Diverzifikace a fondy? Nuda. Mladí lidé používají úplně nový finanční slovník. Místo poučování o portfoliích jedou na sociálních sítích reels o „doom spendingu“ nebo „loud budgetingu“. Co tyhle trendy doopravdy znamenají a proč je dobré je znát?

Slovem roku 2026 je podle slovníku Dictionary.com maxxing.
Letos tak lidé jedou proteinmaxxing k snídani, tokenmaxxing užívání AI během pracovního dne, sleepmaxing v noci, looksmaxxing ve fitku – a nebo právě moneymaxxing.
Že jste o maxxingu zatím neslyšeli? To je dost možné, používá se především mezi mladými a na sociálních sítích. Samozřejmě nejvíce v USA, ale jelikož je angličtina řečí sociálních sítí, je toto slovo známé po celém světě. Může se používat samostatně nebo jako koncovka k jakémukoliv jinému slovu, aby podtrhlo, že tu věc děláte ze všech sil, na plné pecky, na max.
„Slovo maxxing je lingvistická manifestace současné kultury, která je posedlá tím, dostat ze všeho maximum. Cokoliv děláme, chceme z toho dostat ještě víc,“ vysvětluje Steve Johnost, ředitel Dictionary Media Group.
Někteří toto slovo používají vážně, jiní ironicky a někteří tak, aby poukázali na onu neustálou snahu chtít stále víc.
Jazyk ovlivňuje myšlení. I to finanční.
Slova roku jsou nejen zábava, ale především sonda do toho, jak se především současní mladí dívají na svět. A proto si dnes prosvištíme slovíčka a spojení, která používají o financích.
A možná vás překvapí, co generace Z v souvislosti s penězi řeší a jakým způsobem.
Minimálně se ale díky tomu ubráníte tomu, aby vás nazývali Unc (zkrácenina uncle), což je další pojem z nejužšího výběru na slovo roku 2026 od Dictionary.com. Používají ho generace Z a Alfa, když se baví o starší osobě, která už podle nich vůbec neví, o čem mluví a je úplně mimo.
Dívčí matematika popisuje kognitivní zkreslení při nakupování: sérii mentálních kliček, kterými si lidé racionalizují nákupy. Typicky: Peníze v hotovosti neexistují, takže pokud zaplatíte bankovkou, zůstatek na bankovním účtu se nezmění, tudíž byla věc vlastně zdarma.
Obdobně optikou girl math je vrácení zboží zisk: Když vrátíte svetr za tisícovku a koupíte si tričko za šest set, vlastně jste čtyři sta korun vydělali.
A nebo rozpočítání ceny za jedno použití (aneb cost per wear): Kabelka za deset tisíc korun stojí při každodenním nošení po dobu jednoho roku jen necelých 28 korun na den, což je přece… prakticky zadarmo!
Lidé si tyto vnitřní omluvy pro nakupování vytvářeli odjakživa, jen pro ně neexistoval chytlavý název. Ten podle Wikipedie použili poprvé moderátoři a moderátorky v roce 2023 v novozélandské rádiové show Fletch, Vaughan & Hayley, když se snažili se ospravedlnit své nedávné nákupy a vyzvali posluchačstvo, aby jim zavolalo, jak si ospravedlnit zbytečné nákupy.
Na trend naskočily samozřejmě i obchody s oblečením nebo kosmetikou hláškami jako „Doprava zdarma nad 1000 korun? Podle girl math jsi právě ušetřila!“
I když tento trend bere většina lidí s nadsázkou a humorem, má bohužel i svou odvrácenou stranu – a ano, mluvíme o genderování. Zkratkovitě a zkresleně neuvažují jen ženy a dívky, ale i muži.
Pojem girl math tak silně podporuje stereotyp o tom, že ženy neumí logicky uvažovat o penězích a investicích a bezhlavě utrácejí za hlouposti.
Data naopak tyto stereotypy, jak upozorňuje CSO Direct Investments Lenka Nekvapilová, vyvrací: „Girl math je sice vtipná nadsázka, pokud jde ale o skutečnou dívčí matematiku, investiční barometr Direct ukazuje docela jiný obrázek. Impulzivně investuje jen 13 procent žen, zatímco mezi muži to je téměř 26 procent českých mužů! Takže pokud mluvíme o ženské investiční matematice, její součástí je spíš opatrnost a rozvaha než impulzivita.“
Nejen z průzkumu, ale i ze svých vlastních zkušeností však dodává, že je škoda, že ženy někdy až příliš o vlastních finančních znalostech pochybují a bojí se právě v investování udělat první krok. Možná i právě proto, jak moc jim je společností vštěpováno, že na to nemají hlavu.
