Vztahy generace Z. Méně sexu, více sebeuvědomění a úzkost z budoucnosti

Jak se milujeme
Jana Patočková
| 22. 2. 2021 | 5 komentářů | 16 616
Vztahy generace Z. Méně sexu, více sebeuvědomění a úzkost z budoucnosti
Foto: Ondřej Košík

Chtějí věrnost, ale nepotřebují ji definovat v rámci klasického monogamního vztahu. Jejich sexualita i pohlavní identita je mnohem pestřejší než u předchozích generací. Ve vztazích hledají důvěru a porozumění. A nejsou ani příliš naivní – ví, že dlouhodobý a trvalý vztah chce kompromis a práci. Co jsme se o generaci Z dozvěděli z výzkumu mezi čtenáři Heroine?

Generaci Z se také přezdívá zoomers – v opozici k boomers, generaci dnešních šededesátníků, kteří se narodili v období baby boomu v 50. a 60. letech. Lidé narození po roce 1996 jsou vůbec první generací, která naplno dospívala na sociálních sítích. A to neovlivňuje jen to, jak vypadají a co umí, ale i jak vidí sami sebe a svoje vztahy. „Máme prostě daleko větší výběr,“ poznamenává Anthony Orr v článku věnovaném randění generace Z. Seznamovací aplikace Tinder funguje od roku 2012 a nejprve se testovala v rámci amerických univerzitních kampusů. Dnes má celosvětově na 57 milionů uživatelů a jen v USA je celých 35 % uživatelů z řad univerzitních studentů, kteří se pohybují ve věku mezi 18 a 24 lety. 

I přesto, že jsou spolu propojeni více než kdy dřív, jsou mladí lidé často sami. Studie z roku 2014 publikovaná vědeckým žurnálem „Computers in Human Behavior“ zmiňuje, že „nadměrné a nezdravé používání internetu“ dokáže samotu dlouhodobě zvyšovat. Rychlý nárůst, vývoj a popularita nástrojů, které mají pomáhat s hledáním „naší dokonalé polovičky“, koreluje s obecným poklesem randění a sexuální aktivity u mladších ročníků. Podle výzkumů dnešní teenageři nerandí v takové míře, jako to dělali jejich rodiče: jen 56 % nejstarších středoškoláků v USA bylo na rande, oproti 85 % boomerů a zástupců generace X. Podle Washington Postu pak trávil rok 2018 v celibátu 1 ze 4 mladých, kdežto jen 13 % generace rodičů generace Z vypovědělo, že nemělo sex celý rok.

Seriál o vztazích Jak se milujeme

Jak se dvě studentky staly influencerkami v oblasti sexu díky úspěšnému podcastu? Terézie Ferjančeková a Zuzana Kašparová vyhánějí sexuální tabu – někdy vážně, jindy vtipně, ale vždycky otevřeně. V prvním dílu seriálu „Jak se milujeme“ s nimi hledáme odpověď na to, jak dnes mluvíme o sexu.

„Může jít o důsledek kultury radikálního individualismu, kdy se každý tinderový profil stává vyfotošopovaným produktem určeným k rychlé spotřebě, každý „match“ znamená transakci vzájemné validace a každé rande nebo sex je způsob, jak se s tím vyrovnat, zapomenout nebo si naopak připomenout, jaké to je žít v podmínkách, které chceme mít tak zoufale pod kontrolou,“ zamýšlí se zoomerka Kyung Mi Lee. Do hry vstupuje také efekt, který by psychologie marketingu označila za únavový syndrom z přemíry výběru. Nespočet možností tu nahrává iracionálním „nákupům“, které rychle, ale bez většího „gusta“ zkonzumujeme.

