Přijímačky na vysokou jsou dnes pro uchazeče a uchazečky pohodlnější. Měla by ale studentstvo vybírat soukromá firma?

Devatenáctiletý Jay právě v těchto dnech skládá maturitu. Už teď ale ví, že byl s velkou pravděpodobností přijat na svůj vysněný obor – sociologii na Univerzitě Karlově v Praze. „Kromě sociologie jsem se hlásil ještě na Fakultu humanitních studií v Praze a na dva obory v Hradci Králové,“ vypráví uchazeč. „Na pražskou sociologii jsem skládal testy obecných studijních předpokladů od Scio, další dvě školy vypisují svoje vlastní přijímačky. Na všechno jsem se připravoval přes zimu, ale někteří spolužáci a spolužačky začínali už na podzim.“

Přijímací zkoušky na střední a vysoké školy jsou v Česku naprosto odlišné disciplíny. Podobu přijímaček na střední do posledního detailu určuje zákon. Každý tedy ví, že musí absolvovat test z matematiky a češtiny, že na matematiku bude mít 70 minut a na češtinu rovnou hodinu, a všichni se také dozvědí výsledky ve stejném termínu, byť i zde pak může hrát roli školní část zkoušky s váhou typicky až 40 procent. U vysokých škol je situace radikálně odlišná. Tyto instituce mají v českém vzdělávacím systému značnou autonomii. „Přijímací řízení na vysoké školy je v samosprávné působnosti vysokých škol. Ministerstvo školství nemá pravomoc zasahovat do zvoleného způsobu ověření znalostí a schopností uchazečů,“ říká Veronika Lucká Loosová z ministerstva školství. To, jak budou organizovat svoje přijímací řízení, je na rozhodnutí jednotlivých vysokých škol, a liší se to i fakultu od fakulty a obor od oboru.

Přijímačky na vysokou: na každé škole jinak

„Hodně záleží, kam se dítě hlásí, a jak prestižní je škola i obor,“ říká Radka, máma dvou vysokoškoláků. Zatímco její syn se dostal na Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze bez přijímaček a zdarma, za téměř dvouletou přípravu dcery na medicínu zaplatila 25 tisíc korun. Další tisíce spolkly přihlášky a také osobní účast na přijímacích zkouškách ve třech městech. Dvaadvacetiletému studentovi Tomášovi rodiče zaplatili online přípravný kurz z biologie a chemie dohromady za deset tisíc. Na studium chemie ho vzali bez přijímaček, na veterinární lékařství si jel z Prahy napsat testy do Brna. S cestovným a přihláškami tedy vyšly Tomášovy rodiče přijímačky zhruba na patnáct tisíc. Už zmíněný Jay měl zaplacené celkem čtyři přihlášky a absolvoval tři různé kurzy (jeden Scio, dva od fakult, kam se hlásil). „Rodiče to vyšlo určitě na třináct tisíc, a to je ještě levné. Za kamarádku, která se hlásí na práva, zaplatili už její rodiče určitě třicet tisíc,“ říká trochu nevěřícně letošní maturant.