Touha po blízkosti ve stáří nemizí. V domovech pro seniory vznikají nové páry a žijí aktivním sexuálním životem, říká výzkumnice
Sexualita je přirozenou součástí života i ve stáří. Jak se ale dá prožívat blízkost a intimita v domovech pro seniory? Miloslava Dočkalová zkoumala doposud tabuizované téma více než dva roky, během nichž vedla rozhovory se seniorkami a seniory v pobytových sociálních zařízeních. Výsledkem je oceněná diplomová práce a doprovodná série fotografií s názvem Sexy Silver. O tom, na jaké stereotypy při svém výzkumu narážela a jaké pro ni bylo otvírat se seniory a seniorkami téma intimity, povídá v rozhovoru pro Heroine.cz.
Přečtěte si texty, které jdou do hloubky
Heroine se dlouhodobě věnuje tématům, která společnost často přehlíží. Jdeme do hloubky, nebojíme se složitých otázek, otevíráme důležité debaty a dáváme prostor silným osobním příběhům.
👉🏻 Díky předplatnému můžeme tuto práci dělat poctivě a dlouhodobě. Neplatíte jen za obsah, ale podporujete samotnou redakční práci.
⚠️ Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Buďte u textů, které mají smysl.
🔗 Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně.
Ve své práci zkoumáte sexualitu a intimní život v domovech pro seniory. Jak takový výzkum probíhal? Co jste během něj zjistila?
Během více než dvou let, kdy jsem na projektu pracovala, jsem zjistila mnohé nejen o prostředí domovů, jejich personálu a rezidentech, ale také o sobě, svých hranicích, limitech i schopnostech. Od začátku to byla divoká jízda: ukázalo se, že není snadné navázat spolupráci z pozice studentky zkoumající tabuizované téma. Chápu to. Jako ředitelka domova, která odpovídá za bezpečí svých rezidentů a rezidentek, bych si také nebyla jistá, zda student sbírající data ke své práci nenadělá více škody než užitku. Pro mě byl ale tento projekt osobním posláním nehledě na to, zda povede k dosažení titulu. Přes počáteční neúspěch – ze sedmdesáti oslovených domovů nakonec spolupracovaly jednotky – se mi povedlo do domovů dostat, navázat spolupráci se sociálními pracovnicemi a díky jejich pomoci získat dostatek respondentů pro hloubkové rozhovory.
Zjistila jsem, že přes slušnou jazykovou výbavu není vždy snadné se navzájem dorozumět a pochopit. Že věkový rozdíl může být bariérou i výhodou. Že mou výsadou i limitem může být to, jak vypadám, kdo jsem a jak mě senioři a seniorky vnímají ze své perspektivy. Že když chci získat kvalitní a důvěrné informace, musím sama také nějaké poskytnout. Že je v pořádku dělat chyby a nebát se o nich mluvit, protože autenticita a opravdovost je v kontextu feministického a uměleckého výzkumu víc než úporná snaha o objektivitu a bezchybnost. A že mám dostatečně silný výzkumnický morální kompas, který mi nedovolí jednat tak, abych své participantky a participanty, kteří mi svěřili mnoho citlivých údajů a prožitků, svým chováním a nakládáním s nimi poškodila. Bez ohledu na standardizované postupy etické komise.
Co dalšího se v rozhovoru dočtete:
- že některé páry v domovech pro seniory vedou překvapivě aktivní sexuální život
- jak řeší nedostatek soukromí a proč se scházejí třeba v rehabilitační místnosti
- s jakými stereotypy i nepříjemnými situacemi se výzkumnice během rozhovorů setkala
Jak seniorky a senioři prožívají intimitu a sexualitu v domovech?
Na to neexistuje jednoznačná odpověď. Jisté je, že s odchodem do důchodu se touha po blízkosti, doteku či sexuálním uspokojení záhadně nevytratí. Liší se podoby a intenzita těchto potřeb, stejně jako se liší u různých jedinců napříč životními etapami. Pro někoho může být úlevné za sexualitou „zavřít dveře“ a nenechat se tímto „pudem vláčet“ – to jsou slova jednoho z participantů. Setkala jsem se ale také s opačnou tendencí: po celoživotním nezájmu o sexuální naplnění začal jeden participant díky seznámení s partnerkou v domově svou sexualitu objevovat až v pokročilém věku. Někteří manželé zmiňovali ukončení sexuálního života ze zdravotních důvodů. Nově vzniklé páry, se kterými jsem hovořila, naopak žijí překvapivě aktivním sexuálním životem a velmi si to užívají.