Péče o sebe je víc než drogy a alkohol

Pokud se na generaci Z díváme globálně, zajímat nás bude široký výzkum British Pregnancy Advisory Service, který cituje například deník The Guardian. „Jsme daleko inkluzivnější,“ odpovídá v něm 19letá studentka Demi Babalola. „Dělej si, co chceš, dokud tím nikomu neubližuješ a sám jsi v bezpečí. Jde o svobodu. Předchozí generace striktně odlišovaly třeba mezi gay a hetero světem, já osobně se snažím vyhýbat zbytečným nálepkám, být černá už je samo o sobě ve společnosti determinující a nese to s sebou zátěž stereotypů, podle kterých bych měla být „výřečná“ nebo mít ráda určitý typ hudby. Nálepky jsou omezující.“ 

Je důležité mít se rád a naslouchat si

Foto: Ondřej Košík

MATĚJ A DAVID

„Naše nároky na partnery můžou být zkreslené, máme nutkání porovnávat se na sociálních sítích,“ přemýšlí David nad tím, co dnes ovlivňuje vztahy a seznamování. „Nevím, jak tahle témata komunikovali naši rodiče, někdy mám pocit, že vůbec. A možná méně komunikovali i v párech,“ dodává jeho přítel Matěj. Pro oba ovšem základním kamenem partnerství zůstává věrnost provázená upřímností. Ta hraje roli jak v jejich vztahu, tak při coming outu. „Bylo pro mě těžké se se svojí odlišností smířit, potlačoval jsem ji, chtěl jsem zapadnout do školního kolektivu, ale nedařilo se. Orientaci jsem přiznal v tanečních, ale srovnal jsem se s ní vlastně až nedávno. Pomohlo mi jak blízké okolí, tak právě partner. Je důležité mít se rád a naslouchat si,“ shrnuje David, který se s Matějem dal dohromady během složitých časů pandemie.

Matěj má na sobě: Bunda, Levi’s Archives, 8999 Kč
David má na sobě: Mikina, Levi’s, 2599 Kč

Podle studie zveřejněné Guardianem zoomeři pijí méně alkoholu, berou méně drog a také dochází méně často k případům nechtěného těhotenství před 18 rokem. Zoomeři dávají před bary přednost kavárnám s freshi a smoothies a dokážou ocenit kvalitní čas trávený doma s přáteli a dokonce ho upřednostnit před sexem. Zoomeři nestojí o to, chodit za zábavou „ven“, a místo toho holdují domácím dýchánkům, které jsou někde na pomezí nevinného před-pubertálního přespávání u kamarádů a pravých a nefalšovaných domácích mejdanů s ranní kocovinou: poslouchají hudbu, vaří si, hrají hry.

Typický zoomer si uvědomuje i to, že podobný obraz působí v očích starších spíš negativně. Mladá generace je často mediálně vyobrazená s hlavou přilepenou v telefonech, objevuje se všeobecný stereotyp líného teenagera, který si doma hraje s telefonem, místo aby venku „zdravě rebeloval“. Podle futurologa Rhiannona McGregora je sebeuvědomění dalším výrazným rysem zoomerů: „I proto, že jsou si vědomi toho, jak jsou obecně zobrazováni, se snaží svůj obraz kurátorovat tak, že pak paradoxně oproti předchozím generacím můžou působit konzervativněji.“ Místo kouření, přemíry sexu a clubbingu tak stoupá obliba v sebepéči: zdraví a wellness jde u zoomerů ruku v ruce s dostupností informací, které se právě těchto oblastí týkají. Vypadá to, že dobře vypadající (a dlouhověcí) tedy zoomeři zůstanou. Technologie navíc mají ještě další výhodu: díky nim se cítí daleko více součástí globální komunity, což pozitivně ovliňuje třeba jejich aktivní přístup k otázkám jako je globální změna klimatu.

Láska je láska, láska není svatba

V knize „The All-or-Nothing Marriage: How the Best Marriages Work“ psycholog a sloupkař Eli Finkel popisuje svatbu na pozadí tří historických modelů, z nichž v každé stoupá na žebříčku Maslowovy pyramidy potřeb. Do průmyslové revoluce byla svatba čistě institucionálním nástrojem, důležitým ke každodennímu přežití, k reprodukci a k potvrzení našeho místa ve společnosti. S industrializací a širším naplněním našich fyziologických potřeb začala být svatba účastná, její funkce se posunula ze služby naplňující materiální potřeby k lásce a osobnímu štěstí. Dnes žijeme v éře „sebevyjadřující“ svatby, což je podle Finkela produkt 60. let a revolty proti sociálním normám svazujícím partnerské svazky do právně formální sféry.