Loud budgeting by se do češtiny dal přeložit jako sebevědomé finanční hranice, případně sebevědomé šetření.
Nadační fond Propolis 33 Lilie Khousnoutdinové si klade za své poslání tvořit a podporovat primárně ženské smysluplné iniciativy v oblastech plánovaného rodičovství, mateřství, ekologie, tělesné svobody a autonomie, feministické a genderové tematiky a také tabuizovaných témat ve spojení s plodností. Mezi projekty Propolisu patří například novy podcast Let It Scroll? o výchově dětí v digitální džungli, podcast Reproduktor, Žena v zenu nebo široce rozkročený osvětový a vzdělávací projekt Na porodu záleží. Fond přispívá nejen na vzdělávání, ale i služby porodních asistentek a podporuje pokroková zdravotnická zařízení v rozvoji péče založené na důkazech. Pořádá konference pro odborníky i širokou veřejnost, vydává knihy a podílí se na desítkách osvětových a kulturních projektů.
Místo toho, aby se člověk vymlouval, že třeba nemá čas, odmítne účast například na drahé večeři nebo dovolené otevřeným přiznáním: „Na to mám, chci ty peníze použít na něco vhodnějšího, takto utrácet nebudu.“
Zároveň je pro mladé loud budgeting vzpourou proti toxickému předvádění se na sociálních sítích. Instagram a TikTok léta fungovaly jako výkladní skříně luxusu a dokonalých dovolených, ale mladí jsou už touto přetvářkou unavení.
Tento trend je jeden z nejodvážnějších, jakých jsme v poslední době svědky. Podle psychologických a sociologických studií jsou totiž peníze větší tabu než politika nebo náboženství. Říct někomu, že nebudu zbytečně utrácet peníze, ať už proto, že mám jiné priority, nebo proto, že jich prostě tolik nemám, má tak hned několik dopadů.
V moderní společnosti se majetek stal primárním symbolem úspěchu, schopností a společenského statusu a my jsme evolučně nastaveni tak, abychom patřili do tlupy a nebyli na jejím kraji. Strach z vyloučení je obrovský. Přiznat tedy, že na něco „nemám“ pro nás podvědomě znamená osobní selhání a paniku, že klesneme i v očích ostatních.
Navíc, když nás tahají kamarádi do drahého trendy baru, chceme tam jít. Chceme být součástí party, zažít společné chvíle (a nemít FOMO, neboli fear of missing out, strach, že nám něco uteče). Odmítnutí by navíc také znamenat, že nás příště už nepozvou.
Ještě před pár lety by říct „sorry na to nemám peníze“ bylo pro drtivou většinu mladých lidí něco nepředstavitelného. Žijeme ale v době velkého zlomu a loud budgeting nepřišel náhodou.
Zatímco starší generace, především v USA, mohly více spoléhat, že jim poctivá práce přinese automaticky vlastní bydlení a stabilní život, mladá generace čelí extrémně drahým nemovitostem a inflaci. Předstírat bohatství už proto nedává smysl.
Není divu, že v užším výběru letošních slov roku Dictionary.com bylo i slovo affordability, neboli cenová dostupnost.
„Na loud budgeting se mi líbí především to, že lidé začínají otevřeně mluvit o svých finančních prioritách. Nemusíme se omlouvat za to, že nechceme utratit peníze za něco, co pro nás není důležité. Finanční sebevědomí totiž není o tom, kolik vyděláváme, ale jestli dokážeme o svých penězích rozhodovat podle sebe,“ kvituje trend Lenka Nekvapilová.
Právě odepřením si něčeho zbytného dnes můžeme podle ní udělat velkou změnu v budoucnosti, pokud tyto peníze navíc dokážeme vhodně využít nebo investovat. Ať už sami do sebe, do vzdělání nebo do fondů.
Neboli obálková metoda je vlastně znovuobjevením něčeho, co používaly už naše babičky. Po výplatě si vyberete hotovost a rozestrkáte ji do fyzických obálek nebo krabiček označenými konkrétními účely (Nájem, Jídlo, Zábava, Nouzový fond).
