Sbor, oddíl, kroužek. Riziko, že dítě někdo zneužije, může být všude, říká ředitelka krizového centra

Představa, že dáme dítě někam na kroužek, pošleme ho na tábor nebo do oddílu a někdo ho tam zneužije, je pro většinu rodičů noční můrou. Děje se to často? Máme se bát?

Určitě je na místě o tom přemýšlet a uvědomit si, že ano, je to riziko, které existuje, a nelze se mu zcela vyhnout. Na druhou stranu ale děti potřebují zájmové aktivity, v nichž se můžou rozvíjet, učit se nové dovednosti a také nalézat vztahy, které nejsou zatížené každodenností školní třídy. Určitě bychom jim tedy neprospěli, kdybychom je z důvodu obav o jejich bezpečí nikam neposílali. Ale musím zdůraznit, že je zodpovědností a rolí rodičů, aby děti už odmala a opakovaně vedli v prevenci. Už v předškolním věku by děti měly vědět, která místa na těle označujeme jako intimní – ve zkratce jsou to ta, která si v létě zakrýváme plavkami – a kdo a v jakém režimu se těchto míst smí nebo nesmí dotýkat.

Skutečně máme mluvit už s nejmenšími?

Vysoké procento dětí je zneužíváno právě v předškolním věku, takže důležité je, aby děti byly poučené včas. Důležité pro děti je také to, aby tím, kdo otevírá témata intimity, byl rodič. Když se totiž dítěti přihodí něco, co je mu nepříjemné, nebo ho to dokonce traumatizuje, tak je ohromně těžké a někdy i nemožné v roli dítěte být tím prvním, kdo toto téma přinese. Takže když si rodič o intimitě s dítětem přiměřeně jeho věku povídá, tak mu tím říká – je legitimní o tom mluvit. Děti dále potřebují od rodičů slyšet ujištění „kdyby se ti něco nepříjemného stalo, tak přijď a řekni mi to, protože já jsem tu pro to, abych tě chránil/a a unesu každou tvoji starost.“