Uvěříte, že je to vaše vina. Jak poznat, že nežijete v „italské domácnosti“, ale v toxickém vztahu
Na začátku to vypadá jako láska, o které se píšou romány. Velká gesta, pocit osudového spojení, neustálé zprávy, výjimečná chemie i přesvědčení, že jste konečně potkala „toho pravého“. Jenže – jak ukázal třeba nedávný seriálový hit Monyová – právě tak často začínají vztahy, které se později promění v kontrolu, manipulaci a domácí násilí. Proč je tak těžké poznat včas, že je vztah toxický? Proč ženy neodcházejí od násilníků, i když se jich bojí? A kde je hranice mezi bouřlivým manželstvím a vztahem, který ničí důstojnost i bezpečí? Heroine.cz přináší příběhy žen, které násilnými vztahy prošly, i rady psychoterapeutek, jak takový vztah rozpoznat a dokázat odejít.
„Chytil mě pod krkem a škrtil mě, dokud jsem nezačínala ztrácet vědomí. Když pustil, na krku mi zůstal krvavý šrám,“ vzpomíná Hana Horáková na jeden z okamžiků, kdy se rozhodla odejít od partnera. O několik dní později jí majitelka bytu při předávání klíčů ukázala na modřiny na ruce a zeptala se: „On vás bije?“
Když přikývla, uslyšela jen pohrdavé: „A to se necháte?“
Foto: Ilona Kleníková
Tahle věta v ní zůstala, a zraňuje ji, roky – protože podobná otázka je v těchto případech častá. „Proč ty ženy neodejdou, když je na ně partner hnusný a násilný?“ Případně: „Proč si takového muže vůbec vzaly?“
Svůj příběh se s redakcí Heroine.cz a jejími čtenářkami Horáková rozhodla sdílet právě proto, aby na tuto otázku odpověděla.
Není to proto, že by ženy byly slabé nebo závislé na utrpení, ale protože domácí násilí vytváří psychologickou past. Partner postupně rozkládá jejich sebevědomí, přesvědčuje je, že za všechno mohou ony, izoluje je od lidí, kteří by nabídli jiný pohled, a střídá období strachu s obdobími velké lásky a omluv.
Jak píše v článku pro Heroine.cz psychoterapeutka Nela G. Wurmová, ženy pak často přicházejí do terapie s pocitem, že jsou hysterické, přecitlivělé nebo psychicky nemocné – nikoli s tím, že doma zažívají násilí. Okolí přitom vidí charismatického, úspěšného a oblíbeného muže a jen těžko uvěří, co se děje za zavřenými dveřmi. Sama Horáková je přitom psycholožka – a jak podotýká, ani to ji před manipulacemi partnera neuchránilo.
Ne každá hlasitá hádka znamená domácí násilí. Wurmová v článku na Heroine.cz upozorňuje na zásadní rozdíl mezi takzvanou italskou domácností a manipulativním vztahem. V bouřlivém, ale zdravém partnerství mají oba lidé stejnou moc, role se střídají a po konfliktu je možné si věci vyříkat. „V násilném vztahu je moc jen na jedné straně. Jeden partner rozhoduje, druhý se přizpůsobuje. Jeden vybuchuje, druhý chodí po špičkách, aby byl klid. A konstruktivní rozhovor není možný, protože jakákoli námitka může spustit další útok,“ píše autorka.
„Domácí násilí nejsou jen facky,“ konstatuje též psycholožka a psychoterapeutka Nela G. Wurmová. Patří sem i ponižování, citové vydírání, kontrola telefonu, peněz nebo přátel, rozbíjení věcí, sexuální nátlak i manipulace přes děti.
V článku na Heroine.cz se ještě dočtete:
- proč se oběťmi domácího násilí často stávají právě chytré, samostatné a empatické ženy,
- jak vypadá klasický cyklus násilí – od narůstajícího napětí přes výbuch až po „líbánky“,
- proč si mozek může splést střídání strachu a úlevy s láskou a co je trauma bond,
- dva silné příběhy žen, které z násilných vztahů odešly – a sbírají se z toho dodnes,
- jaké jsou nejčastější podoby psychického, ekonomického, sexuálního i digitálního násilí,
- kam se obrátit, pokud zvažujete odchod, a jak si připravit bezpečný plán,
- proč odchod není konec, ale teprve začátek dlouhého procesu uzdravování.
Víte, že domácí násilí zažíváte, ale nevíte, kudy z toho ven?
- Jako první krok můžete vyzkoušet prostě někomu říct o tom, co se u vás děje – i kdyby jen blízké kamarádce. Pro mnoho lidí je významné už jen poprvé v životě své myšlenky a pochyby vyslovit nahlas.
- Zkuste zavolat na některé z výše uvedených čísel nebo si domluvit schůzku v některém intervenčním centru. Odejít (někdy i jen zvážit odchod!) z násilného vztahu je těžké, ale s pomocí a podporou to jde. V organizacích jako Rosa (celorepublikově/Praha), Persefona (Brno), proFem (Praha) vám poradí i s praktickou stránkou věci, jako je bydlení, peníze nebo právní pomoc.
- Bez zbytečného odkládání, i kdyby zatím jen „pro jistotu“ se připravte na variantu náhlého odchodu. Mějte na bezpečném místě (v práci nebo u někoho důvěryhodného, raději než v telefonu) nafocené rodné listy dětí, svoje doklady, papíry od auta. Držte si na bezpečném místě sbalené doklady, léky, nejzákladnější věci. Sama nebo ve spolupráci s některým z výše uvedených kontaktů si v hlavě připravte nouzový plán – kdybyste musela náhle zmizet, jak budete postupovat? Jak zajistíte děti? Kam půjdete? Odchody často vyplynou z náhlého impulsu. Když jste ale připravená, je mnohem snazší rozchod udržet.
- Máte v okolí někoho, kdo vás podpoří a nebude vám odchod rozmlouvat? Svěřte se mu, že zvažujete odejít, a jestli mu v takovém případě můžete zavolat.
- Pokud je to možné, domluvte si nouzový signál s někým ze sousedství – třeba že k němu pošlete dítě pro dvě vajíčka a on bude vědět, že k vám má přijít zkontrolovat situaci.
- Pokud se rozhodnete odejít, udělejte to bez předchozího oznámení partnerovi. Bezpečnější je prostě neohlášeně zmizet.
- Když fakticky stěhujete věci z bytu, nepodceňte situaci a mějte někoho s sebou. Nebuďte v bytě sama.
- Popřemýšlejte nad tím, co vám pomůže rozchod udržet a odejít skutečně nadobro. Z neúspěšných pokusů bývá jen další šrám na sebevědomí.
