývojem testů pro Scio. Zjistila jsem, že mě to skutečně hodně baví. Byla to skvělá brigáda, kdy třeba jedete v tramvaji a vymýšlíte přitom zajímavé testové úlohy. Na magistru jsem studovala statistiku a diplomku jsem psala o srovnávání výsledků testů a jejich ladění tak, aby různé verze byly navzájem srovnatelné. Potom jsem dělala doktorát, kde jsem se zaměřila vyloženě na psychometrii. Té jsem se věnovala i na stážích v Cambridge a v Yorku.

Jak poznáte, že nějaký test je dobrý?

Mimo jiné tak, že měří to, co chcete, aby měřil. Pokud škola stojí o uchazeče, kteří jsou schopni se hodně věcí naučit nazpaměť, měla by chtít přijímačky založené na memorování faktů. Pokud chce spíš uchazeče, kteří umějí logicky přemýšlet, měla by mít přijímačky založené na logice. Jenže zdaleka ne všechny univerzity a fakulty si toto umí pojmenovat a následně nastavit své požadavky. Napřed se tedy musíte rozhodnout, co má test měřit, a následně ho podle toho sestavit.

Jak u vás ve Sciu testy vznikají? Co vím, tak například Cermat má poměrně málo početné týmy. Je u vás víc lidí?

Určitě, nás je hodně. Ono i těch testů je víc. Oborové testy, například biologii, chystají odborníci na daný předmět nebo obor. Testy obecných studijních předpokladů (OSP) chystají celkem pestré týmy, částečně tvořené úspěšnými řešiteli, částečně odborníky na různé oblasti, například lingvisty, matematiky a podobně.

Napřed se napíší úlohy. Následuje proces, kdy si je garanti s autory pinkají tam a zpět a vylepšují je, dokud nemají pocit, že jsou opravdu dobré a jednoznačné. Tak vznikne zhruba dvojnásobný balík úloh oproti tomu, kolik jich nakonec potřebujeme, abychom měli rezervu a mohli vybrat skutečně ty nejlepší. Tento balík pak putuje do škol na pilotáž. Úlohy testujeme, protože potřebujeme zjistit, jak fungují, a jak rozlišují mezi silnějšími a slabšími uchazeči. Následně vybereme ty nejlepší úlohy a sestavíme z nich první verzi testu, která prochází kontrolami oponentů a přeřešitelů, což je zase několik kol úprav a trvá to i v řádu měsíců. Potom probíhají jazykové korektury, technické úpravy, aby se všechno zobrazovalo, jak má… A pak, když se testy napíší, máme ještě možnost takzvané veřejné oponentury, kdy uchazečstvo může vznášet námitky k úlohám v testu, protože přes veškerou snahu se může někdy stát, že je úloha nejednoznačná.