Odjela za výdělkem, vrátila se vyhublá a zbitá. Služebné v Saúdské Arábii jsou novodobými otrokyněmi
Hodiny na nohou, směšné množství jídla, urážky a vydírání. Taková je realita žen, které se nechají najmout jako hospodyně v Saúdské Arábii. Většina z nich pochází z Afriky a kvůli tíživé finanční situaci jim jiné možnosti nezbývají. Zaměstnavatelé na Arabském poloostrově jim ale úmornou práci často odmítají zaplatit. Domů se podaří vrátit jen zlomku z nich.
Diana Chepkemoi snila o tom, že získá vysokoškolský titul z potravinářství. Plány čtyřiadvacetileté studentky původem ze západní Keni ale ztroskotaly kvůli finančním problémům. Její matka vážně onemocněla a rodina neměla dostatek prostředků na zaplacení školného pro Dianu ani její sourozence. Po čtyřech letech nuceného přerušení výuky stála mladá žena před jasnou volbou: buď si najde dobře placenou práci a studium dokončí později, nebo na školu může zapomenout navždy.
Diana se zpočátku snažila sehnat zaměstnání doma. Po několika neúspěšných pokusech ale usoudila, že jednodušší bude kontaktovat pracovní kanceláře v zahraničí. Jedna z nich jí vzápětí nabídla zdánlivě skvělou příležitost: dočasně se přestěhovat do Saúdské Arábie a spravovat domácnost tamní královské rodiny. Diana neváhala a v červenci loňského roku odletěla do Rijádu.
Po příletu se ale ocitla ve zcela jiné realitě, než jakou jí slibovali náboráři. „Můj nový šéf mi řekl, že nemám jinou možnost než se chovat ‚správně‘, protože jinak nemám kam jít. Upozornil mě, že si mě koupil, a pokud budu drzá, nechá mě zavřít do vězení,“ popsala pro nezávislý keňský list Daily Nation.
Dianu následující měsíce čekaly osmnáctihodinové pracovní dny proložené jen malými příděly jídla, kvůli nimž se změnila k nepoznání, byla vyhublá a vyčerpaná. „Tvoje vláda ti nepomůže,“ vysmíval se jí zaměstnavatel. Služebnou psychicky a fyzicky týral a donutil ji, aby přerušila kontakt s rodinou a přítelem.
Nucený sex
Podle lidskoprávní organizace Human Rights Watch pracují v blízkovýchodních zemích jako Bahrajn, Kuvajt, Katar nebo Libanon téměř tři miliony zahraničních hospodyň. Vyjma Keni nejčastěji pocházejí z Ugandy, Tanzanie a Filipín. Pětadvacetiletá Joy Simiyu musela dle britského deníku The Guardian sama obstarávat hned několik domů: na odpočinek a pravidelnou stravu neměla nárok. Nedostávala ani smluvně dohodnutý plat. Za den prý neudělala dostatek práce, takže si ho nezasloužila, tvrdili její nadřízení.
Zoufalá Joy z domácnosti po pár měsících utekla. Podobně jako Dianina rodina doufala v pomoc zprostředkovatelské kanceláře, která jí do dvou dnů slibovala zajištění lepší pracovní pozice. Místo toho ji na několik týdnů zamkla v hotelovém pokoji s několika dalšími dívkami: nové zařazení byli jejich agenti ochotni vyřídit jedině výměnou za nucený sex. Ženám se ale naštěstí podařilo z hotelu uprchnout a kontaktovat keňské velvyslanectví, díky němuž se mohly vrátit domů.
„Náhlá srdeční příhoda“
Ze Saúdské Arábie podobným způsobem ročně uprchne na 10 tisíc Keňanek – ty, které zůstávají, často zažívají ještě brutálnější zacházení než Diana a Joy. O jejich údělu natočil v roce 2018 dokumentární film dánský režisér Søren Klovborg. Imigranti ve státech Perského zálivu podléhají tzv. systému kafala, který reguluje pracovněprávní vztahy s lokálními společnostmi na základě sponzorství. Sponzor, arabsky kafeel, má teoreticky povinnost o své svěřence pečovat a platit za ně například zdravotní výlohy.
Zároveň ho ale systém opravňuje přistěhovalcům například sebrat doklady. Pod kafalou zaměstnanci nemohou svobodně odcestovat ze země ani vyhledávat jiné formy živobytí. V praxi tak systém často připomíná spíše otroctví: pokud nemá kafeel zájem se ke svým svěřencům chovat jako k lidským bytostem, neexistují mechanismy, které by ho k tomu donutily. Kafala se vyjma služek týká například stavebních dělníků. Mezinárodní kritiku si letos vysloužila v souvislosti s přípravami na fotbalový šampionát v Kataru, jichž je systém nedílnou součástí.
Mezi lety 2020 a 2021 zemřelo v Saúdské Arábii 89 keňských občanů. Většinu z nich tvořily právě hospodyně, upozornilo loni keňské ministerstvo zahraničí. Saúdské úřady tvrdí, že příčinou smrti žen byla „náhlá srdeční příhoda“. Děsivá statistika Keňu přiměla navrhnout dočasný zákaz vyvážení hospodyň do země, dokud se podmínky pracovnic nezlepší. Tamní ministr práce Simon Chelugui ale legislativu smetl ze stolu s tvrzením, že statisícům Keňanek se v království žije spokojeně.
Ropná velmoc kvůli mezinárodnímu tlaku letos v srpnu oznámila reformu sponzorského systému, podle níž by služebné nově měly mít možnost změnit práci bez souhlasu zaměstnavatele. Loni v létě také odstartovala aplikaci Labour Calculator, která má šířit osvětu o právech pracujících imigrantů. Podle neziskových organizací, jako je například Haki Africa se sídlem v Mombase, ale dosavadní změny zdaleka nestačí a jsou především způsobem, jak temné stránky saúdského pracovního trhu zakrýt před zbytkem světa.
Podívejte se na dokument Služebnou v pekle režiséra Sørena Klovborga:
Bůh nepomůže
O tom, že jsou ženy v Saúdské Arábii na hrozivá příkoří samy, mluví i Diana. „Abych byla upřímná, můj případ je jen špičkou ledovce. Lidé trpí. Prosím naše zastupitele, aby něco udělali, protože dochází k mučení. Je hanba, když vám řeknou, že vláda nic nezmůže,“ uvedla bezprostředně po návratu.
Dívka v současnosti znovu navštěvuje univerzitu a přivydělává si natáčením úspěšných videí na Tik Toku. Oddaná křesťanka je přesvědčená, že za šťastný konec svého příběhu vděčí především Bohu. Většina služebných, které v Saúdské Arábii zůstávají, ale se zásahem shůry počítat nemůže. Dál tak musejí přežívat v pekle, kde je tělesné, duševní a sexuální násilí na ženách na každodenním pořádku.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
