E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Video: Když se spojí politika s uměním. Divadelní režisérka Barbara Herz je Moje Heroine

Někdo píše petice a protestuje na náměstích. Režisérka Barbara Herz dělá politické divadlo. Skrze jevištní prkna bojuje proti nespravedlnosti, společenským mýtům a předsudkům: naposledy prostřednictvím inscenace Istanbulská úmluva. Komedii od Herz nečekejte, satiru a ironii ale ano. Podívejte se na videomedailonek další letošní držitelky titulu Moje Heroine.

Divadlo umí vyvolávat emoce. A to režírované Barbarou Herz obzvlášť. Vystudovaná režisérka s diplomem z JAMU i Filozofické fakulty v Praze přitom o divadelních prknech původně chtěla jen psát. Nakonec se z ní ale stala autorka her, které prostřednictvím dokumentárních metod a prací s autentickými výpověďmi tematizují řadu opomíjených společenských témat. Zatímco její Tanec dervišů o příběhu adiktologa Dušana Dvořáka, který dostal téměř sedm let ve vězení za pěstování konopí, ukazuje konfrontaci jedince se systémem, inscenace Mezní stav pro změnu pojednává o zdánlivě těžko uchopitelném tématu vymírání hmyzu.

Nejnovějším počinem Barbary Herz je hra Istanbulská úmluva o absurdní debatě kolem stejnojmenného dokumentu. Premiéru měla v pražském A Studiu Rubín jen pár dní před tím, než Senát o ratifikaci důležitého dokumentu hlasoval. Vyvrátit dojmologie a ozřejmit skutečný obsah a účel úmluvy tedy nestihla včas. První reprízu tak obklopovala mírná hořkost společně s odhodláním.

Foto: Eliška Sky

„Uvědomila jsem si, že to, co probíhalo v debatě kolem Istanbulské úmluvy, byla čirá groteska. Čím déle to trvalo, tím více to neslo znaky regulérního divadla ve veřejném prostoru. Když mi tohle došlo, nešlo na to nereagovat,“ říká Moje Heroine ve velkém profilu, který najdete v aktuálním čísle tištěné Heroine. Stejně jako u jejích předchozích inscenací i Istanbulské úmluvě předcházela důkladná rešerše a hloubkové rozhovory – v tomto případě například se senátorkou Adélou Šípovou nebo novinářkami Silvií Lauder a Irenou Buršovou. Kromě pečlivé přípravy všechny hry Barbary Herz spojuje ještě jedna věc: snaha otevírat debatu a ukazovat nové perspektivy. O tom, jak k úkolu přistupuje a co ji nejvíc pálí, se dočtete v časopisu Heroine.

Ženy, co mě inspirují

Režisérka a Moje Heroine Barbara Herz vybírá ženy, které ve veřejném prostoru obdivuje:


Marta Martinová

Foto: Se svolením Marty Martinové

Žena, co rozumí literatuře, kulturní sféře a environmentálním otázkám. Je mimořádně inspirativní intelektuálka, aniž by byla snobka. Duše A2. Naděje, že jde dělat politiku tak, jak tomu věřím.


Johanna Nejedlová

Foto: Standa Merhout

Nejen za Konsent, ale hlavně za pokračující péči o občanskou společnost a fascinující transformaci do političky.


Blanka Činátlová

Foto: Se svolením B. Činátlové

Učila mě na fildě, na JAMU jsem zinscenovala všechny její semináře. Mimořádně vtipná a inspirativní, učí studenty myslet a milovat literaturu. Nejchytřejší žena, co znám.


Tatjana Lazorčáková

Foto: Se svolením Tatjany Lazorčákové

Paní profesorka, teatroložka z Olomouce. Žena, které věříte, že miluje divadlo, a vždy na něj jde s otevřenou myslí. To nedokáže z kritiků skoro nikdo. Osobní, chytrá a inspirativní.


Apolena Rychlíková

Foto: Ondřej Košík

Poprvé jsem ji oslovila jako respondentku do Matek. Prohlásila legendární větu, že mateřství je střídačka kapitalismu. Od té doby sleduji její názorovou konzistenci a odvahu. Skvělá novinářka.


Dagmar Fričová

Foto: Dita Havránková

Za to, že dokázala stvořit Rubín jako otevřené, pečující, odvážné divadlo, které nemá v záhlaví jen sexy levicové fráze, ale kde je možné tvořit s miminem v šátku, zhroutit se, být čerstvý absolvent JAMU anebo přijít s tématy, kterých by se jinde neodvážili. Feminismus v kostce.


Silvie Lauder

Foto: Lenka Kabrhelová

Za to, jak otevírá feministická témata daleko za hranice salonně intelektuálních kruhů, a klidně si nechá i rozbít nos, než aby ustoupila agresivnímu idiotovi, co napadne neznámou ženu. Nejvtipnější bojovnice z první linie.


Miřenka Čechová, Kamila Polívková

Foto: Miloš Nejezchleb

Tvůrkyně, které obdivuji celý svůj profesní život.


Eva Koťátková

Za Moje tělo není ostrov a všechno ostatní, co dělá. Uvedla bych i Kateřinu Šedou za Sbírku národních zlozvyků, ale už bych byla na jedenácti. Ale někdy je fajn nedodržet zadání.

Popup se zavře za 8s