Když stály na jevišti a zpívaly pro desetitisíce posluchačů, prodávaly desky a jejich písně bodovaly v hitparádách, zdálo se, že muzikantky a zpěvačky mají život, jaký jim můžeme jen závidět. Jenže životní příběhy hudebnic a zpěvaček jsou plné překážek, které musely překonat, když se chtěly stát autentickými umělkyněmi a ne pouhými interpretkami. Příběhy několika z nich vypráví hudební publicista Pavel Klusák v nové knize Ženská práce.
S myšlenkou sepsat životní a kariérní příběhy významných hudebnic, jako je třeba Kate Bush, Yoko Ono nebo Björk, si hudební publicista Pavel Klusák pohrával už dlouho. Zároveň ale nechtěl brát hlas ženám a doufal, že se odkazu chopí některá z publicistek. Nakonec ho k zahájení práce na knize přiměly společenské změny posledních let: „Myšlenka rovnosti žen se mi dřív zdála samozřejmá až banální, ale dnes některé věci samozřejmé být přestávají: existence veřejnoprávních médií, členství v EU, záporné konotace výrazu fašismus – a taky rovnost a respekt pro ženy a další skupiny ve společnosti,“ popisuje Pavel Klusák v rozhovoru pro web Heroine.cz.
Může se zdát, že hvězdy světové popmusic mají pohádkový život – jako když princ nasadí Popelce střevíček a žijí šťastně až do smrti. Jenže… „Už při třetí kapitole se ve čtenářstvu začne hromadit neklid až naštvanost, protože překážek a nesamozřejmostí u tvůrkyň je zjevně nějak moc. Každá generace to prožívala jinak – a zároveň jsou příběhy zpěvaček úplně prosíťované určitými motivy: nesnadností mateřství, upíráním autorství, zlehčováním a zkreslováním ze strany médií…“ vypočítává Klusák.
Aby se ženy dokázaly výrazněji prosadit, musely se umět vypořádat s prostředím, které je zároveň sráželo i vynášelo. „Při psaní Ženské práce jsem pochopil, že tu je jeden výrazný protivník, a to hudební průmysl. Především v letech před nástupem internetu. Tehdy si vydavatelé a distributoři cenili talentů, ale mnohem víc si cenili producentů, kteří uměli ty talenty ukázat a prodat,“ vysvětluje Pavel Klusák s tím, že výjimečně úspěšně se to podařilo například Kate Bush. Hlavně proto, že měla podporu od svého nejbližšího okolí.
Co všechny hvězdy, o nichž Pavel Klusák ve své nové knize píše, spojuje? „Cesta navzdory. Přes překážky. A silné hudební dílo. Řada žen si přála publikovat svoje dílo, ale nestat se otrokyněmi popularity. Proč vydavatel o Joni Mitchell říkal, že je z devadesáti procent panna? Jakého obřího podrazu se jí dostalo od časopisu Rolling Stones? A kdy se Björk vzepřela představám, jaké o ní měli její producenti? Více v rozhovoru s autorem knihy Ženská práce na webu Heroine.cz.