Tento trend je důkazem, že ty nejlepší nápady nestárnou. Cash stuffing je metoda, která existuje desítky let a lidé ji běžně využívali v dobách, kdy neexistovaly platební karty a internetové bankovnictví: po výplatě rozdělili peníze na hromádky na nájem, jídlo i zábavu.
Zpátky na výsluní přivedla tuto metodu finanční influencerka a tiktokerka Queen of Budgeting (vlastním jménem Jasmine Taylor), která začala natáčet videa, jak si tímto způsobem splatila obří dluhy. Trend se okamžitě chytil a hashtagy jako #cashstuffingnebo #cashenvelope mají miliardy zhlédnutí.
Proč se tato metoda znovu uchytila? Když platíme mobilem nebo bezkontaktní kartou, je to velmi rychlé a bezbolestné a neuvědomujeme si, jak peníze z účtu mizí. Když ale musíme vzít fyzicky peníze a dát je z ruky, mozek to vyhodnotí jako reálnou ztrátu. Tato bolest z utrácení přinutí člověka si více rozmyslet, jestli si danou věc koupí nebo ne.
Navíc když v obálce s názvem Zábava zbývá poslední stovka, je naprosto jasné, že do konce měsíce už se do baru nejde. Metoda ale samozřejmě vyžaduje velké sebeovládání nesáhnout do jiné obálky, když v jedné peníze chybí. Na druhou stranu dokáže naučit disciplíně a do budoucna tak vyžít pouze s penězi, které člověk má a nebrat si úvěry.
I když to, co sledující na sítích na tomto trendu hodně baví jsou i samotné barevné obálky – nebo načančané krabičky – do kterých se peníze dávají, Petr Žabža, vedoucí oddělení Investice Air Bank, upozorňuje, že v digitální době už papírové obálky pro tento systém správy peněz nejsou dávno potřeba: „Mobilní aplikace umožňují nastavení virtuálních obálek, které si můžete pojmenovat podle každého cíle zvlášť, nastavit si jeho peněžní výši nebo například také to, zda budete spořit pravidelně nebo jednorázově.“
Banky často nabízejí i takzvaný cashback. „Například Air Bank nově umožňuje díky produktu Drobné spoření odkládat malou částku z každé uskutečněné platby, takže vlastně spoříte, aniž byste na to museli myslet,“ dodává Žabža.
Volně česky přeloženo jako podspotřeba je trend oslavující obyčejnost, udržitelnost a praktičnost. Lidé se ve svých reels chlubí kvalitními botami nošenými roky, zašívají, přešívají a upcyklují oblečení, nebo dávají druhou šanci nábytku po prarodičích.
Soft savings (měkké spoření)
Filosofie, která odmítá extrémní šetření na důchod na úkor mládí. Místo budování obřího kapitálu se soustředí na vyvážený životní styl, duševní zdraví a zážitky v přítomnosti.
Často se pojí s pojmem soft life: odmítáním přehnaného pracovního shonu (hustle culture).
Micro-budgeting (mikro-rozpočtování)
Sledování a plánování výdajů na denní nebo dokonce položkové bázi. Místo měsíčního rozpočtu na jídlo si stanovíte denní limit (například 200 korun na den).
Pomáhá lidem, pro které je měsíční časový horizont příliš dlouhý a na konci měsíce jim nezbývají peníze.
Impulse buy detox / 72-hour rule (pravidlo 72 hodin)
Pravidlo, že jakýkoliv neplánovaný nákup nad určitou částku (například nad 500 korun) musíte odložit o 72 hodin.
Po třech dnech opadne první nával dopaminu a vy zjistíte, zda danou věc opravdu potřebujete, nebo šlo jen o chvilkový rozmar vyvolaný reklamou.
Lifestyle creep (Kradmý růst životního stylu)
Situace, kdy s každým zvýšením platu automaticky zvýšíte svoje životní nároky (lepší auto, dražší restaurace, dražší nájem). Výsledkem je, že i když vyděláváte dvakrát více než před lety, ušetříte stále stejně málo.
Financial fasting (finanční půst)
Krátkodobé období (například víkend nebo týden), během kterého utratíte přesně 0 korun nad rámec pevných poplatků (nájem, energie). Vaříte ze zásob v mrazáku a k zábavě využíváte jen bezplatné aktivity.
