Pláč bílého muže. Co jsou vlastně ty tradiční role, které muži nyní ztrácejí?

Maskulinita
Mužské kruhy
Ochutnávka z časopisu
Lucie Jarkovská
| 19. 4. 2022 | 16 komentářů | 5 899
Pláč bílého muže. Co jsou vlastně ty tradiční role, které muži nyní ztrácejí?
Zdroj: Shutterstock

Jak přesně podráží feminismus mužům nohy? V čem může být rostoucí sebevědomí žen pro muže hrozbou? Socioložka Lucie Jarkovská se v novém čísle magazínu Heroine zamýšlí nad tím, proč to muži v životě nemají lehké, jak v patriarchální společnosti fungují privilegia a co vlastně způsobilo současnou krizi mužství.

Když někdo tvrdí, že je v krizi, asi není namístě kázat mu o tom, že není. Zároveň je to ale trochu absurdní. Jaké po staletí vymezené role muži ztratili? Třeba roli živitele? Objektivně tu máme stále problém spíš s tím, že se muži nepodílejí na finančním zajištění svých dětí a neplatí výživné, než s tím, že by se museli vzdávat svých zajímavých povolání, protože je válcují skvěle vydělávající partnerky. Z tohoto hlediska jsou velkým průšvihem spíš ekonomické propady a období masové nezaměstnanosti, způsobené hádejte kým? Obvykle jinými muži ve finančním byznysu a politice. Ale to jsou krize ekonomické, nikoli krize maskulinity.

Jak může být nějaký muž na něco zvyklý po staletí, když žije jen pár desítek let? Ano, svět se mění čím dál tím rychleji, ale to pro nás všechny.

Problém je prý také to, že změna je příliš náhlá – od mužů se očekává, že změní své chování, na které byli zvyklí po staletí. Jak ale může být nějaký muž na něco zvyklý po staletí, když žije jen pár desítek let? Ano, svět se mění čím dál tím rychleji, ale to pro nás všechny. Po staletí například světu vládla aristokracie, která je najednou fuč, a taky jsme se zvládli docela rychle adaptovat. Ale je fakt, že aristokracie z toho asi trochu krizi měla, když se její privilegia rozplynula. Není tedy krize maskulinity spíš o ztrátě automatických privilegií než o proměně rolí?

Mužské problémy

Netvrdím, že muži netrpí nějakými specifickými problémy. Například jsou statisticky častěji než ženy postiženi alkoholismem a zneužíváním návykových látek, častěji spáchají sebevraždu, častěji se stávají osobami bez domova a častěji vypadnou předčasně ze vzdělávacího systému, častěji zanedbávají své zdraví a umírají dříve. Jenže tohle nejsou žádné novinky a důsledky „genderových převratů“ ve společnosti. To jsou zcela tradiční produkty patriarchátu. Naopak ve většině těchto kategorií ženy muže zdatně dohánějí, což mi připadá jako mnohem závažnější odvrácená strana emancipace.

Časopis Heroine: S muži o mužích

Foto: Eliška Sky

Co je to vlastně mužnost? Čeho se dnes muži obávají a co je trápí? Protože rovnost a genderová spravedlnost se netýkají jen žen, dostala v novém čísle časopisu Heroine prostor „mužská témata“. A s nimi se na obálce objevil také muž – aktivista a umělec Lukáš Houdek. 

Snažím se to vážně pochopit a čtu různé články o krizi maskulinity, od těch šovinistických, obviňujících ženy a feminismus z vykolejení mužů, až po ty, co se citlivě snaží pojmenovat problém, pátrat po jeho kořenech i řešení. Dočítám se například: „Muži ztrácejí půdu pod nohama, především z důvodu rostoucího sebevědomí žen.“ Rozuměla bych tomu, kdyby tam místo rostoucího sebevědomí byl „rostoucí pocit nadřazenosti žen“. Žít a pracovat vedle někoho, kdo vás má za podřadnou bytost, vážně není žádný med, o tom by mohly vyprávět zástupy žen. Ale žít a pracovat vedle někoho, kdo je zdravě sebevědomý? To je přece fajn. Být z toho v krizi je dost nepochopitelné.