Svatba je dnes základním kamenem v našich projektech individuální autenticity a od našich stálých partnerů jsme začali očekávat hluboké pochopení nás samotných, které nás posune na cestě osobního růstu. „Nedokážu s jistotou říct, proč mladí oddalují svatbu nebo jak se liší přístup ke vztahům studentů Gen Z oproti předchozím generacím, ale jako pokaždé ve vztahu, i tady jsou obvykle nejméně dvě zainteresované osoby, což znamená, že se tu potkávají cíle, očekávání, předpoklady, nejistoty, touhy vícero lidí. Spíše než pokládat si otázku, proč mladí lidé oddalují „usazování se“, si tak můžeme položit stejně validní otázku: Co je to, čemu dávají mladí lidé přednost před svatbou nebo usazením se?“ poznamenává  Jennifer Hirsch, lektorka psychologie na Yaleské univerzitě.

„Vyrostli jsme ve světě orientovaném na výkonnost a optimalizaci, což chceme i ve vztazích. Hledáme rychlou a intenzivní odměnu – jakou může být třeba sex, než čekat co přinese dlouhodobá investice, která může vyústit v dlouhotrvající vztah nebo svatbu,“ myslí si anonymní student jejího kurzu. Jenomže láska, vztahy a sex coby spotřební zboží zrychleného světa nemusí přímo souviset s tím, po čem mladá generace touží, ale může jít o důsledek hlubších sociálních a globálních nejistot, které právě na zoomery dopadají a které si velmi jasně uvědomují.

„Cítím, že úzkost spojená s budoucností, která není stabilní, je prostě patrná. Pravděpodobně nikdy nebudu vlastnit dům, pokud nebudu mít vyloženě štěstí. Přeju si vlastně jednoduše to, co měly předchozí generace – možnost za práci získat adekvátní odměnu. A někdy mě přepadne beznaděj, že ani můj titul nebo pracovní úspěchy nakonec nebudou znamenat vůbec nic,“ uzavírá pro Guardian dvaadvacetiletá studentka Clara Finnigan. Další student hořce dodává, že zoomeři můžou působit zahořkle prostě proto, že ví, že si nebudou moci dovolit to, co generace předchozí, a to ne svým přičiněním, ale právě díky volbám generací před nimi.

Čeští zoomeři 

Výpovědi českých zástupců generace Z se duchem ani obsahem od těch zahraničních nijak výrazně neliší. Globální provázanost se odráží i lokálně. I u našich zoomerů převládá pocit, že vztahy se posouvají z roviny společenské povinnosti více do roviny osobní, takové, která naplní různorodé představy o tom, co může znamenat partnerské štěstí a naplnění. Nachází je ale? Někteří ano, jiní ne, ale podobně jako jejich zahraniční souputníci nevnímají realitu single života jako vnucenou alternativu, ale jako právoplatný plnohodnotný vztah, nezbytný pro uvědomění si, co vlastně chtějí a nechtějí. „Hledáme to, co hledali naši rodiče, plus další spoustu věcí,“ zamýšlí se čtyřiadvacetiletá Denisa, textařka, kytaristka, zpěvačka a producentka. „Myslím, že je dnes společnost více rozdělená zájmy a bublinami. Někdo má rád lezení po horách v outdoorovém oblečení, někdo se definuje politicky, někdo jí maso, ale zároveň žije zdravě... Je tu obrovské množství možností, jak se člověk může prezentovat. To ale taky znamená zapadnutí do skupiny, které se většinou nemixují. Máme v důsledku mnohem menší výběr než naši rodiče, kteří se obvykle takhle úzce neprofilovali, a tím pádem měli širší pole k dotváření identity. Jestli je to ale dobře nebo špatně, to je otázka...“

