Viktoriáni ho odstraňovali, Freud ho nepochopil. Orgán rozkoše má za sebou historii plnou omylů
Klitoris, poštěváček, lechtáček, brnkadlo, šimrák nebo pošťák. Tak se říká orgánu, který je někdy oslavován, jindy zatracován. Naše poznatky o klitorisu a způsob, jakým ho zkoumáme, totiž odrážejí dobové představy o ženách jako takových – a především jejich právu na rozkoš.
Klitoris by mohl být metaforou ženské sexuality obecně. Už jen proces jeho „objevování“! V roce 1998 oblétla svět fantastická zpráva o objevu uroložky Helen O’Connell z australského Melbourne. Už jako medičku ji v osmdesátých letech rozčilovaly anatomické učebnice, ve kterých nacházela detailní zobrazení a popis penisu, zatímco o klitorisu se mohla dočíst leda v poznámce pod čarou. Tento stav jen ilustroval přístup medicíny a vědy obecně: Člověk rovná se muž a mužské tělo je to, co lze považovat za normální. Vše ostatní je podmnožinou, odvozeninou, odchylkou od normálu a vysvětluje se pouze ve vztahu k původní normě. To odrážel i popis klitorisu, který byl chápán jako malý, zakrnělý, nedokonalý penis.
