Už jste od někoho slyšeli „To je ale patriarchální blbost“? Nebo „svrhnout patriarchát“? A nejnověji: „Film Barbie zesměšňuje patriarchát“? Abychom se mohli bavit o genderových nerovnostech, je důležité vědět, co přesně mají tímto pojmem na mysli lidé, kteří ho používají vážně a popisně. Co tedy znamená patriarchát pro lidi se sklony k feminismu?
Podle některých lidí patriarchát neexistuje. Je to prý blud, konspirační teorie a výmysl feministek, které tento výraz používají pro pojmenování své nenávisti k mužům. Pro jiné je to jen popis reality. Všudypřítomná společenská struktura, kterou máme pod kůží všichni a zažíváme ji na dennodenní bázi.
Původně znamenal „vládu muže-otce“ jako hlavy rodiny, církve či nějaké jiné společenské organizace. V dnešní době se jím nemyslí vláda malé skupiny konkrétních mužů, kteří se pravidelně scházejí a vymýšlejí, jaké další naschvály by ženám ještě mohli způsobit (málokdo skutečně a vědomě „nenávidí“ ženy a plánuje, jak jim ubližovat a diskriminovat je).
Je to společenská struktura, v níž ve většině oblastí mají větší moc a rozhodující slovo muži, respektive jejich pohled, zkušenost a prožívání. Ženy, potažmo jejich zkušenosti a prožívání, mají v takových strukturách vedlejší, odvozenou pozici.
Barbie iracionálně nenávidíme, právem kritizujeme a v poslední době opatrně uznáváme. Je tedy Barbie jasnou ukázkou patriarchálního zla, které svět nutí dětem od útlého věku? Ne tak docela.
Čtení, které se vám může hodit, když mluvíme o filmu Barbie.
Patriarchát se projevuje na mnoha úrovních, od viditelných oblastí, jako je nerovnoměrné zastoupení žen ve veřejném prostoru či nižší ohodnocení povolání, která častěji vykonávají ženy (různé druhy péče), přes naše každodenní zkušenosti s vynucováním tradičních genderových rolí až po abstraktní podvědomé vnímání okolního světa, např. že žena je od přírody slabší a méně schopná a muž nemá dávat najevo emoce, jinak je „zženštilý“ či „baba“, viz toxická maskulinita.
Objevuje se zkratka, že když někdo „bojuje s patriarchátem“ či si přeje „pád patriarchátu“, bojuje proti mužům a všechny je nenávidí. Tak tomu není. Patriarchát je společenská, kulturní a ekonomická struktura. Nejsou to všichni a každý jednotlivý muž. Na jeho chodu se podílejí všichni lidé, muži ale více. Stejně tak jeho tlaky a negativa dopadají v různé míře na všechny, na ženy kvalitativně i kvantitativně více.
• Přehnaná orientace na výkon a status, tlak „zajistit rodinu“.
• Odmítání a potlačování všeho, co je vnímané jako nemužné a slabošské – emoce, dojetí, empatie, soucit.
• Věty jako „Kluci nepláčou“, „Vzmuž se“, „Nebuď baba“, „Měj koule“.
• Aby nebyli vnímáni jako slaboši, muži méně ochotně chodí k lékařům a zanedbávají prevenci.
• Potlačování emocí, které jsou přirozené všem lidem, vede k vnitřnímu napětí a možnému rozvoji různých duševních chorob, které si ale muži odmítají přiznat a řešit je.
• Muži častěji umírají na sebevraždu, mimo jiné i kvůli tlakům, které na ně společnost vytváří, aby byli ti „správní mužní chlapáci“.