Na pokraji slávy. „Nečekáme, až nám někdo uvolní spotlight.“

Anna Urbanová | 23. 3. 2021
| Talent | 4 170
Na pokraji slávy. „Nečekáme, až nám někdo uvolní spotlight.“
Natálie Kubenk, Tran Ngoc Yen a Tea Sofia. Pro Heroine fotila Johana Pošová.

Je jim sedmnáct, osmnáct, dvacet tři. Na otázku, jaký mají v životě cíl, odpovídají jednohlasně, že chtějí být šťastné. Tím se zřejmě nijak neliší od jiných dívek kolem dvacítky. Ve všem ostatní se ale odlišují dost; objevily svůj talent a nečekaly na nikoho, kdo by jim ho pomohl rozvinout. Šly a začaly dělat, co umí a milují.

Tři mladé tvůrkyně spojuje komunita Converse All Stars, do které byly pozvány, aby tam prezentovaly, co umí, a spojily se s jinými talentovanými mladými lidmi z celého světa. Tea Sofia je zpěvačka, Tran Ngoc Yen je designérka se specializací na obuv, Natálie Kubenk dělá módní fotografii. I když se na focení všechny vidíme poprvé, nikdo se tím nestresuje. Holky se chovají, jako by se do časopisu fotily aspoň jednou týdně. Několikrát během odpoledne mě napadne, o kolik víc sebevědomé a jisté ve svých tělech a ve své identitě jsou oproti dívkám, které si pamatuju z doby, kdy náct bylo mně. Jak jiná – mnohem méně sebejistá – jsem byla i já.

Tvoří nás to, co děláme

Zpěvačka a skladatelka se srbsko-litevskými kořeny Tea Sofia loni nahrála debutové EP Unwind. Zároveň vyhrála projekt Rádia Wave „Czeching“, který se snaží zviditelnit nadějné české interprety v zahraničí. Její hudba čerpá z vlivů indie popu, elektroniky a soulu, svoje songy zpívá anglicky. Na otázku, jak byl zněl její příběh, kdyby ho měla říct jen pár slovy, nepřekvapivě odpovídá: „Moje story je hudba. Obklopuje mě od raného věku, už od čtyř let jsem hrála na klavír a vždycky se u nás něco poslouchalo.“ První písničku vydala před dvěma lety. „Když jsem začala dělat hudbu, byl to můj hlavní cíl, můj sen. Ale brzy mi došlo, že se nemusím držet při zemi. Dnes už není takový problém se naučit, co obnáší hudební produkce.“

Tran Ngoc Yen si nechává říkat Eliška; prý jí českou přezdívku kdysi vymyslel bratr, když se narodila. Všechno na ní prozrazuje, že móda a design jsou pro ni silným nástrojem sebevyjádření. Když se ptám na výrazné retro brýle, u kterých se nedá poznat, jestli je to nejnovější trend anebo nádherný vintage kousek, s úsměvem povypráví, že je sehnala v obyčejné zlínské optice a že hned věděla, že tam čekaly na ni. Před focením se převleče do autorské kožené vesty s výraznými kovovými aplikacemi ve tvaru piercingu a rázem je nejstylovější osobou v místnosti. „Studuju čtvrtý ročník designu obuvi na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a momentálně se věnuji svému projektu VOL.02 - UPCYCLED SNEAKERS v úzké spolupráci se značkou Footshop,” popisuje svoji aktuální práci. „Věnovali mi boty, co jim lidé vrací při reklamaci, a z nápadu vznikla spolupráce, na jejímž konci vznikají různé doplňky nebo se upcyklované tenisky vrátí zpátky do prodeje.“  

Ruka? Noha? Abstraktní kompozice pro nás nafotila Johana Pošová.

