Dokonalá oběť neexistuje. Ukazujeme, jak opravdu vypadají vztahy, v nichž dochází k násilí, říká scenáristka o seriálu Monyová
Šestidílná série inspirovaná osudem známé brněnské spisovatelky, která se stala obětí svého manžela, startuje na platformě Oneplay už 15. května. Scenáristka Barbora Námerová v rozhovoru pro Heroine.cz, popisuje, jakým způsobem tvůrčí tým k nelehkému tématu přistoupil. Mluví i o tom, proč nechtěli z protagonistky dělat „dokonalou oběť“, jak pracovali s pozůstalými i příbuznými pachatele a proč podle ní může mít seriál o domácím násilí preventivní dopad.
Scenáristka Barbora Námerová se s příběhem spisovatelky Simony Monyové poprvé setkala ve chvíli, kdy ji oslovila televize Nova s nabídkou práce na seriálu inspirovaném její vraždou. Po přečtení soudního rozsudku pak dlouho zvažovala, zda se chce znovu vracet k tématu násilí na ženách, kterému se věnovala už ve filmech Špína a Světlonoc. Nakonec ji přesvědčila možnost pojmout true-crime jinak – ne jako senzaci, ale jako citlivou sondu do života ženy, která byla zároveň známou autorkou.
„Z rozhovorů s kreativní producentkou Klárou Follovou a dramaturgyní Martou Fenclovou jsem nabyla dojmu, že jim jde o pochopení celé věci. Jak se může něco takového vůbec stát? Braly to osvětově, a to v televizi, kterou sleduje velká část země. Líbila se mi představa, že tímto dostaneme povědomí o domácím násilí mezi širokou veřejnost,“ říká Námerová v rozhovoru s Lukášem Houdkem pro Heroine.cz.
Foto: Eliška Sky
Barbora Námerová
Jako scenáristka se specializuje na sondy do ženské psychiky a mechaniky moci. Spolu s režisérkou Terezou Nvotovou vytvořila oceňované snímky Špína nebo mysteriózní drama Světlonoc. Při práci na sérii Monyová, kde byla hlavní scenáristkou, se opírala o důslednou rešerši a dialog se Simoninými syny. Je spoluscenáristkou dokumentární série Láska nebolí, která navazuje na Monyovou.
Klíčovou otázkou bylo, jak by svůj příběh vyprávěla sama Monyová. Podle Barbory Námerové byla rozporuplnou osobností: navenek působila jako sebevědomá a úspěšná žena, ve skutečnosti ale trpěla velkou nejistotou. „Navzdory tomu, že se její knihy skvěle prodávaly a ve svém žánru byla tehdy asi nejlepší. Zároveň o lidech, kteří jsou slavní, kolují různé pomluvy. Já si ale nejsem jistá, co z toho byla Simona, a co byla oběť. Oběť se totiž často nechová dokonalým způsobem. Bývá podrážděná, někdy může působit nevrle až nepříjemně. To často vzniká z toho, že přítomnost lidí, jichž se nemusí bát, je zároveň jediným místem, kde si něco takového dovolí,“ myslí si Námerová.
Velkou pozornost věnoval štáb také dopadu seriálu na pozůstalé a další lidi spojené s případem. Rodina Simony Monyové měla možnost průběžně komentovat scénáře i hotové epizody a podle Námerové pro ně sledování seriálu paradoxně otevřelo prostor k rozhovorům o traumatu, o němž dříve nedokázali mluvit. Tvůrkyně mysleli i na rodinu pachatele, která podle scenáristky rovněž nese následky celé tragédie. I proto změnili jeho jméno a vyhýbali se detailům, které by usnadnily identifikaci jeho blízkých. Dokonce se pokusili kontaktovat i samotného pachatele, aby získali komplexnější pohled, k osobnímu setkání však nakonec nedošlo.
Námerová zároveň připomíná, že lidé dopouštějící se násilí často sami vyrůstali v traumatickém prostředí. Cílem seriálu proto nebylo někoho démonizovat, ale ukázat anatomii toxického vztahu a přispět k prevenci domácího násilí dřív, než podobné příběhy skončí tragédií. Celý rozhovor najdete na webu Heroine.cz.
