Zneužití se může týkat každého dítěte. Tipy, jak ho ochránit na táboře, ve škole i na kroužcích
Nedávno uvedený film Sbormistr otevřel otázku zneužívání dětí v zájmových kolektivech. Nejde jen o ojedinělé případy špičkových hudebních těles, ke zneužití dítěte může dojít a dochází i ve skautu, na florbale nebo v dramaťáku. Na co si dávat pozor, když dítěti vybírám kroužek, a jak a kdy s ním o nebezpečí mluvit?
„Ano, je to riziko, které existuje, a nelze se mu zcela vyhnout,“ říká ředitelka Dětského krizového centra v Praze Zora Dušková. „Musím zdůraznit, že je zodpovědností a rolí rodičů, aby děti už odmala a opakovaně vedli v prevenci. Už v předškolním věku by děti měly vědět, která místa na těle označujeme jako intimní – ve zkratce jsou to ta, která si v létě zakrýváme plavkami – a kdo a v jakém režimu se těchto míst smí nebo nesmí dotýkat.“
Včas a opakovaně s dětmi probírat, kdo si k nim co může a nemůže dovolit, je nejen základem prevence před zneužitím, ale také to dětem ukazuje, že s rodičem mohou řešit cokoliv. Když už se jim stane, že se k nim někdo nechová adekvátně, nemají potom problém za nimi přijít a svěřit se. „Říkáme jim tím: já jsem tu pro to, abych tě chránil/a a unesu každou tvoji starost,“ vysvětluje Zora Dušková.
Při výběru volnočasové aktivity radí Zora Dušková rodičům, aby si organizaci, kam jejich dítě vstupuje, dobře „proklepli“: „Vždycky je hodně dobré podívat se na celou organizaci. Čím víc se tam pohybuje lidi, čím má jasnější strukturu - hlavního vedoucího, pomocné vedoucí, instruktory - tím je to podle mě zdravější prostředí. Pak je určitě dobře se podívat na historii oddílu a jeho fungování, na reference. Může být varující, když najednou od určitého věku děti začnou odcházet.“
Existuje podle Zory Duškové nějaký „prototyp oběti“? „Existují určitě zranitelnější skupiny dětí, obecně jde o děti osamělé, z nepodnětného prostředí, nízkého věku. Pokud má dítě nějaký handicap fyzický nebo duševní, je také křehčí, zranitelnější. Nejde jen o děti sociálně znevýhodněné, ale i o děti, na které jejich rodiče nemají čas, málo se jim věnují,“ popisuje ředitelka Dětského krizového centra, ale dodává, že ani děti z běžných fungujících rodin nejsou před zneužitím imunní: „Čím míň škatulkujeme, tím víc necháváme otevřený prostor k uvědomění, že se to může týkat úplně každého dítěte.“
Kdy by okolí nějakého zájmového útvaru mělo zpozornět a začít si víc všímat, co se na kroužku děje? Jaký vliv má grooming a dynamika zneužívání na vztahy v kolektivu? A může se stát, že zneužití dítěti nijak neublíží, takže si pachatel zaslouží jen podmíněný trest? Přečtěte si rozhovor Lucie Kocurové na webu Heroine.cz.
