„Táta je jen jeden a nahradit ho nejde. Dětem říkám, že jsem táta jejich brášky.“ Jak se žije v roli třetího rodiče
Jak těžké je být nevlastním rodičem a co to vlastně obnáší? Takzvaných komponovaných rodin, tedy rodin vzniklých často po rozvodu či rozchodu a poskládaných z nevlastních rodičů a dětí z předchozích vztahů, je v Česku mnoho. V posledních letech se rozvede ročně kolem 20 tisíc manželství. Heroine vyzpovídala jednoho nevlastního tátu a jednu nevlastní mámu. Biologické rodiče nahrazovat nechceme, říkají shodně.
Když Adam potkal Lenku, měla už dvě malé děti z předchozího manželství. Ve třiceti letech, aniž by měl své vlastní potomky, se tak musel celkem náhle popasovat s novou rolí: stal se z něj nevlastní táta. Přestěhovali se k sobě po půlroční známosti. Svou tehdy dvouletou dceru a čtyřletého syna měla Lenka s bývalým manželem ve střídavé péči. Adamův život se během relativně krátké chvíle hodně změnil a na každý druhý týden se stal součástí čtyřčlenné rodiny. „Vždycky jsem sice děti chtěl, ale nebyl jsem na to připravený. Nikdo z mých vrstevníků ještě děti neměl, Lenčiny děti pro mě byly první malé děti, které jsem do té doby poznal,“ popisuje Adam velkou životní změnu.
Co najdete v novém čísle
- Ani lenoši, ani sněhové vločky… O generaci Z koluje řada stereotypních představ, leckdy úplně protichůdných. Dá se ale vůbec dnes mluvit o jediné generační zkušenosti, existuje něco, co mladé lidi propojuje? Přečtěte si osm otevřených rozhovorů o světě, který si mladí nevybrali, ale musí v něm žít.
- Domov jako luxus. Mladí lidé kvůli drahým nájmům a nejistým smlouvám odkládají studium, vztahy, děti i práci, kterou by opravdu chtěli dělat.
Krátké vlasy jsou síla. Ostříhaná hlava dřív pro ženy znamenala potupu, dnes je to radikální projev svobody. Buzz cut ženám, které ho vyzkoušely, expresně dodal sebevědomí. Co se stane, když vezmete do ruky strojek a ukáže se, že už se nemáte za co schovat?
S dětmi se seznamoval postupně, od samého počátku ale byly součástí nového vztahu. Když popisuje sžívání s partnerčinými potomky, působí to idylicky. Malé děti jsou bezprostřední, veselé a nestydí se, skamarádí se snadno a rychle. Adam jim navíc nechce nahrazovat tátu. Jde mu jen o to, aby jim bylo společně hezky. „Lenčin bývalý manžel je skvělý táta a své děti miluje. Táta je jen jeden. Já nejsem táta, já jsem prostě Adam,“ říká a označení nevlastní táta vlastně ani nepoužívá. Navíc dodává, že pro děti není velká rodina nic nového. Jejich prarodiče jsou rozvedení a mají nové partnery a partnerky, takže děti jsou zvyklé na čtyři babičky a čtyři dědečky, a když jim přišel do života Adam, přibyl s ním další pár prarodičů a jedna teta navíc.
Ujasnit si svou roli v nově vzniklé rodině, podobně jako to udělal Adam, je podle odborníků základním krokem k úspěšnému soužití. Komponované rodiny mají mnoho podob, zpravidla ale platí, že obsahují mnoho lidí, a to nejen dětí, ale i dospělých. Bývalí partneři, noví partneři, vlastní děti z předchozích vztahů i společné děti, ti všichni do nově vzniklé rodiny přicházejí s nějakými představami, se svými zvyklostmi, pravidly i očekáváními, jak by měla jejich role a nové vztahy vypadat. Proto je podle koučky a lektorky Kamily Šimůnkové, zakladatelky platformy Třetí rodič, zásadní o tom spolu od začátku mluvit. „Důležité je umět se o všem, co se v rodině děje, spolu bavit. Někdy můžou dvě rodiny narazit na hodnotové odlišnosti a trvá roky, než si to sedne. Je potřeba o tom jednat pořád dokola a stále hledat cestu k tomu, aby všichni členové mohli v nové rodině fungovat,“ vysvětluje.
V článku se ještě dočtete:
- Jak se na svou roli třetího rodiče připravit
- Zda ženy a muži přijímají tuto roli odlišně
- Co se změní, když do rodiny přibude i vlastní biologické dítě
Chcete si přečíst celý rozhovor a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Adam s Lenkou hodnoty sdílejí a na výchově dětí se shodnou. Oba byli v dětství zvyklí na přísnější výchovu, proto je dnes pro oba přirozenější nastavovat doma pevná pravidla. Adam od začátku vnímal, že má u dětí své partnerky přirozenou autoritu, a zpočátku se bál být přísný. „Připadalo mi to nepatřičné, když to vlastně nejsou moje děti. Ale teď je vychováváme s Lenkou stejně,“ dodává. Shodnou se i s biologickým otcem dětí, což považuje Adam za velmi důležité. Lenka se svým bývalým manželem vychází dobře, nikdy se před dětmi nehádají a Adamovi to roli třetího rodiče ulehčuje, protože nemá pocit, že někomu konkuruje.
