Se zbraní v ruce proti nacistům. Dokument ukazuje příběhy židovských žen, které se postavily na odpor

Dokument
druhá světová válka
Filmová premiéra
holokaust
Moje Heroine 2022
nacismus
odboj
Gabriela Knížková
| 20. 9. 2022 | 23 komentářů | 53 069
Se zbraní v ruce proti nacistům. Dokument ukazuje příběhy židovských žen, které se postavily na odpor
Partyzánka Faye Schulman s puškou. Foto: New Moon Films

„Musela jsem se chovat ne jako žena, ale jako voják,“ zaznívá v dokumentu s názvem Four Winters. Nový film mapuje prožitky skutečných židovských partyzánů, kteří za války sabotovali německý postup v lesích východní Evropy. Právě ženy mezi nimi hrály klíčovou roli. Snímek oceněný na festivalech v Miami a Torontu ukazuje, že se Židovky navzdory všeobecnému povědomí dokázaly úspěšně bránit nejen nacistické diktatuře, ale také pasivní roli, kterou jim společnost vnucovala.

Faye Schulman stojí v zasněženém lese. Bílé pozadí černobílé fotografie zdůrazňuje její dlouhý leopardí kožich: v rukou drží namířenou zbraň. „Veškerý můj majetek sestával z fotoaparátu, kabátu, pušky a granátu pro případ, že bych byla zajata. Puška byla mým polštářem a stromy mými zdmi. Místo střechy jsem měla širé nebe.“ Právě díky fotoaparátu, který Schulman po čtyři roky neustále nosila při sobě, dodnes existuje velká část obrazové dokumentace života skupiny židovských partyzánů. 

Film Four Winters (Čtyři zimy) režisérky Julie Mintz, který se v pátek dočkal americké premiéry, prokládá archivní snímky od Schulman rozhovory s osmi přeživšími příslušníky židovského partyzánského odboje, jenž během druhé světové války čítal až 25 tisíc lidí. Velkou část z nich přitom tvořili náctiletí chlapci a dívky – společně odpalovali nákladní vlaky, přerušovali strategická elektrická vedení, kradli zbraně a náboje wehrmachtu. Jídlo si obstarávali ve vesnicích v okolí, lovem zvířat nebo sběrem lesních plodů. Název dokumentu odkazuje na počet let, které skupina nepřetržitě strávila mimo civilizaci – mrazu a složitým podmínkám navzdory.  

Hledání odporu

Režisérka původem ze Spojených států se zabývá výhradně výpověďmi zúčastněných: komentáře historiků tak protentokrát nechává stranou. „Bylo mi jasné, že tohle je poslední šance slyšet příběhy skutečných partyzánů jejich vlastními slovy, jejich poslední šance vyprávět svou pravdu, své zkušenosti, své příběhy,“ sdělila Mintz magazínu Ms. „Řekli mi věci, které dosud nikdy nikomu neodhalili, dokonce ani vlastním rodinám.“ 

Mintz se chtěla soustředit zejména na životy partyzánských žen, jako byla právě Faye Schulman, která zemřela loni v dubnu ve věku 101 let. O židovských členkách protinacistického odboje totiž filmaři, scenáristé a spisovatelé často mlčí. 

Prohlédněte si fotografie z dokumentu:

Four Winters press kit
Další fotky v galerii (10)

„Chtěla jsem zahrnout to, o čem jsem si jako dítě v žádné knížce o holokaustu nepřečetla,“ vysvětlila. „Měli jsme Anne Frank, viděli jsme, jak vypadala Osvětim, a znali jsme příběhy Spravedlivých mezi národy (titul udělovaný státem Izrael osobám nežidovského původu, kteří riskovali život pro záchranu Židů, obdržela ho například spisovatelka Milena Jesenská, pozn. red.). Zdálo se, že Židovky měly jen tři možnosti: být někým zachráněny, schovat se na půdě nebo skončit v transportu a zemřít. Pro sebe a svou dceru jsem potřebovala najít ještě jiné řešení, a sice postavit se na odpor.“ 

Proměna ženské role

Židovské ženy se ve válečném období dostávaly do zvláštního postavení. Tradiční pojetí judaismu totiž vždy akcentovalo patriarchální uspořádaní společnosti, v němž se žena měla věnovat primárně domácnosti, rodině a blahu vlastní komunity, jak připomíná historik Jehuda Bauer v knize Úvahy o holokaustu z roku 2009. Nacistická ideologie přitom k ženské roli paradoxně přistupovala podobně: její podstatu shrnuje známé heslo Kinder, Küche, Kirche, v češtině děti, kuchyně a kostel. 

Hrůzy čtyřicátých let ale mnohé (nejen) židovské ženy katapultovaly do leckdy zásadních pozic v tajných polovojenských operacích. Obřezané židovské muže totiž bylo na rozdíl od nich snadné rozeznat od zbytku populace, čímž byl ohrožen úspěch misí. Do popředí se dostávaly i československé Židovky.

Trailer k filmu Four Winters:

Jednou z nich byla například odbojářka Štefánia Lorándová, která v Budapešti pod falešným jménem Margita Demeterová zajišťovala azyl pro uprchlíky. Díky vzhledu postrádajícímu stereotypně židovské rysy dokonce dostala zaměstnání v německé tiskové kanceláři, kde sbírala cenné informace o dění v Berlíně. Odhalilo ji až zatčení dvou ilegálních spolupracovníků, kvůli němuž skončila jako vězenkyně v Osvětimi. Tábor ale přežila a vrátila se do Československa, kde se po zbytek života živila jako překladatelka, její příběh zmapoval Český rozhlas Plus

Na ženy, jako byla Schulman a Lorándová, ale historie z většiny zapomněla. Four Winters tak otevírá dosud málo probádaný aspekt židovské historie, který ženy neukazuje jako jen pasivní oběti a trpitelky, nýbrž jako zásadní součást boje proti zlu třetí říše. Veškerá příkoří, jimiž si musely projít, navíc nakonec zanechala alespoň jeden pozitivní odkaz: židovský patriarchát už se po válce nikdy nemohl plně vrátit do své původní podoby. 

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 23 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

V.Blažek | 20. 9. 2022 13:51

Tak že,puška ? Jestli je i zbytek tohoto dílka na stejné úrovni...

+5
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

B | 20. 9. 2022 15:05

Citace - V.Blažek / 20. 9. 2022 13:51

Tak že,puška ? Jestli je i zbytek tohoto dílka na stejné úrovni...

Nějak nevím, co je na tom špatně.
"Puška je dlouhá ruční střelná zbraň. Samotný pojem puška není přesně definován ani v zákoně o zbraních, ani v ČSN 39 5002-1, která zavádí všeobecné termíny a definice zbraní. Dlouhou zbraní se podle zákona rozumí palná zbraň jejíž délka hlavně dosahuje minimálně 300 mm a jejíž celková délka je alespoň 600 mm."
To by na tom obrázku souhlasilo, ne?
Co nechápu jsou spíš kecy "nemohla jsem být ženou"...to ji tam jako přešla menstruace, nebo jak to myslela?...nj, staří holt na moudrosti nepřidá a slušnej člověk (:D)to do sedmdásátky zabalí, aby tu neopruzoval, neskuhral, neujídal chlebíček a nevolil Babiše.:...
Ani nemluvě o tom, že pokud kvůli ní umřel opravdový leopard, tak si zasloužila jít do plynu.:D

-13
Reagovat