Její vrstevnice Ester pak poznamenává, že rozdíl vnímá i v přístupu k rodičovství: „Pro generaci mých rodičů bylo stěžejní se vzít a mít děti. Dnes mi to přijde méně jako společenská povinnost a více jako libovolné, soukromé rozhodnutí.“ A stejně tak to může být se svatbou, jak říká Oli, pětadvacetiletá absolventka estetiky, která se vdávat nechce. Svatbu vnímá spíš jako oficialitu než než jako vyvrcholení vztahu. „Vdávat se nechci. Pokud by ale nastala situace, kdy by bylo výhodné nebo nutné, abychom s partnerkou/partnerem byli svoji, asi bych to přehodnotila.“

Větší individualita = menší možnost se seznámit

Jak se nejmladší generace seznamuje? Aplikace, které umožňují seznámení na základě chytrých algoritmů, vstupují do hry i u nás. A tady zoomeři na vlastní kůži podstupují škatulkování, které jinak principiálně odmítají. Každá generace má své paradoxy:

„Přes dva roky trochu bojuju se samotou a s hledáním partnera, a ačkoli jsem byla na spoustu rande přes Tinder i jinak, tak se mi pořád nedaří nikoho najít. Dnes je spousta důvodů, proč to tak může být, a je to pro mě často frustrující, ale uvědomila jsem si jednu zajímavou věc: pro vztah je jedno, jak člověk vypadá a nikdo by se tím neměl trápit. Když si dvě duše sednout, tak si prostě sednou, a vzhled s tím nemá co dělat. Často si lidé ubírají sebevědomí tím, že si myslí, že na nich je něco špatně, ale je důležité si uvědomit, že každý má úplně jiný vkus. Není to ani tak námi samotnými, že si nikoho nemůžeme najít, ale právě tím rozdělením společnosti, to nám snižuje šance,“ shrnuje s lehkou ironií Denisa.

Každou změnou nalézám nové perspektivy

Foto: Ondřej Košík

LAMIA

„Mám moc ráda soukromé konverzace ve dvou, v partnerském vztahu uznávám monogamii, líbí se mi představa, když o sebe dva lidé vzájemně pečují, snaží se na vztahu pracovat, být tolerantní jeden k druhému a dávat tomu druhému možnost naprosto svobodně se rozvíjet.“ Vztah sama k sobě má Lamia pozitivní, a to i díky procesu tranzice: „Dlouho jsem se snažila přijmout své tělo takové, jaké je, ale bylo to pro mě naprosto nepřeklenutelné. Až proces tranzice mě navrátil zpět do života. Mám ráda transformace, baví mě moderní věda, technologický vývoj, který mi umožňuje směřovat tam, kde se cítím dobře. Každou drobnou změnou (těla, duše, ducha) nalézám nové perspektivy, a to mě moc obohacuje.“

Lamia má na sobě: bunda Levi’s Made & Crafted, 4599 Kč, kabát, Levi’s Archives, 9899 Kč.

Zoomeři často vnímají rozdíl mezi svou a generací svých rodičů skrze to, že mizí potřeba zůstávat v dlouhodobých svazcích, pakliže jsou nenaplňující. Ve vlastním štěstí cítí větší životní smysl než v tom, co vnímají jako „sebeobětování“. To, že můžou zvenčí působit jako váhaví a nezodpovědní, je možná příznakem snahy najít pocit stability v nejisté době, jak poukazuje dvaadvacetiletý student skandinavistiky-nederlandistiky Honza:

„Přijde mi, že Gen Z ve vztazích celkově méně plánuje do budoucna a je mezi námi cítit obezřetnost, co se závazků týče. Hodně lidí převážně z generace našich rodičů nám to až zazlívá, ale já z toho cítím spíš nepochopení. Často slýchám, že se nechováme zodpovědně a necháváme vše ve hvězdách. Podle mě to není pravda. Naopak mi přijde, že každý důležitý krok zvažujeme mnohem více, abychom byli lepším příkladem než generace z 55procentní rozvodovostí. Možná je to naivní, ale myslím si, že naše generace hledá lásku na celý život, ale děsí se toho, že by si to také museli zkusit více než jednou a s nechtěnou emocionální zátěží pro celé okolí.“