Boy math (chlapecká matematika)
Protipól ke girl math, který ironizuje mužské finanční priority. Často poukazuje na ochotu utratit desítky tisíc za tuning auta, herní počítač nebo investice do pochybných kryptoměn, zatímco dotyčný šetří na základních potřebách pro domácnost.
Undreconsumption core je dnes jedním z nejvítanějších trendů na sociálních sítích.: vznikl jako přímá reakce na extrémní konzumerismus minulých let, kdy sociální sítě (zejména TikTok a Instagram) přetékaly videi typu haul (kdy jsme sledovali ukázky desítek nových věcí z fast fashion obchodů, nákupní tašky plné kosmetiky, kterou nikdo nestihne spotřebovat, nebo neustálou potřebu měnit vybavení pokoje podle aktuálních trendů).
Underconsumption core oslavuje pravý opak: používání věcí do roztrhání, vlastnění menšího množství kvalitních věcí a radost z toho, že věci doopravdy využijeme.
V době, kdy rostou náklady na život, se střídmost stala nutností. Underconsumption core ale tuto nutnost povyšuje na životní styl a morální vítězství. Ukazuje, že šetřit peníze a nekupovat hlouposti není projevem chudoby, ale rozumu a finanční soběstačnosti.
Lidé zároveň zjistili, že hromadění věcí nepřináší trvalé štěstí, ale spíše stres, nepořádek a neustálou nutnost uklízet a organizovat. Mít plný pokoj zbytečností začalo být vlastně trapné. Mladí touží po lehkosti a svobodě, kterou přináší i to, že vlastně moc věcí nemají a nepotřebují.
Vše ovlivnila i rostoucí frustrace z nízké kvality oblečení rychlé módy nebo levné elektroniky. Oslava trvanlivosti a pomalé spotřeby je protestem proti nekvalitnímu zboží, které navíc generuje obrovský odpad.
Doom spending (často překládaný jako pesimistické nebo katastrofické utrácení) je jedním z nejzajímavějších, ale zároveň nejtemnějších finančních trendů současné mladé generace.
Pojem je odvozený od doomscrollingu (tedy neustálého čtení špatných zpráv na sociálních sítích). Lidé z generace Z a mileniálové mají pocit, že tradiční milníky (vlastní bydlení, důchod) jsou pro ně už nedosažitelné. A tak využívají obranný mechanismus: Když už si nemohu dovolit byt za osm milionů, na co šetřit a proč si nedat kávu za 120 korun? Nebo rovnou koupit nový telefon? Utrácení přináší rychlou úlevu a pocit kontroly v nejistém světě.
Zatímco loud budgeting a underconsumption core ukazují snahu vzít finance pevně do svých rukou, doom spending je přesným opakem – je znakem rezignace, volání o pomoc a útěku před realitou.
„Rozumím tomu, že když se mladým lidem zdají vlastní bydlení nebo finanční nezávislost nedosažitelné, mohou dávat přednost jiné, instantní radosti. Největším rizikem ale není cappuccino za 120 korun. Je to přesvědčení, že když si nemůžu dovolit všechno, nemá smysl snažit se o nic,“ vysvětluje Nekvapilová s tím, že mít plán je základ, jak z toho ven.
Průzkum Direct investiční barometr podle ní ukazuje zajímavou věc: třetina mladých lidí uvádí, že neví, jak začít s investováním a uvítala by lepší informovanost.
„To je podle mě důležitý signál. Mladí lidé nepotřebují poslouchat, že mají přestat utrácet za drobné radosti. Potřebují vědět, jaké mají možnosti, jak si vytvořit finanční rezervu a jak začít postupně budovat vlastní budoucnost. Finanční plán přece nemá být trestem za to, že si chceme užívat života. Má nám umožnit užívat si ho dnes a zároveň nezapomínat na zítřek,“ dodává Nekvapilová.
Právě kvůli tomu, že doom spending na budoucnost víceméně rezignuje, může mít pro mladé velmi reálné a nebezpečné následky. Například nulové finanční rezervy znamenají, že nemají žádný nouzový fond pro případ ztráty práce, nemoci nebo rozbitého auta.
Mohou se dostat také do spirály dluhů. Ve snaze si alespoň něco dopřát si mohou vzít mikropůjčky, nesplácet kreditní karty a podobně. K tomu všemu mohou přijít psychické problémy, protože po krátkodobé úlevě z utrácení se dostaví ještě větší úzkost z toho, že na účtu zase nic nezbylo.

