Ženy můžou dělat cokoliv. Dokud nemají děti. Od matek společnost očekává hlavně péči
Sedíme s kamarádkou na pískovišti. Naše děti se batolí okolo. Bude pět odpoledne a obě umíráme únavou. Doma na nás čeká večerní bitva a druhá šichta. Obě jsme se totiž rozhodly nevzdat se své práce. A tak sbalíme svoje děti a ambice a odcházíme se domů „realizovat“. Jak řekla kamarádka mojí známé: „Je jedno, jestli máš červený diplom, stejně na mateřské skončíš s rukama ve dřezu.“
Ano, máme feministické partnery, se kterými se v péči střídáme, ale hlavní břemeno péče zůstává na nás. Je hezké poslouchat levičácké podcasty o dedomestikaci péče a krásné budoucnosti plné kolektivní péče, ale tohle je naše realita. Systém, ve kterém žijeme, je nastavený ekonomicky i sociálně tak, že muž vydělává a žena pečuje. Jakmile chce někdo tuto rovnici narušit, buď musí mít štěstí na časově flexibilní práci, mít k dispozici další pečující, nebo mít kapitál na to, si péči o potomka zaplatit.
