Ordinace končí. Proč každá potřebujeme svého televizního gynekologa

Komentář
Anežka Večeřová
| 30. 11. 2020 | 3 komentáře | 8 505
Ordinace končí. Proč každá potřebujeme svého televizního gynekologa
Zdroj: TV Nova

Končí jeden z legendárních „nekonečných“ seriálů, kterému zřejmě neunikl žádný Čech, který se aspoň na okamžik ocitl v jedné místnosti s televizí. Populární soap opera ale kromě zábavy dodávala do českých domácností nenápadnou osvětu. Přístup vaší babičky k potratům totiž mnohem pravděpodobněji změnil bodrý gynekolog Čestmír Mázl, než rozhlasový dokument o antiklerikálním hnutí v Rumunsku.

Seriál televize Nova Ordinace v růžové zahradě končí a s ním i jedna velmi dlouhá etapa televizního zdravotnictví, navazující na silné socialistické tradice. Pokusit se vysvětlovat úspěch a fenomén Ordinace může skončit stejně jako u každé jiné soap opery shrnutím geniální Svěrákovy scény z Vratných lahví, kdy se hlavní hrdina ptá opovržlivým tónem manželky v důchodu, jak se na takové věci může vůbec koukat („Žehlils někdy? Nežehlil. Tak mlč.“).

Striktní oddělování vysokého a nízkého žánru při reflexi komerční televizní a filmové tvorby zůstává ve společnosti stále jako výchozí úhel pohledu. Většinou si vystačíme se zkratkou, že Ordinaci sledují hlavně ti diváci, kteří se přihlašují kvůli finanční odměně do Výměny manželek, či v lepším případě zůstává v oné kategorii kulisy k žehlení. Zredukovat de facto generační fenomén Ordinace na kategorii pokleslé konzumní zábavy by ale byla obrovská škoda.

Jak svérázným způsobem, ale přelomově ukázal Kolečkův Most, právě v televizních projektech s širokým publikem dřímá dlouhodobě podceňovaný potenciál k detabuizaci většiny společenských témat. Jinými slovy – přístup vaší babičky k potratům změní mnohem pravděpodobněji bodrý gynekolog Čestmír Mázl než rozhlasový dokument o antiklerikálním hnutí v Rumunsku.

Osvěta v obýváku

Společenský potenciál Ordinace naštěstí nekončil jen apelem na pravidelné prohlídky u ženského lékaře. Nevyhýbala se ani tématu potratů, rasismu, adopce, drog či mladému mateřství. Sexu seniorů (v případě hereckých partnerů Petra Štěpánka a Zlaty Adamovské dokonce nezůstalo jen u obrazovky a stali se partnery životními). Poporodní depresi. Domácímu násilí. Skloubení práce a rodiny. To vše oživené postavami laskavých gynekologů, což je bohužel z mnoha zkušeností českých žen i nadále spíše žánr sci-fi.

Nadílka

Ordinace představila ženám a dívkám lékaře, který se nebojí brzy předepsat antikoncepci a se kterým mohou hovořit otevřeně o svém sexuálním životě a souvisejících problémech. Nejen pro mě, ale pro mnoho dalších mladých slečen, které každé úterý a čtvrtek pomáhaly v osm večer mamince „s žehlením“, znamenaly tyto televizní rozhovory prolomení už tak náročné bariéry a tabuizace z prvního či nadcházejícího gynekologického vyšetření. Jistě, jedná se ze strany tvůrců samozřejmě také o kalkul s divácky vděčnými a atraktivními tématy. Ale pokud se s nimi setkáváte pravidelně v televizním obýváku, mění se pomalu, ale jistě i celkové vnímání diváků a společnosti.

Společenská osvěta v televizním prostředí Ordinace měla i odvrácenou tvář spočívající v plochém a schematickém vykreslení postav, zejména ženských. Ženy jako sestřičky, muži jako lékaři a primáři. Ženy jako milenky a mrchy, která svádí muže od rodiny. Utvrzení v idealizované společenské trojúloze ženy dokonalé v zaměstnání, zodpovědné matky a výkonné milenky. Ženy v pasivním postavení oběti čekající na záchranu.

