„Dřív se rodilo bez lékařek a šlo to, slyší ženy od Tálibánu,“ říká Moje Heroine Fatima Rahimi

„Ženy stále mohou pracovat v různých medicínských oborech. I když oficiálně od Tálibánu slyší, že nepotřebujeme ani gynekoložky, protože předtím ženy rodily bez lékařek a šlo to, tak proč bychom je potřebovaly teď,“ říká Fatima Rahimi v rozhovoru, který najdete v novém čísle Heroine. „Jsou části Afghánistánu, kde Tálibán nechá ženy chodit alespoň do základní školy, ale jinde ženy nemohou pomalu ani vycházet z domu, i když si třeba potřebují jít koupit chleba,“ popisuje novinářka a žena oceněná titulem Moje Heroine. 

Ona s rodiči a sourozenci v šesti letech z rodného Afghánistánu uprchla a doputovala až do Šumperku, kde vyrostla a poznala českou kulturu. Miluje fotbal, svou afghánskou rodinu i české pohádky. Vystudovala historii a pokračuje studiem oborů sociální práce a kriminologie. Píše reportáže o sociálních tématech a lidských právech.

Fatima Rahimi je také hvězdou obálky srpnového čísla.

„Pro mě feminismus znamená rovnoprávnost bez rozdílu pohlaví, ale i barvy kůže, rasy, toho, jestli je někdo tlustý, nebo hubený, vysoký, nebo malý. Protože já jsem malá a celý život mi někdo dával najevo, že jsem malá. Takže to znamená mít stejné šance, stejné příležitosti,“ pokračuje Fatima, která píše o sociálních tématech, migraci, rasismu, extrémní pravici a dění v Íránu a Afghánistánu pro Deník ­Referendum. Ale zajímá se i o fotbalovou kulturu, o té píše pro Heroine i pro Football Club.

„Kromě toho, že to je nádherná hra, je to pro mě něco jako terapie. Během cesty ani v uprchlických zařízeních jsme žádného terapeuta neměli, ale ve chvíli, kdy jsem se dívala na fotbal a mohla se soustředit na hru, jsem odložila všechno, co jsem měla v hlavě. A že jsem tam toho měla! Fotbal pro mě znamená mnohem víc, než si asi běžný člověk představí,“ svěřuje se Fatima v rozhovoru. Celý text najdete v aktuálním čísle tištěné Heroine.