Koupit vstupenky na konferenci Heroine

Středula: Bylo by jedině dobře, kdyby muži poznali rodičovství. Jde i o mentální zralost zaměstnavatelů

03. leden 2023

Postavení žen v České republice zejména v mzdové oblasti podle něj není rovné postavení mužů. Podle jeho názoru muži v tomto ohledu nejsou připraveni vnímat svět tak rovně, jak by měli. Proč by ale kvóty raději nestanoval a polská realita ohledně interrupcí ho děsí? Ve velkém anketním projektu Heroine.cz přinášíme odpovědi kandidáta na prezidenta Josefa Středuly na témata, která z prezidentských debat často vypadávají, přitom pojednávají o důležitých položkách v životě každého z nás – o zdraví a rozhodování o vlastním těle, transparentnímu odměňování či potírání domácího násilí.

Foto: "Platové rovnosti se muži politici nechtějí věnovat, je to smutné." se svolením Josefa Středuly

S žádostí o osobní rozhovor jsme oslovili všechny kandidáty na prezidenta. V našem velkém prezidentském speciálu si tak můžete přečíst kompletní rozhovory s Jaroslavem BaštouPavel FischeremMarkem HilšeremDanuší NerudovouPetrem PavlemJosefem Středulou a Tomášem Zimou. Mezi odpověďmi chybí reakce Andreje Babiše, ten na žádnou z našich nabídek rozhovoru nereagoval, a Karla Diviše, který kvůli původnímu zamítnutí kandidatury a následnému rozhodování Nejvyššího správního soudu již do konce uzávěrky nenašel čas pro setkání. Jednotlivé otázky k tematickým okruhům pomáhaly Heroine.cz sestavovat expertky z organizace Česká ženská lobby.

Jak vnímáte postavení žen v naší společnosti? 

Když srovnám postavení žen v České republice a jinde ve světě – v Africe a podobně – tak je samozřejmě lepší. Co se ale týká srovnání s jinými evropskými zeměmi, Švédskem, Německem a dalšími, tam zaostáváme. Hodně věcí by se dalo zlepšit. Je to hodně na mužích, protože si myslíme, že všechno děláme dobře, a ona to mnohdy není pravda. Třeba právě postavení žen v České republice, například v mzdové oblasti, není rovné postavení mužů. 

Jakými kroky byste z pozice hlavy státu rovnost v platové oblasti chtěl podpořit? 

Já už jsem to udělal dávno. Předložil jsem dva návrhy. Smutné je, že právě muži politici se tomu nechtějí věnovat. Je to poměrně jednoduchá operace. Když jde žena na mateřskou a následně na rodičovskou dovolenou, tak není nic jednoduššího, než aby došlo k automatické valorizaci příjmu, který doteď měla. Pochopitelně tam pak vzniká rozhodující gap, který se vám nevrátí dříve než na konci ekonomicky aktivního života.  

Zadruhé – podle mého soudu tak, jako jsme to měli my muži, když jsme šli na základní vojenskou službu na dva roky, by mělo být zapsáno v zákoně, že žena má právo nastoupit na stejnou práci, jakmile se vrátí. Pamatuji si etapu, kdy se vyhazovaly ženy z práce právě proto, že jsou na rodičovské dovolené, a rušilo se jejich pracovní místo. Nevím, jestli proto, že se nemohly bránit, ale bohužel k tomu v krizových situacích docházelo docela často. Teď se do krize řítíme a obávám se, že zase dojde k takovému kroku.  

Takže byste z pozice hlavy státu apeloval na vládu? 

Nejenom apeloval. Prezident republiky má řádnou pravomoc připomínkovat zákony. Prezident republiky také může jít na jednání parlamentu i vlády. V této souvislosti bych to rozhodně považoval za vhodný způsob a vhodnou formu. 

Které ženy považujete za inspirativní a proč? 

Vždy jsem se se zájmem díval na Marii Curie Skłodowskou, vědkyni, která ve finále obětovala svůj vlastní život tomu, aby pomohla nám všem. Snažila se o emancipaci ve svém oboru v době, kdy to vůbec nebylo běžné. Stejně tak mě inspiruje Amelia Earhartová, která sedla za knipl letadla na místo mužů a udělala něco, co bylo naprosto nečekané.  

Rovnost pro mě není jen otázkou mužů a žen: je to i rovnost mezi těmi, kteří mají v životě méně štěstí, třeba kvůli postižení či pracovnímu úrazu, a zbytkem společnosti. Musíme na to pohlížet ze všech stran. Speciálně u rovnoprávnosti mužů a žen si myslím, že kritika patří nejvíce na úkor mužů, protože nejsme připraveni vnímat svět tak rovně, jak bychom podle mého soudu měli. 