Monogamie je jen jedna z mnoha možností

Generačně se také mění vnímání a aplikování společenských stereotypů. „Ženy byly dříve větší hospodyňky, a to až tak, že mi to zpětně přijde ponižující. Zároveň to dnes ještě někdy vídám, a o to víc mi to přijde neskutečné,“ komentuje Denisa. Honza stereotypy zmiňuje jako něco, co v dětství vnímal a přejímal. „Poslední dobou jsem na ně ale čím dál tím citlivější. Celé dětství jsem byl vystavený vtipům od Urbana a bonmotům z řad různých odborníků. Ani nevím, kdy přišel zlom a přestalo mi to připadat vtipné. Mrzí mě, že velká část společnosti má stále potřebu se k těmhle vzorcům vracet. Možná je jednodušší smést cokoliv ze stolu tím, že „chlapi jsou lenoši“ nebo „ženský jsou ubrečený“. Bohužel to je spíš komunikační zkratka pro ignorování problému ve vztahu, kterému tyhle věci škodí.“

Pro všechny je ovšem shodně důležitá intimita, důvěra a věrnost. Ačkoli cítí, že pro každého může právě věrnost být definována různě, platí tu nastavení hranic, které vznikají právě v důvěrné komunikaci. Je generace Z ve svých vztazích tak moc jiná? Možná o lásce a závazcích více přemýšlí, ale podobně jako generace před nimi jsou romantičtí. Hledání lásky trvá, jen se do popředí dostává více jejích podob, a romantický celoživotní vztah muže a ženy tak přestává být jedinou životní volbou, ale pouze jednou z několika možností.


Jaká je česká Generace Z?

Vyzvali jsme vás, čtenáře Heroine a příslušníky generace Z, abyste se s námi podělili o svůj náhled na vztahy a lásku. Vidíte nějaký rozdíl mezi sebou a tím, jak se ve vztazích chovali vaši rodiče? Co je pro vás romantické? Jak si představujete ideálního partnera a kde ho hledáte?
Vybrané výpovědi nyní publikujeme. Téma Generace Z najdete také v aktuálním čísle časopisu společně se skvělou fotostory, kterou pro Heroine fotil Ondřej Košík.

DENISA

24 let, žije v Praze. Ve 14 založila kapelu 20 Minutes, ve které působí jako textařka, kytaristka, zpěvačka a producentka. Hudbou se živí. 

Denisa

Vztah jsem hledala na Tinderu. Za dva roky jsem narazila max na tři kluky, o které bych měla zájem. Nikdy to nevydrželo déle než dva měsíce. Raději budu sama než s někým, jen abych nebyla single... Myslím si, že dnes nikdo neinvestuje do nových vztahů svůj čas. A když to není „na první dobrou“, tak se to nechává být.

Na tinder dates se vždycky modlím, ať mě nikdo nechce líbat (smích). Myslím si, že pokud to vypadá oboustranně dobře a rozumíme si hned, tak třeba na třetí rande. Co se týče sexu, tak to mám složitější. Mám na to docela komplexní náhled, který mi prostě nedovoluje se s někým vídat jen na sex nebo mít ONS. A i když s někým randím, potřebuju minimálně tři měsíce…

Snažím se o dlouhodobé vztahy, takové, jaké jsou ve společnosti „zvykem“. Až nedávno jsem začala přemýšlet nad tím, že to vlastně můžu mít „naprogramované“ z dětství a okolí a že si možná jen myslím, že to potřebuju. Třeba by mi vyhovovalo i něco jiného, ale moje vzorce z dětství takové myšlení nikdy nepodporovaly. 


