Scrolujeme na mobilu, sjíždíme videa a psaný text konzumujeme zejména v podobě krátkých a úderných vět, případně ve formě statusů na sociálních sítích. Následkem toho dostává pořádně na frak naše schopnost hloubkového soustředěného čtení, což platí zejména o dětech, které mu nikdy ani nestihly přivyknout. Co s tím? Radí přední expertka na čtenářskou gramotnost Hana Košťálová z organizace Pomáháme školám k úspěchu.
Jsme na tom v Česku hůř než v jiných zemích? Vlastně ani ne, schopnost hloubkového čtení s porozuměním se snižuje napříč světem, a téměř jistě na tom mají svůj podíl například i sociální sítě. „Jsme na tom zhruba průměrně, ať už u dětské nebo dospělé populace. Nedávno jsem četla čerstvé výzkumy o čtenářské gramotnosti ze Spojených států, které říkají, že jejich absolventi se rok od roku pomaličku zhoršují. Základní úrovně funkční čtenářské gramotnosti dosahuje stále menší a menší procento absolventů,“ říká Hana Košťálová z projektu Pomáháme školám k úspěchu, která se soustředí na programy čtenářství a pisatelství v českých školách: „Čteme velmi povrchně, jen texty projedeme ale neumíme se na ně soustředit. A to má velké dopady na schopnost číst zapeklitější texty, na čtenářskou vytrvalost a podobně.“
Podle Hany Košťálové je pro zlepšení čtenářské gramotnosti nezbytné, aby se děti už od první třídy měly možnost soustředit na příběhy. K tomu jim pomáhají i čtenářské dílny, v jejichž rámci by měly mít dostatečný prostor na skutečně nerušené čtení. „Jeden kolega říkal: když dám dětem 20 minut na čtení, tak některým trvá devět minut, než se zklidní, začnou se soustředit a začtou se. Dříve dvacet minut stačilo, teď je to málo,“ uvědomuje si Hana Košťálová. I proto mají čtenářské dílny ideálně nikoliv 45 minut, ale dvojnásobek: „Často vidím bezvadné hodiny, které jsou ale strašně urychlené a ta těkavost vnějšího světa se přenáší do povrchnosti i ve škole. Děti si ani nemůžou vybudovat motivaci k učení, protože vlastně nikdy nezažijí ten AHA moment. Přitom to je ta chvíle, kdy se vyplavují endorfiny a říkají dětem, že učit se je prima.“
Ve školách, které jsou zapojené do projektu Pomáháme školám k úspěchu, ale děti nejen pravidelně čtou. Dalším krokem jsou pisatelské dílny, které jsou hlavně pro prvostupňové děti velmi náročné. „Nejprve si musí představit, pro koho vlastně píše. Co všechno chce do textu napsat. Je to náročná činnost, ale velmi rozvíjí mozkové spoje. Dílny psaní dávají žákům prostor tohle všechno si vyzkoušet a pak posoudit, zda se jim textem povedlo vyjádřit to, co chtěli, a oslovit toho, pro koho text vznikl,“ popisuje Hana Košťálová. V rozhovoru na webu Heroine.cz mluví o tom, jaký postoj má třeba ke čtenářským deníkům nebo jak mohou své děti ve čtení podpořit rodiče.