Budete zvažovat při sestavování svého poradního týmu vyvážené zastoupení žen a mužů? 

Pravdou je, že nepohlížím na to, zda z kandidátů vybírám muže nebo ženu. Musím ale říct, že je kolem mě teď více žen než mužů. Uvědomuji si, že je to takový zvláštní paradox. 

Oběť znásilnění se často vůbec nebrání. Proč to soudci při rozhodování o výši trestu ignorují?

Sexuální násilí

Prostě to tak vyšlo. 

Není to cílené. Velmi dobře se mi s nimi spolupracuje, mám z toho radost. Je to věc odbornosti, ničeho jiného, a je to příjemné. 

Podepsal byste novelu trestního zákoníku, jejímž cílem by byla změna definice znásilnění tak, aby skutkovou podstatou tohoto trestného činu byla i absence souhlasu při sexuální aktivitě? Protože ta tam momentálně není. 

Není. Asi by to bylo vhodné, protože problém znásilňování je velký. Všichni si myslíme, že k tomu nemůže docházet v rodině, ale ono může. 

A většinou dochází. 

Moje paní dělala dlouhou dobu dobrovolnici v Bílém kruhu bezpečí. Řadu těchto situací musela řešit, ať už u domnělých nebo faktických znásilnění. Myslím si, že by novela prospěla právní úpravě a vyjasnilo by to řadu věcí. Rád bych věřil, že by do nové situace dostala i útočníky a uvědomili by si, že tohle nelze konat. 

Myslíte si, že by takový zákon mohl pomoci zlepšit počet nahlášených znásilnění? 

Já bych byl nejradši, aby to znamenalo snížení počtu znásilnění obecně. Vzpomínám si na spisovatelku Simonu Monyovou, která zažívala domácí násilí a nakonec bohužel zahynula jako oběť takového násilníka. Měli bychom si uvědomit, že je to reálný život: možná i teď se něco takového někde odehrává. 

Zákaz potratů v Polsku: „Ženy jsou vyděšené, jsme v pasti,“ říká ředitelka organizace pomáhající ženám

Reprodukční práva

Polská realita mě úplně děsí

Ratifikoval byste Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí známou jako Istanbulská úmluva? 

Rozhodně ano. Spousta zemí už to udělala, nevím, proč v tom Česká republika zbytečně tápe. 

Podepsal byste zákon, který by v nějakém ohledu cílil na znemožnění nebo zpřísnění podmínek přístupu k interrupci? 

Myslím, že úprava, která je u nás, je dobrá. Polská realita mě úplně děsí. Myslím si, že takové zpátečnictví bychom už neměli nikdy zažít. 

Nemyslíte si, že u nás hrozí otevření nějakých debat na téma zpřísnění interrupcí? 

Pokud se otevře debata, je to ještě pořád dobré. Horší by bylo, pokud by se měl změnit zákon. Myslím, že to je rozhodnutí ženy, a měli bychom ho ctít. 

Stane se podle vás odměňování v České republice spravedlivější, když vstoupí v platnost směrnice Evropské komise na podporu transparentnosti odměňování? 

Nejsem si tím úplně jistý. Každý krok je samozřejmě dobrý, ale není to jenom o transparentnosti. Musíme brát v potaz, že mohou existovat předpojatosti, které nemusejí souviset s dikcí zákona, ale s přístupem. Už jsem říkal, že největší rozdíl mezi muži a ženami vznikne ve chvíli, kdy žena zůstává doma s dítětem a nedojde k jakékoli valorizaci v oboru, ve kterém pracovala. Nechceme si ani uvědomit, že nemá žádnou jinou variantu: tedy má, nemít děti. V tom případě doufám, že tahle logika nikoho nevede při realizaci těchto kroků. Myslím, že je potřeba přijít s kombinací kroků, která pomůže. 

Foto: Josef Středula

Josef Středula

Josef Středula je dlouholetým šéfem největší české odborové centrály Českomoravské konfederace odborových svazů. V letech 2005 až 2014 byl předsedou Odborového svazu KOVO.

Podepsal byste zákon, který by umožňoval hradit péči samostatných porodních asistentek z veřejného zdravotního pojištění? 

