Děti s mobily: Jak uchovat mentální zdraví dětem i sobě?

Už jsme si zvykli, že výchova dětí může být třaskavým tématem nejen ve veřejné diskuzi. Matky a otcové jsou schopni se do krve pohádat o to, jak volně, či naopak přísně vychovávat své děti, zda jim nechávat přehršel volného času, či je zavalovat kroužky, zda s nimi spát v posteli, nebo je po porodu hned uložit do postýlky v dětském pokoji. Je tak logické, že i na přístup dětí k technologiím panují zcela protikladné názory. Někdo dětem mobily a tablety v rukou nijak neomezuje, jiní jim je naopak do rukou ani nedají. Jak může vypadat zlatá střední cesta? 

Když jsem oslovila několik rodičů ze svého okolí, většina se shodla, že dětem pořídili první telefon kolem jejich osmi až deseti let. „Náš syn dostal teď v prosinci mobil k desátým narozeninám, ještě bychom počkali, ale už byl poslední ze třídy, kdo ho neměl,“ říká Tereza. Někteří svým dětem pořizují zpočátku tlačítkové mobily, které nenabízejí tolik lákadel jako chytré telefony. Tak postupovala i Kateřina. Její děti dostaly jako první telefon „společný domácí“ – fungoval jako pevná linka, pro vzájemné volání s rodiči, když byl někdo doma sám. Druhé telefony dostaly Kateřininy děti ve třetí třídě, to už byly tlačítkové, ve dvanácti letech pak dostaly iPhone. „Kupodivu nenastalo žádné nadužívání ani hraní. Nemuseli jsme omezovat čas, jen občasně sledujeme, kde se googlí – a jsme mile překvapení,“ dodává Kateřina.

Většina rodičů alespoň základně čas dětí na mobilech reguluje prostřednictvím speciálních aplikací, průměrně na hodinu denně. Řada rodičů se nicméně shoduje, že jim vlastní rodinné nastavení komplikuje neřízené používání technologií v jiných rodinách. Dětem se špatně vysvětluje, proč jiné děti mají neomezený přístup k hrám a od displejů se téměř neodlepí. „Spolužáci dětí smějí být na mobilech neomezeně, hrají hry. Na cestách také vidíme, že děti kamarádů se často ani neodlepí od displeje a rodiče je pro vlastní pohodlí nechají, aby měli klid. Nonstop s tím bojuju a neustále se se synem dohaduju,“ shrnuje častou rodičovskou zkušenost Alena, matka devítiletého a čtyřletého syna. 

Lockdown online

Mnoho českých rodičů přiznává, že s jejich digitálními limity značně zamával covid a nyní se jen těžce daří vracet situaci pod rodičovskou kontrolu. „S první covidovou vlnou se nám celý systém úplně rozbil, děti jely přes mobily skoro nonstop, špatně se to teď vrací k normálu,“ přiznává Anna. I Radka vzpomíná, že v době lockdownů šlo omezovat mobilní aktivity dětí jen těžce. „Měli jsme doma dvě děti, řešili jsme školu online a oba rodiče jsme na full time pracovali z domova. Limity nastavení ve Family Link jsme dost prodlužovali a vrátit se zpět je dost těžké.“

Hodně z nás tak ve svém okolí vídá i děti, které nezřízené (a neřízené) využívání technologií dovedlo až na hranu závislosti. I na svých dětech pozorujeme, že v případě delšího používání technologií se mění v nepřítomné zombíky, kteří najednou v mnohem větší míře drze odsekávají, po odebrání mobilů se nudí a špatně se soustředí na víceméně cokoliv. „Změny v chování pozoruju, chtějí na to čučet víc a víc, škemrají o každou půlhodinku navíc. Dostanou ji za splněné úkoly. V týdnu na to moc času nemají, mají hodně aktivit, volného času mají nastavenou hodinu denně, ale o víkendu jim dvě a půl hodiny nestačí a škemrají,“ říká matka dvou synů Olga.

Není ostatně divu, že většina rodičů se dnes snaží čas dětí na mobilech regulovat. Loni v Česku vydaná kniha irské kyberpsycholožky Mary Aiken Nebezpečný efekt přesvědčivě shrnovala nástrahy, které svět technologií líčí na své nejmenší uživatele. I u nejmladší věkové kategorie stoupá závislost na internetu, počítačových hrách či sociálních sítích, Aiken ale zároveň připomíná, že ještě neexistují dostatečně dlouho běžící studie, které by reflektovaly poškození dětí vlivem technologií. 

V Česku je jedním z nejhlasitějších odpůrců dětského přístupu k technologiím neurolog Martin Jan Stránský, který často mluví mimo jiné o tom, že vlivem technologií lidský mozek hloupne, či že dokonce aplikace působí na mozek stejně jako heroin. Zastáncem rozumného využívání technologií je internetový publicista a autor knihy Dítě v síti Daniel Dočekal. Podle něj je zásadní sladit potřeby a představy rodiče s potřebami a představami dítěte. „Zákazy, nařízení a omezování to moc nevyřeší, navíc čím blíže k (a více v) pubertě, to povede víc k problémům než užitku,“ domnívá se. I on ale mluví o tom, že základně omezovat užívání mobilů na škodu není. A že nejvíc platí, když rodiče dokážou dětem nabídnout atraktivní alternativu ke světu technologií, společnou zábavu, kroužky, sporty. Podle něj se osvědčuje „čas na hraní“ nabídnout jako odměnu nebo ho omezit, pokud dítě zanedbává školu.