Čtu dál, nalézám rozhovor s jedním terapeutem a koučem. Jmenuje se Největší chlapská krize. Z otců se stávají od dob emancipace spolumatky. Redaktorka se ptá: „Dnes vidíme hodně mužů, kteří nosí na břichu svoje dítě, chodí na pískoviště, starají se, vlastně stejně dobře jako my ženy.“ Kouč odpovídá: „Jenže to vůbec není sexy! Totiž opravdu sexy na otcích je, když vezmou svého syna nebo i dceru za ruku a ukážou jim svět a také jeho hranice.“ A zase se mi nic nevyjasnilo. Jít na pískoviště s dítětem na břiše a ukázat mu, jak se dělá bábovička, není sexy, ale vzít ho za ruku a jít s ním někam jinam a ukázat mu něco jiného je sexy? A hlavně, co to je za kategorii „je to sexy / není to sexy“? Nehodnotíme tady přece oblečení na první rande.

 


Celý článek si můžete přečíst v novém čísle tištěného časopisu Heroine.

Rádi byste si ho přečetli hned? Když si objednáte předplatné nebo aktuální číslo, obratem vám pošleme odemčený článek. Stačí při objednávce zadat kód HEROINE2.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • KLÁRA SVOBODOVÁ ALIAS PANÍ SPOCKOVÁ
    Předčasný porod, císařský řez, smrt dítěte, život s postižením. To všechno prožila Klára Svobodová – naše coverstar. Na svém blogu Spocklidem popisuje svůj život bez pozlátka. A tak jsme ji pro Heroine nafotili celou ve zlatě, zářící a svítící jako skutečnou hvězdu. Přesně tou totiž Klára podle nás je. Matka bojovnice, která se nevzdává. Z minusů dělá plusy a z hendikepů superschopnosti. Odkrývá tabu a ukazuje odvrácenou stranu mateřství. Inspiruje a dodává sílu. Mění svět kolem sebe. Je to Moje Heroine. Nahlédněte do jejího vesmíru.
  • CHTĚJÍ VIDĚT HVĚZDY A CÍTIT VÍTR
    Pít vodu ze studánky a bydlet ekologicky. Být svobodní. Naše příloha Sustainable tentokrát popisuje alternativní možnosti bydlení. Jaké to je žít v jurtě, domku na kolečkách anebo ve „slamáku“? Příběhy lidí, kteří se rozhodli žít jinak, blíž přírodě i sami sobě.
  • HLAS HEROINE
    Proč po nás gynekologové chtějí poplatky za registraci, i když je to nezákonné, a hlavně proč se je bojíme odmítnout? Proč by o ženském těle měli rozhodovat politici, když v případě mužských těl nikdo podobné nápady nemá? V naší názorové rubrice se dočtete i o tom, jak vychovávat děti v souladu s feministickými ideály a jak ochránit jejich (i naše) duševní zdraví v době, kdy covid vystřídala válka na Ukrajině. Ale nebojte, přinášíme i pozitivní zprávy!
  • VÁLEČNÁ REPORTÉRKA PETRA PROCHÁZKOVÁ
    Petra Procházková momentálně reportuje z války na Ukrajině. Mluvili jsme s ní ještě před odjezdem o tom, co zažívají ženy ve válkách, jaká je etika válečného zpravodajství i jak ve vyhrocených situacích zvládá své emoce. Dostalo se ale i na dilemata, která s sebou nese její vlastní mateřství. A jak se vlastně stalo, že psala diplomku o Čtyřlístku? Petra Procházková je Moje Heroine.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 16 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Pavel Křížek | 20. 4. 2022 6:43

"Když někdo tvrdí, že je v krizi, asi není namístě kázat mu o tom, že není. "

Já bych spíš řekl, že když někdo v krizi není, tak není na místě kázat mu o tom, že je. Žádná krize mužství neexistuje a to už z toho principu, že to, že se změní role, není krize, krize by byla teprve, kdyby se ukázalo, že si s touto změnou muži neví rady, a i tento kus článku říká jasně, že si muži s těmito změnami poradit dokážou.

To, že autorka nedokáže pochopit ryze mužské vnímání světa, a proto jí nic neříkají věci, jako "ukázat svět a jeho hranice", není její vina. To, že zesměšňuje věci, kterým nerozumí, však ukazuje, že její tvrzení, že se snaží celou věc pochopit, nebudou tak úplně pravda.

Za mě velký palec dolů.

+12
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Jarda | 20. 4. 2022 8:43

Velky spatny, zeny zapominaji na svou zenskost, takze pak ani nepusobi jako atraktant, ale jako antagonista, nebo konkurence, ale mile damy ruku na srdce, na svete je mnoho mist kde pusobi matriarchaty, ale ani to neznamena, ze jsou zeny feministkami... Lide maji obecne vetsi pohodli, zajisteni a mnohem vice casu premyslet o hloupostech a nesmyslech, je treba se ridit biologii a ne mentalni retardaci nudicich se lidi ...

-6
Reagovat