Tady bych se předtím nejspíš poradil s odborníky. Nikdy jsem neinklinoval k domácím porodům, čímž je zároveň nezatracuji: v minulosti to tak bylo. Vnímám ale rizika komplikací, která se při porodu mohou stát. Je pro mě důležitý život každé ženy, každého dítěte, takže jsem v tomto slova smyslu velmi opatrný. Jde o to, jaká by byla kvalifikace porodních asistentek a jak by byla zabezpečena, protože pak jde o kvalitně poskytovanou péči. Pokud bude péče poskytovaná kvalitně, tak se ty dveře otevírají lépe. Porodní asistentky z mého pohledu nejprve musejí splnit všechny znalosti a dovednosti a samozřejmě dosáhnout dostatečného vzdělání. 

Rozumím. Jenom upřesním, že nejde jen o porod samotný. Porodní asistentky o ženy pečují i před porodem, během porodu a také v rámci šestinedělí. Porod doma není nutný, může jít i o porod v nemocnici s asistencí porodní asistentky. 

Ano, to je v pořádku. Mně jde spíš o tu hranici, protože jakmile je porod doma, tak mám daleko větší obavy. A potom je to taky otázka toho, jestli je tam někdo, kdo pomáhá psychicky. I muž může být u porodu.  

Sám jsem byl u porodu synů, takže jsem si to prožil na vlastní kůži: nebyl jsem tam jako ten, kdo poskytuje péči, ale jako ten, který pomáhá podpořit psychiku ženy. U někoho, kdo žije sám, by přítomnost asistentky mohla být jedině ku prospěchu. Roli tu hraje i otázka vazby na zdravotní pojištění nebo předpokládané četnosti. Chtěl bych, aby bylo více té stoprocentní zdravotnické péče. Co se v tomto případě týká péče psychické, to by podle mě mělo být na zvážení v konkrétním případě. Chtěl bych vědět, kde je ta hranice. 

Podepsal byste zákon, který by vyhradil devět týdnů rodičovské dovolené jen pro otce tak, aby měli větší šanci zapojit se do péče o malé děti? 

Kladu si otázku, jak se to bude měřit a vážit. Myslím si ale, že péče by každému muži prospěla. 

Legislativně nyní mají otcové nárok na dva týdny rodičovské dovolené. Dříve nebylo nic. 

Já jsem neměl žádnou, možná leda den. 

Je to samozřejmě dobrovolné. 

Samozřejmě, ale myslím, že by bylo jedině dobře, kdyby muži poznali rodičovství a mohli pomoci. Nebude to jednoduché ve vztahu k zaměstnavateli: zaměstnavatel musí pochopit, o co tady jde, a nesmí se stát, že rodičovská bude vnímána jako nepřátelský postup ze strany zaměstnance vůči zaměstnavateli. Musí okolo ní vzniknout společenská debata a jistý přístup ve společnosti, aby zaměstnavatelé vzali za své, že je správná a potřebná. 

Když jsem slyšel, jak je to ve Švédsku, kde je rodičovská velice mile flexibilní a každý ji chápe, tak bych si přál, abychom byli schopni skočit ze stávajícího systému na ten švédský. A to včetně střídavé péče. Myslím si, že by to bylo ideální, ale jsme ještě trochu daleko. 

Myslíte, aby zaměstnavatelé neměli pocit, že si otcové berou devět týdnů volna z práce? 

Ano. Stejné je to u střídání, kdy se například maminka vrátí do práce a doma zůstane otec. Je to hodně o mentální zralosti zaměstnavatelů, aby to zvládli. 

Podepsal byste zákon, který by upravoval minimální podíl obou pohlaví na kandidátních listinách do voleb, ať už by to byly volby do Poslanecké sněmovny, Evropského parlamentu nebo zastupitelstev krajů? 

Kvóty bych raději nestanovoval. Myslím, že kvantita nikdy ničemu nepomohla, spíš mi jde o kvalitu. Jde spíš o to, že pokud bude existovat flexibilita v souvislosti s péčí o dítě, tak už nebude tolik problémů, které brání vstupu žen třeba do politiky. Je to hodně o vlastní volbě. Jestliže nebudete mít možnost péče o dítě, jako jsou školky, tak tu volbu neuděláte. V České republice se chodí do práce na šestou a stěží najdete otevřenou školku po páté ráno. S dítětem jste doma do dvou let, ale kam ho potom umístíte? Myslím si, že zásadní je mít zařízení, která budou vhodná k tomu, aby mohla plnohodnotně pečovat o naše potomky. 

Aktuální číslo

  • Jak se školy vypořádají s nástupem AI?
  • Ženské zdraví se často zlehčuje a zanedbává. Nemusíme to ale "vydržet". 
  • My a nespavost. Existuje ideální spánek?
  • Příloha Heroine tentokrát od dětí pro nás i od nás pro děti.
Popup se zavře za 8s