HONZA

22 let. Šestým rokem se živí hraním v kapele a od letoška učí angličtinu v jazykové škole. Studuje dvouobor skandinavistika-nederlandistika na FF UK. Je single.

Jan

Přijde mi, že Gen Z ve vztazích celkově méně plánuje do budoucna a je mezi námi cítit obezřetnost, co se závazků týče.Každý důležitý krok zvažujeme mnohem více, abychom byli lepším příkladem než generace z 55 % rozvodovostí. Možná je to naivní, ale myslím si, že hledáme lásku na celý život, ale děsí se toho, že by si to také museli zkusit více než jednou s nechtěnou emocionální zátěží pro celé okolí. Také si nepotrpím na romantická gesta. Spíš sleduji, kam by se chtěla partnerka podívat, kterou knížku si zvažuje koupit atd. Baví mě kouzlo každodenní romantiky, kdy třeba spontánně vyrazíme do kina, na výstavu, nebo udělám vprostřed týdne dobrou večeři a koupím k ní flašku prosecca. Totéž vždycky platilo i u protějšku. Romantika je stres. 

Mám za sebou dvouletý vztah s o 11 let starší partnerkou, což je stále poměrně neobvyklý věkový rozdíl. Nám to ale fungovalo. Pokud mají oba od vztahu alespoň podobná očekávání, tak to má šanci fungovat a okolí to naopak místo stigmatizace spíše podpoří.


OLI

25 let. V minulém roce dokončila bakalářské studium na FF UK, obor Estetika. Pracuje v divadle jako uvaděčka, v jazykové škole jako vyučující angličtiny a v galerii jako lektorka kurzu o současném umění. Kromě umění se zajímám o feminismus (zejména o otázky žen v umění), kulturu, přírodu.

Oli

I když je člověk ve vztahu, měl by si zachovat určitou autonomii, určitou svobodu. Je pro mě hodně důležité zachovat si vlastní zájmy, vídat se pravidelně se svými přáteli a mít vyhrazený čas jen pro sebe – zkrátka nevnímat ten vztah jako něco, co určuje mou identitu. Myslím, že moji rodiče (dnes již rozvedení) to tak nastavené neměli. Jejich vztah by se dal charakterizovat jako závislý, místy až kontrolovaný. Zejména maminka neměla vyhrazený žádný čas sama pro sebe, vše se dělalo pro rodinu a z lásky k manželovi, tudíž společně.

Ve svých 24 letech jsem si konečně přiznala, že jsem bisexuálka. Myšlenky, že mě nepřitahují pouze muži, ale i ženy, vyvstávaly poměrně často, ale vždy jsem je potlačila a odehnala pryč, protože mi to nepřipadalo v pořádku. Myslela jsem si, že si to jen namlouvám, protože jsem s muži doposud neměla moc dobré zkušenosti. Před půl rokem jsem se ale rozhodla jít na rande i s ženami, abych se utvrdila v tom, že si nic nevymýšlím a že moje city jsou skutečné. Přijala jsem svou sexualitu. A pak jsem poznala svou současnou přítelkyni. Je to můj první vážný vztah.

V lásce je pro mě důležitá vzájemná podpora a zájem o druhého, myslím v tom hlubším smyslu. Zároveň velice oceňuji upřímnost, citlivost, schopnost věci otevřeně komunikovat, smysl pro humor, empatii, toleranci. Sdílení stejných nebo podobných názorů a hodnot (např. feminismus, vegetariánství/veganství, udržitelnost, střízlivý život) je pro mě rovněž podstatné.


Partnerem projektu Jak se milujeme je Levi’s.

FOTO: ONDŘEJ KOŠÍK
MAKE-UP: NATÁLIE HOST
STYLING: MAREK CPIN A NATÁLIE HOST
PRODUKCE: LINDA MAJEROVÁ

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 5 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Tomek | 22. 2. 2021 15:12

Každá generace je nějaká, i oni budou jednou u konopneho nealko piva s veganoklobasou v ruce nadávat na svoje děti.

+2
Reagovat