Tlak, neustálé rozhodování, tisíce možností. Jak pomoct dospívajícím ustát školu i přijímačky

Začnu možná trochu zhurta… Jak se pozná duševně zdravý člověk?

Až takhle zhurta?

Když jde člověk k praktikovi, nechá si udělat nějaké krevní testy, projde vyšetřeními a lékař mu řekne, do jaké míry je jeho fyzické zdraví v pořádku. Jak se ale posuzuje zdraví duševní?

Podle mě je důležité si uvědomit, že duševní pohoda osciluje během dne a je normální, že někdy se cítíme ve vyšší zóně, někdy v nižší zóně. Ve vyšší zóně v sobě pociťujeme napětí, občas se nám chce zakřičet, cítíme se nabití a v tenzi. V té nižší zóně se naopak cítíme sklesle, chtěli bychom se schoulit do klubíčka, odpočinout si a být v klidu.

Jak se z hlediska duševního zdraví připravit na zásadní milníky typu přechod na druhý stupeň, přijímačky na víceletá gymnázia nebo na střední školy, maturita a podobně?

Osobně si myslím, že obrovské množství možností, které mladí lidé v dnešní době mají, může vést k velké zahlcenosti a tendenci neustále dělat víc a víc.

Podle mě je zásadní mít nějaký koníček, který nevede nutně k úspěchu, ale člověk ho dělá jen tak pro relax. V tom mohou jít rodiče příkladem např. tím, že když jsou unavení, jdou si  na chvíli lehnout, nepracují do úmoru, sami mají něco, co je baví ve volném čase. A zároveň by měli zvážit, zda to nejsou oni, kdo od dětí úspěch neustále vyžadují, zda si do nich náhodou nepromítají svoje vlastní ambice.

Co mohou konkrétně rodiče dětem předávat jako každodenní návyk v péči o duši?

Je dobré si osvojit uzemňovací a relaxační techniky. V případě, že se nacházíme ve vyšší zóně, je dobré věnovat pozornost svému dechu. Můžeme vyzkoušet např. krabicové dýchání – čtyři sekundy nádech, na čtyři sekundy zadržíme dech, čtyři sekundy výdech a na závěr znovu zadržíme na čtyři sekundy dech. Dále můžeme vyzkoušet progresivní relaxaci, kdy postupně zatínáme a následně uvolňujeme jednotlivé části těla (začínáme od nohou a postupujeme směrem k bříšku, pažím až nahoru k obličeji) – na YouTube existuje spoustu vedených relaxačních videí.

Ve chvíli velkého napětí je dobré zkusit zaměřit svoji pozornost na své okolí, a to skrze naše smysly. Např. můžeme začít počítat, kolik věcí určité barvy vidíme okolo sebe. Nebo zaměřit svou pozornost na věci, které okolo sebe slyšíme či cítíme.

Pokud máme sklony k tomu, nacházet se v nižší zóně, může být užitečné připravit si plán na týden, kdy si na každý den naplánujeme maličkost pro sebe, něco, co máme rádi. Např. si prodloužíme cestu z práce a projdeme se parkem. Nebo si koupíme něco dobrého k snědku a pořádně si to vychutnáme. Případně si můžeme pustit oblíbenou písničku či zavolat kamarádce. Důležité ale je plán skutečně dodržet, i když se nám v danou chvíli nechce. Toto jsou ale pouze preventivní cvičení a vzhledem k tomu, že každému vyhovuje něco jiného, je důležité, aby si člověk našel „to svoje“.

Vy sama máte zkušenosti se vzděláváním v zahraničí, v čem bychom se mohli inspirovat?

Zahraniční vzdělávání jsem zažila až jako starší, studovala jsem na vysoké škole a zároveň nemám srovnání s českou vysokou školou, to znám jen z doslechu od kamarádů. Ale vnímám jako skvělé, že jsme měli hodně tzv. malých seminářů, kdy nám byla věnovaná velká pozornost. Diskutovali jsme, byli jsme vedeni ke kritickému myšlení… Měli jsme možnost zapojit se do výzkumu už od prvního ročníku, navíc nám škola neustále nabízela možnosti, do čeho se zapojit. Jako studenti jsme se věnovali naplno studiu. Přijde mi, že v Česku studenti většinou minimálně na půl úvazku pracují a vysoká většinou není na prvním místě.

Je podle vás studium v zahraničí pro každého? Ať už se rozhoduje mladý člověk sám, nebo to řeší s rodiči. Jak pozná, že je připravený?

Pokud to člověka láká a má tu možnost, myslím si, že je dobré to zkusit a mít kdyžtak jistotu, že se může kdykoliv vrátit. Záleží na mnoha faktorech, například jaká se tam zrovna sejde parta, jaké budou předměty, znalost cizího jazyka apod.

Budete jedním z řečníků na EduFestivalu. Proč má taková akce podle vás smysl?

Protože když jsem byla na střední škole, přesně na takový festival bych chtěla jít, abych se dozvěděla víc. Je podle mě důležité ukázat ten komplexní obrázek. Oxford možná zní jako „wow“, ale proč ne? Zkusit to může každý…

Kromě toho, že můžou mladí lidé na EduFestivalu objevit zajímavou školu, vidím obrovský přínos v networkingu, kdy se můžou potkat studenti stejného nebo podobného zaměření a do budoucna to pak využít.

Kdo by podle vás měl přijít?

Mladí lidé, jejich rodiče i učitelé. Učitelé, aby věděli, jaké příležitosti děti mají, a mohli je navést. A rodiče, aby zjistili, že se nemají čeho bát, že studium v zahraničí není děsivé. Ale aby naopak zjistili, co vše to dětem může dát.