nové číslo Heroine právě v prodeji

Těhotenství bylo průser. Vypisuji se z nejhoršího období mého života, říká Nina Špitálníková

26. červen 2024
17 501

„V tom, co ji baví, je nadprůměrně dobrá a dělá to naplno. To, co ji nebaví, nedělá vůbec,“ napsala jí do posudku profesorka na vysoké škole. Nina Špitálníková je moudrá, chytrá, odvážná, umí vybočit ze zajetých vzorců. Celý život si jde svojí vlastní cestou. A vyplácí se jí to. Je nezávislá a navíc má silnou sebereflexi. I proto je Moje heroine 2024.

Foto: Alžběta Jungrová

I. SVOBODA ZEVNITŘ

Co vás teď baví a děláte to naplno?

Novou knížku, zatím jsem si ji nazvala Strašná.

Strašná – Severní Korea?

Ne. Já! Je to hodně na dřeň. Vypisuju se z nejhoršího období svého života. Píšu strašně syrově, což mi pomáhá, ale je to tak osobní, že nevím, jestli to pak vydám.

Zní to, jako kdybyste někoho zabila.

Naopak. Jde o těhotenství a šestinedělí.

Nina Špitálníková je Moje Heroine. Oblečení na focení zapůjčil módní e-shop Answear.cz. Sako, HUGO, 7899 Kč, kalhoty, HUGO, 5199 Kč, vše Answear.cz
Foto: Alžběta Jungrová

Nina Špitálníková

Koreanistka a spisovatelka. V Severní Koreji několik měsíců studovala. Za knihu Svědectví o životě v KLDR dostala v roce 2021 Magnesii Literu. Podle její poslední knihy Severka vzniká animovaný film. Nyní dokončuje pohádkovou knihu Tota lítá. V dubnu jí vyšel podcast: KLDR živě: Za 38. rovnoběžkou. V roce 2019 kandidovala do Evropského parlamentu, ale nebyla zvolena. Provozuje japonskou metodu svazování šibari. Má syna Malcolma.

Tedy o to, co se obvykle považuje za období, kdy má žena zažívat naplnění své existence, kterému se už nikdy nic nevyrovná?

Mně se tahle romantika vyhnula. Byl to průser. Už v té době jsem dělala rozhovory s uprchlíky ze Severní Korey a hodně mě to naplňovalo. Psala jsem svoji první knížku, do toho jsem hodně cestovala, jeden den jsem byla v Miláně a druhý zase v Koreji… Začala jsem být vidět v mediálním prostoru, což jsem vnímala v té době jako senzační. Cítila jsem se být na vrcholu. A teď najednou těhotenství. „Bude to strmý pád,“ tušila jsem.

A byl?

Buď půjdu já, nebo dítě. Tak to ve mně bylo. Nakonec jsme se s otcem syna rozhodli, že si ho necháme. On byl můj milenec, měl svou ženu a dítě, žil v Německu a já věděla, že spolu nebudeme. Ani jsem to nechtěla. Může být blízko i na dálku, říkala jsem si. Nemusí být s naším synem 24/7. Koncept tradiční rodiny nebyl pro mě důležitý, jen jsem si ho přála přítomného lidsky. Na začátku mě hodně podržel, já se hroutila a on mluvil o Malcolmovi jako o magical baby. Znala jsem jeho píseň Baby father, kde zpívá o otcovské zodpovědnosti. Řekla jsem si: Asi to tak má být, stejně se mi všechno v životě děje náhodou.

Popup se zavře za 8s
Prémiový článek

Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!

Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!