Všechny žánry v jednom

V posledních letech a sériích kamenickou nemocnici – částečně v důsledku přechodu na on-line vysílání – postihl syndrom Vražd v Midsomeru (fiktivního místa, kde kvůli mnoha desítkám dílů již musely padnout za oběť zločinu všechny v daném městě žijící postavy). Z milovaného otce od rodiny strádaného životními tragédiemi Čestmíra se tak stal největší masový vrah žen a vlastních manželek především. Již mírně přestárlý lev čekáren doktor Hanák zase popáté nepřekvapivě přežil vlastní smrt, a i uklidňující prostředí vily doktorky Valšíkové se začalo měnit v karmický dům hrůzy stíhaný únosy, pokusy o vraždu a rakovinou. Křiklavé moderní prostředí znovu zrekonstruované nemocnice s recepcí odkazující snad na Dr. House již nemohlo působit uvěřitelně ani na největšího optimistu v oblasti financování veřejného zdravotnictví.

Přesto Ordinaci nedokázaly konkurovat podobné a svého času úspěšné Velmi křehké vztahy, Rodinná pouta, Ulice, ani extrémně ambiciózní turecká Tisíc a jedna noc. Scenáristé vsadili na ozkoušenou kombinaci divácky atraktivního spojení nemocnice a gynekologické ambulance: ústřední postavy tak své osudy prožívaly v kontrastu nového života a blízkosti smrti. V kontextu silné tradice socialistického televizního zdravotnictví (Operace mé dcery, Skalpel, prosím) a v kombinaci s umístěním na nejsledovanějším komerčním programu měla Ordinace dlouhá léta zajištěná vysoká čísla sledovanosti.

Ordinace v prvních letech v moderním kabátě recyklovala nejen legendární Nemocnici na kraji města, ale svými lokacemi se dotýkala i poetiky Kachyňových Sestřiček či Městem chodí Mikuláš. Seriál také vyváženě pracoval s romantickou polohou klasické dallasovské soap opery přecházející do lékařského dramatu ve stylu americké Pohotovosti či rodinné ságy ve stylu Náhrdelníku, čímž si seriál byl schopen stabilně udržet široké divácké spektrum. Čeští diváci tak měli naservírované v jednom díle a v dobře známém maloměstském prostředí fiktivní Kamenice koncentrovanou dávku žánrů – a ukázalo se, že to umějí ocenit.

Uklidňující kulisy

Ordinace svou televizní i společenskou úlohu po přelomu milénia splnila. Její osvětový potenciál byl ale postupně upozaděn na úkor až směšně dramatických dějových linií. Alespoň v prvních sériích byla jistě důstojným pokračováním milované Nemocnice na kraji města. Přinášela svým divákům klasické prostředí úniku od reality života, jehož kulisy jsme si – na rozdíl od dnešních neomezených možností na streamovacích platformách – nemohli zvolit, a proto pro nás byly tak uklidňující.

Nesla s sebou poselství, že kdyby se mým blízkým něco stalo, dobře se o ně v nemocnici postarají. Že kdybych neplánovaně otěhotněla, můj gynekolog přece rodičům domluví, aby se na mě nezlobili. To, že Ordinace, ať už co se tuzemské praxe ve zdravotnictví, či našich vlastních životních eskapád týče, nemohla být vzdálenější realitě, už s sebou bohužel přináší televizní žánr.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 3 komentáře

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

vitkova | 30. 11. 2020 6:51

kecate blbosti pořady oblíbené řídíte bez ohledu na starší generaci která má večerku v 22 hodin a krmíte nás vraždami vesmírnými fantasmagorie hádkami ve výměně manželek a jinými kravinami.O silvestrovském programu nemluvě.myslim že televize je tu pro nás a ne my pro ni.pokud se to někomu nelíbí že běží 100 lety seriál televize má knoflík můžete si ji přeladit.zklamali jste velký počet diváků pro který seriál znamenal vyčistit si hlavu po náročném dni a to není názor jen seniorů ale i lidí podstatně mladších.Nejdriv odstraníte paní Bebarovou takže ulici čeká totéž a další rána pro diváky zrusite ordinaci s výmluvou na nesledovanost.Do 23.15 se může málo kdo dívat lidé vstávají do práce a senioři mají v 10 večer večerku.A tento názor není bohužel jen můj.Meli byste občas naslouchat i hlasů lidu.Vitkova Věra Vydocina

+18
Reagovat