Nejmladší z trojice je sedmnáctiletá Natálie Kubenk. Přestože je teprve ve druhém ročníku střední grafické školy, o její fotky je ve fashion prostředí zájem. „Módní fotka je to, s čím si mě lidé spojují. Dělám pro Converse, hodně fotím backstage na přehlídkách nebo třeba pro kluky, co vyrábějí šperky. Jestli to ale chci dělat napořád? Nevím, jestli by mě to uživí. Každý chce být umělec, grafik, model, ta konkurence je velká. Myslím ale, že našlápnuto mám celkem dobře.“

Conversky jako stylová ikona

Co spojuje političku Kamalu Harris, vévodkyni Meghan Markle, zpěvačku Madonnu a možná i vás? Obyčejné plátěné tenisky značky Converse. Historie tenisek sahá až do roku 1908. Jak se ze sportovní obuvi na basket staly boty pro všechny a zároveň symbol neokázalého stylu?

Kdo není na sítích, není vůbec

Nevyslovené heslo mladých tvůrkyň by mohlo být – k čemu je talent, když o něm nikdo neví? Platformy sociálních sítí jsou pro ně přirozeným místem, kde prezentovat jak svůj soukromý život a to, co je baví, tak svou práci. Na možnosti být v komunitě All Stars si všechny pochvalují to samé – je to nekonečná zásobárna inspirace. Když se ale ptám třeba na možnost se s někým z umělců propojit nebo kolaborovat, jsou opatrné. Je vidět, že autorský brand má svou nesměnitelnou hodnotu; to, co jste, je to, co vás živí. Mezi řádky čtu, že na kolaboraci může dojít, až teprve pokud by se jim podařilo prorazit. Do té doby jede každý sám za sebe.  

„Instagram? To už je naší součástí, je to dennodenní rutina,“ říká k tomu Natálie. „A je to důležitá součást našeho života, takovej vtipnej stres. Dost to řešíme.“ I Eliška a Tea zmiňují možnost inspirovat se ostatními jako zásadní výhodu sociálních sítí, vnímají ale i odvrácenou stranu influencerství. „Když vidíme ty dokonalý životy nebo extra hubený holky, co mají v šatníku 250 tenisek, 300 párů kalhot, je někdy těžký si nepustit k tělu to, že ten můj život vypadá trochu jinak,“ dodává Natálie. Potvrzuje to i Tea: „Když se od ranýho věku díváš na modelky, tak si můžeš snadno vsugerovat, že takhle bys měla vypadat, chovat se, jíst, prezentovat se. Dost si to filtruju, dávám si pozor, co k sobě pustím.“

Natalie Kubenk (@natythechild), Tran Ngoc Yen (@tny.3) a Tea Sofia (@teasofia).

Sítě jsou ale i obchodní příležitost. Eliška se ke spolupráci s Footshopem dostala právě takhle. „Upcycling je téma, které jsem nosila v hlavě dlouho. Chyběl mi ale materiál. Do stories jsem napsala, jestli někdo nemá staré tenisky, které by mi daroval, abych je mohla předělat. A takhle mě kontaktoval kluk, který tehdy pracoval pro Footshop.“ Na sítích prezentuje jak hotové výrobky, tak návrhy, skici a další autorské originály.

Feminismus neřešíme, prostě ho žijeme

Kolekce tenisek My Story, ve které jsme holky fotili, je mířená přímo na ženy. Má symbolizovat nutnost pozvednout ženský hlas, sdílet ženské příběhy, mluvit nahlas o tom, co současné ženy chtějí. Když se na to ptám, dívky krčí rameny, do obecných proklamací se jim nechce. Když se ale zeptám, po čem touží ony, mají to srovnané. „Chci být v hlavní roli. Měla jsem při focení možnost práce s velkými týmy a vadilo mi, že se mě furt někdo ptá – Co tu děláš? Ty fotíš?“ říká Natálie. Chtějí být vidět a slyšet, chtějí, aby je svět bral vážně.

