„Můj největší win-win je být nepěkná a nemilá,“ zpívá Katarzia na novém albu. V nejnovější epizodě podcastu Hlas Heroine vysvětluje, proč odmítá naplňovat patriarchální standardy příjemnosti, jak se zbavuje hluboce zakořeněného programu „hodné holky“ a proč ji uráží klišé o silných ženách v pozadí úspěšných mužů. V otevřeném rozhovoru mluví o toxické dynamice moci v uměleckém prostředí, procesu zmrazení vajíček i o strachu ze ztráty svobody.

„Vždycky jsem to já, kdo uhne na chodníku. Ta, která se za sebe neustále omlouvá, vlastně mě to hrozně unavuje,“ popisuje zpěvačka a skladatelka Katarzia v nové epizodě podcastu Hlas Heroine zkušenost, kterou dobře zná mnoho žen.
Socializace do role „hodné, tiché a usměvavé holky“ je hluboce zakořeněný program, kterého se v dospělosti těžce zbavujeme. O tom, že odmítá naplňovat standardy příjemnosti, slyšíme i na jejím novém albu Pozvi ma, neprídem. „Môj najväčší win-win je byť nepekná a nemilá,“ zpívá a upozorňuje, že neustálá snaha vyhovět okolí je vyčerpávající. Pro radikální obrat se rozhodla i ve svém životě.
Chce být záměrně méně milá v situacích, kdy to podle ní není potřeba. Permanentní tlak na ženy se propisuje do všech sfér – od každodenního pohybu ve veřejném prostoru až po hudební průmysl, který klade na ženský vzhled nemalé nároky. Katarzia přiznává, že v sedmatřiceti letech prožívá vnitřní krizi z toho, že musí svou hudbu prodávat skrze vlastní tvář.
Kritice podrobila také nedávné výroky zpěváka Vojty Dyka o tom, že se ženy přirozeně vztahují k rodinnému krbu, zatímco muži k lovu. Podobné floskule podle Katarzie přehlížejí historický kontext i socioekonomickou realitu. „Výrok ‚za každým silným mužem je ještě silnější žena‘ je ten nejhorší výrok, jsem na něj alergická. Mně vadí už to ‚za‘. Protože ta žena nikdy není ‚za‘ mužem,“ ohrazuje se. Oslavovaná role „ženy v pozadí“, která muži vytváří servis, stará se o jeho děti a stará se o celou rodinu, je jen eufemismus pro neplacenou druhou směnu a systematické upírání práva na vlastní kariéru a nezávislost.
Téma systémové nerovnosti a zneužívání moci se ozývá i v její reflexi televizní minisérie Pozadí událostí režiséra Jana Hřebejka, ve které hrála a skládala k ní také hudbu. S odstupem času kritizuje obhajobu toxických vztahů mezi profesory a studentkami na akademické půdě. Vzpomíná na vlastní zkušenosti z mladistvých let, kdy jako dvacetiletá vzhlížela ke starším autoritám. Dnes už ale dynamiku tehdejších flirtů nevidí jako lichotivou, ale jako zneužití naivity, kdy nejde jen o věk, ale i o pozici moci. „Ten člověk je profesor a ten student je student, asi by takové vztahy měly být zakázané. Zpětně to těm výrazně starším mužům trochu vyčítám. Byli starší a rozumní a měli to zastavit. Je to od nich trochu trapné,“ říká v podcastu Hlas Heroine.
V osobním životě nyní Katarzia našla prostor pro redefinici vztahových vzorců. Po letech nefunkčních dynamik a strachu z opuštění, které zpracovává na terapii, žije ve zdravém partnerství s hercem Zdeňkem Piškulou. Paradoxně ji o deset let mladší partner učí stabilitě a ukazuje jí, že konflikt neznamená konec vztahu.
Díky bezpečí, které ve vztahu zažívá, také došlo na úvahy o dětech. I když stále není rozhodnutá, jestli se chce stát matkou, podstoupila v lednu proces zmrazení vajíček (social freezing), aby v otázce založení rodiny získala trochu času a klidu. „Jsem enormní samotář a ze ztráty svobody mám strach,“ přiznává.
Poslechněte si, jaká byla zkušenost Katarzie s procesem social freezingu, o syndromu hodné holky a o tom, proč je samota pro ženy někdy revoluční akt. Pusťte si kompletní verzi podcastu Hlas Heroine. Najdete ji na platformě forendors.cz/heroine nebo přímo na webu Heroine.cz v sekci Podcast.
