Svět podle Heroine: Přiznání superžen*

I když jsem výkonná ředitelka ve firmě, stejně mám šílený imposter syndrom a pocit, že všechno, co jsem dokázala, se stalo náhodou. A pokaždé jsem znovu a znovu nervózní a zase musím uspět, abych se sama před sebou obhájila.

Kdybych to dnes mohla udělat znovu, tak se s mužem na rodičovské dovolené nestřídám. Bylo to nejtěžší období mého života, přijít z práce, převzít dítě a začít druhou směnu. Protože on jen hlídal.

.. koukám na mladý kluky v tramvaji a představuju si, jaký by s nimi byl sex… a podle toho vím, že už jsem stará.

Nedokážu se na sebe podívat do zrcadla, aniž bych něco nezatáhla nebo se nenatočila tak, abych si nepřipadala ošklivá a tlustá.

Pro druhé mám nekonečné pochopení. Pro sebe úplně jiný metr, mnohem přísnější.

Ráda bych stárla přirozeně a nestyděla se za své vrásky ani šediny, a tak si nebarvím vlasy. Snažím se sama sebe přesvědčit, že mít šediny je ve 38 letech vlastně cool. Ve skutečnosti si ale kvůli nim často připadám stará a své rozhodnutí neustále přehodnocuju. Zhruba třikrát týdně mám silné nutkání zavolat kadeřníkovi a objednat se na barvu. Nakonec to neudělám a trápím se dál.