„V podstatě jsem zavírala chudé děti do ústavů.“ Dětská agresivita roste a systém nefunguje. Trestá, místo aby řešil příčinu
Počet dětských sebevražd, násilných činů i psychických potíží mládeže roste. Přesto stát stále reaguje hlavně represí. Děti z chudých a zranitelných rodin končí v ústavech a pomoc odborníků přichází pozdě nebo vůbec. Proč český systém nefunguje a trestá děti, místo aby řešil příčiny?
Čtrnáctiletý Marián skončil v pasťáku. Odmalička vyrůstal v pěstounské péči své romské babičky, která krom jiného opakovaně zažívala diskriminaci na trhu s bydlením.
Přečtěte si texty, které jdou do hloubky
Heroine se dlouhodobě věnuje tématům, která společnost často přehlíží. Jdeme do hloubky, nebojíme se složitých otázek, otevíráme důležité debaty a dáváme prostor silným osobním příběhům.
👉🏻 Díky předplatnému můžeme tuto práci dělat poctivě a dlouhodobě. Neplatíte jen za obsah, ale podporujete samotnou redakční práci.
⚠️ Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Buďte u textů, které mají smysl.
🔗 Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně.
Podle právničky, která se chlapcovým případem zabývala a přeje si zůstat v anonymitě, byl Marián neformálním nátlakem na prarodiče donucen změnit školu. Při výuce potřeboval pomoc asistenta pedagoga. A zatímco v původní škole takovou podporu měl, ve škole nové už asistent k dispozici nebyl.
Mariánovi se v nové škole přestalo dařit a začal rebelovat. Podle vyučujících byl drzý, nenosil si požadované pomůcky, vyrušoval při hodině nebo chodil na vyučování pozdě.
„Škola na něj reagovala represivně, a situace proto gradovala. Vedení svolalo výchovnou komisi, která je ve své podstatě založena na hierarchii moci,“ vysvětluje právnička neziskovky, jež rodině ve sporu pomáhala. Podle ní byla babička s chlapcem od počátku tlačena do defenzivní pozice, kdy se na situaci hledělo jako na výchovný problém. „Systém se na ni nepodíval jako na možné selhání školy a vyučujících v přístupu k chlapci, který potřebuje větší podporu ve vzdělávání.“
Následovalo zrušení pěstounské péče a chlapec byl umístěn nejprve do diagnostického ústavu, posléze do dětského domova se školou – tedy pasťáku.
Marián se tak z prostředí vlastní rodiny ocitl v režimovém zařízení. Jeho případem se zabýval Ústavní soud, na který se babička prostřednictvím svých obhájců obrátila. Ten neshledal, že by stížnost byla – pokud jde o zrušení pěstounské péče a umístění do ústavu – důvodná. Přesto dal chlapci částečně za pravdu. Případem se teď bude zabývat také Výbor OSN pro práva dítěte.
Co se v článku ještě dočtete:
- Proč se stupňuje agresivita dětí i počet sebevražd.
- Chybí pedopsychiatři, psychologové a psycholožky i adiktologové.
- Že v ústavní výchově končí především děti ze sociálně slabých rodin.
- Že když je problém v rodině, dítě z ní vytrhneme. S rodiči už ale nikdo nepracuje.
Podle právničky systém v tomto případě selhal a selhává také v případě množství jiných dětí, které ve výchovných ústavech končí. Jsou trestány za situace, do nichž se svým přičiněním nedostaly a jejich chování je jen jejich důsledkem.