Foto: Johana Pošová

Foto: Johana Pošová

Kolekce My Story

Foto: Converse

Model My Story nese poselství ženské síle a o ženském hlasu, který by měl být slyšet. Byl navržen ryze ženským designérským týmem. Silné heslo, které je nosným motivem kolekce, slouží jako připomínka toho, že být zticha, přihlížet bezpráví a zařadit se do davu je špatně. Converse chce skrze program All Stars nabídnout možnost cílevědomým, nápaditým a talentovaným kreativcům ukázat, čím jsou výjimeční a realizovat své sny. Chce jim dát prostředky na to, aby ve svém životě mohli kráčet vlastní cestou, často mimo zajeté koleje. Více inspirace a informací najdete na instagramu

Jestli se feminismus holek kolem dvaceti nějak liší od toho, jak ho vnímám já, se nakonec nedozvím. Každopádně pro ně není strašákem, není to tabuizované slovo… Jen prostě není nijak zvlášť zajímavé. Za feministku by se neoznačila žádná z nich, necítí se komfortně s tím, že by si měly dát nálepku. O rovnoprávnosti už podle nich vůbec není třeba mluvit, je to samozřejmost; „to snad chápe každej, a kdo ne, tak je dost jinde,“ říká Tea. „Sdílím fundamentální hodnoty feminismu a v tomhle s tím souzním, ale nemám ráda, když ho někdo ukazuje jako agresivní rebelii.“

Situaci, kdy by vnímaly genderové rozdíly, zažila jen fotografka Natálie. „Nedávno vypuklo hned několik skandálů kolem fotografů modelek a toho, že po nich chtěli víc, než bylo domluveno. Třeba aby se svlékali, i když šlo jen o nevinnou fashion fotku. Myslím si, že zájem o ženské fotografky bude kvůli tomuhle větší. Připadá mi to trochu nefér vůči klukům fotografům, kteří by tohle nikdy neudělali, ale jsem ráda, že takhle dostaneme svůj spotlight i my.“

„Stejně mě překvapuje, že ve 21. století tyhle věci ještě pořád řešíme,“ dodává Natálie. „Třeba teď na Clubhousu jsme se s kamarádkami bavili o vztazích, dětech a tak a dostaly jsme se až na potraty a na aktuální situaci v Polsku. O slovo se přihlásil nějaký chlapík a prohlásil, že kdyby se holky neoblíkaly jako štětky, nebyl by to problém. Všechny holky se naráz ozvaly a seřvaly ho, co si to dovoluje. V mý generaci si stojíme za svým a nebojíme se se ozvat. Jo, a taky nás naše mamky v tomhle dobře vychovaly,“ usmívá se.

Článek vznikl ve spolupráci s našimi partnery v Converse. Fashion story Converse a profily Tey, Natálie a Elišky najdete v dubnovém čísle tištěného magazínu Heroine.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Ridina Ahmedová a její revoluce Rozhodla se postavit svým traumatům a na základě zážitků, které formovaly její život, natočila podcast Sádlo. „Vztah k jídlu a nadváha je moje životní výzva. Ale zasloužím si respekt. Nesu za sebe zodpovědnost, ale není mojí povinností vyhovovat vašim představám,“ říká v rozhovoru.
  • Od Plzáka k Ratajovi Kdy a proč vznikly první manželské poradny, kde působily vyhlášené terapeutické komunity, kdo předepisoval sexuální terapie, v čem spočívala psychogymnastika? Přijměte pozvání na napínavou exkurzi po klíčových okamžicích československé párové terapie.
  • Všechno, co jste chtěli vědět o menopauze Poslední tabu musí padnout. Za menopauzu se nemáme stydět, je potřeba o ní mluvit. Ptát se na ni svých matek, vysvětlovat ji mužům, informovat o ní zaměstnavatele. Je to normální. Tedy zatím není, ale mělo by být.
  • Kroje patří na ulici Z krojových doplňků je trend, kterému propadají i ti, kdo nemají s folklorem nic společného. Živůtky, zástěry, kordulky, vyšívané kožíšky a čižmy nosí v kombinaci s koženými bundami, bavlněnými tričky a džíny. „Krojové prvky opustily truhly a půdy a zamířily do světa,“ píše Petra Tajovský Pospěchová v článku k nečekané módní story v Heroine.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze