Talent se neřídí pohlavím, přístup ke vzdělání ano
Počty studentek a studentů jsou dnes na uměleckých školách v Česku vyrovnané. Jsou i ročníky, kde dívky převažují. Z historického hlediska je to obrovský posun. Věnovat se výtvarnému umění na profesionální úrovni bývalo pro ženy téměř nepředstavitelné. A přesto se to některým podařilo, jak ukazuje výstava Ženy, mistryně, umělkyně 1300–1900.
Poprvé v historii Národní galerie Praha (NGP) vznikla výstava věnovaná výhradně autorkám. „Byly tu výstavy zaměřené na konkrétní umělkyni, ale souborná výstava umění starých mistryň tu ještě nebyla,“ říká kurátorka a ředitelka Sbírky starého umění NGP Olga Kotková.
Na ženskou dobrý…
Výstava probíhá od 30. 5. do 2. 11. ve Valdštejnské jízdárně a je rámována lety 1300 a 1900. „Z doby kolem roku 1300 je vzácné antependium vyšívané klariskami z Chebského kláštera. Rok 1900 symbolizuje přelom, kdy ženy přestaly být v umění vnímány jako kuriozita a jejich díla přestala být hodnocena stylem: ‚Na ženskou dobrý.‘ Není divu, že umělkyně často signovaly svá díla mužskými jmény, aby se vyhnuly společenským předsudkům,“ vysvětluje kurátorka.
Olga Kotková
Ředitelka Sbírky starého umění v Národní galerii Praha. Věnuje se především německému, rakouskému a nizozemskému malířství a sochařství 15. a 16. století a rudolfínskému a vlámskému malířství 17. století.
Od raného středověku byly umělecky aktivní řádové sestry, proto výstava začíná sekcí Klášter. „Návštěvníky možná překvapí výšivka, kterou vytvořila Marie Terezie. Ta spolupracovala s řádem anglických panen. Těžko pochopit, že si významná panovnice a matka šestnácti dětí našla čas tvořit.“ Kromě řádových sester se umění věnovaly ženy napříč společenskými vrstvami, často dívky z aristokratických kruhů. „Nejdůležitější byla v tomto ohledu podpora rodiny,“ shrnuje Kotková. K tvorbě se dostaly také ženy z uměleckých rodin nebo ty, které se za umělce provdaly. Poznaly praxi uměleckých dílen a samy tam pracovaly. Můžeme se jen dohadovat, na jakém množství děl se ženy podílely – jejich jména zůstala utajena.
Silné osobnosti a románové osudy
Ačkoli na výstavě jsou hlavně díla takzvaného starého umění, osudy autorek jsou až překvapivě dnešní. Aby se žena v umění prosadila, musela se mužům nejen vyrovnat, ale překonat je. Přesto se některé umělkyně proslavily už ve své době. Například nesmírně inspirativní Sofonisba Anguissola, které se obdivoval sám Michelangelo a španělský král Filip II., zažila uznání, úspěch i dobrodružství. Jiné umělkyně měly osudy tragické. „Významná malířka Artemisia Gentileschi byla zneužita svým učitelem. S traumatem se vypořádávala i prostřednictvím svých obrazů,“ říká Olga Kotková. Jak výjimečné musely být malířky, které se prosadily v mužském světě? „Řeč čísel je jasná. Například v Nizozemí se malířství věnovaly desetitisíce mužů, zatímco ženy počítáme na desítky.“
Barbara Krafft Steiner, Hrabě Hartig se svou kojnou
Barbara Krafft studovala, byla členkou vídeňské Akademie výtvarných umění a stala se slavnou portrétistkou. Na tomto portrétu zobrazuje hraběte Hartiga s jeho kojnou jako Caritas Romana, což je interpretace starověkého příběhu. V něm je Kimón uvězněn v hladomorně a jeho dcera mu zachrání život tím, že mu při návštěvách tajně dává napít svého mateřského mléka.
Luise Max-Ehrler, Telegram
Luise Ehrler byla švagrovou slavného malíře Gabriela Maxe, díky čemuž úspěšně pronikla na tehdejší uměleckou scénu. Tento obraz ukazuje emočně vypjatou scénu, kdy mladá dívka s (patrně zásnubním) prstýnkem na ruce obdrží uprostřed noci telegram. Ve tváři má ztracený výraz a v ruce svírá střelnou zbraň. Jak dramatické zprávy musela obdržet, aby zvažovala tak krajní řešení?
Artemisia Gentileschi, Zuzana a starci
Obraz ukazuje biblickou scénu, kdy je Zuzana vyrušena při koupeli dvěma starci. Ti jí dělají erotické návrhy, které ona odmítá. Artemisia Gentileschi byla sama obětí znásilnění. Musela projít traumatizujícím procesem vyslýchání, včetně mučení, a její trýznitel nikdy nebyl řádně potrestán. Tato ponižující zkušenost se výrazně promítá v motivech, které malířka v průběhu své slavné kariéry ztvárnila.
Rachel Ruysch, Feston s ovocem a květinami
Rachel Ruysch byla nizozemská malířka specializující se na žánr květinových zátiší. V průběhu své kariéry si osvojila osobitý rukopis a dosáhla mezinárodní slávy. Její úspěšná kariéra trvala přes šest desetiletí. Roku 1701 byla přijata do malířského sdružení v Haagu. Později byla pozvána na dvůr do Düsseldorfu a pracovala zde jako dvorní malířka pro Jana Viléma Falckého.
Napsáno pro… je speciální formát komerční obsahové spolupráce, který redakce připravuje společně s obchodními partnery.
