Jak jsem přestala kouřit. Povýšené poučky, devadesátkové rady a zrádné elektronické cigarety

Duševní zdravíPříběhZávislost
Anežka Večeřová
| 26. 4. 2022 | 15 komentářů | 12 721
Jak jsem přestala kouřit. Povýšené poučky, devadesátkové rady a zrádné elektronické cigarety
Zdroj: Shutterstock

Všichni jsme na něčem závislí a mou závislostí stejně jako další téměř čtvrtiny obyvatel České republiky je nikotin. Rozhodla jsem se své závislosti zbavit a tohle je můj příběh. Nečekejte ale v žádném případě vyhrožování zdravotními riziky kouření, motivační promluvy, citace odborníků a líčení radostného světa bez cigaret. Realita je, že závislost na nikotinu je strašná, a ještě horší je proces, jak se jí zbavit. Jen se o tom nikde moc nepíše. Proč?

Téma odvykání kouření a nikotinové závislosti v současné době rozhodně není aktuální téma veřejné diskuse. Když jsem se na cestu odvykání vydávala, nacházela jsem z veřejně dostupných zdrojů články průměrné až podprůměrné, citující povýšeně vyznívající poučky lékařů a dalších odborníků, kteří se na skupinu závislých kuřáků dívají svrchu jako na politováníhodnou skupinu padlých jedinců.

Nejvíce ze všeho bych si ale samozřejmě přála, jako drtivá většina kuřáků, abych nikdy kouřit nezačala, aby pro vznik mé závislosti nikdy nebyl v dané době prostor.

Povýšený tón provázený výhružností výčtu zdravotních rizik ve veřejné diskusi panuje již od devadesátých let a co do osvěty boje proti nikotinové závislosti se u nás změnilo pramálo (pokud odhlédneme od represivní regulace, jako je zákaz kouření v restauracích a pravidelné zvyšování cen tabákových výrobků). Vláda žádnou jinou moderní ucelenou strategii nenabízí, naopak s nástupem elektronických cigaret jako mírnější a přijatelnější formy uspokojení nikotinové závislosti ve společnosti se mylně zdá, že je téma tabakismu a nikotinové závislosti překonáno či zcela upozaděno.

Když aktivně hledáte pomoc, jste odkázáni na svou silnou vůli nebo do poradny pro odvykání kouření či vehnání do náruče pofidérních alternativních metod. Stigma kuřáctví u mě bylo příliš silné na to, abych se jako mladá žena se svým malým ošklivým kuřáckým problémkem za někým vypravila. Hledala jsem spíš příběhy kuřáků a jejich pohled na věc, otevřenou diskusi. Nejvíce ze všeho bych si ale samozřejmě přála, jako drtivá většina kuřáků, abych nikdy kouřit nezačala, aby pro vznik mé závislosti nikdy nebyl v dané době prostor.

Je to rebel, kouří na zastávce

První cigaretu jsem měla ve třinácti letech. Červenou startku bez filtru narychlo vytaženou před hodinou houslí, po které jsem blila na záchodech základní umělecké školy jako Alík. Pravidelnou kuřačkou jsem se stala v době přestupu na střední školu v patnácti letech. V době, kdy po skončení výuky následovala návštěva čajovny s oblíbenou „vodnicí“ a kdy kouření v literárních kavárnách bylo primárním znakem předstírané intelektuální vyspělosti, jsem na rozhodování „kouřit, či nekouřit“ prostor vůbec neměla.

Stejně tak vnímám, že jsem se nikdy necítila ani tak pod tlakem věkově podobně starého okolí, ale spíše sebe samé a své představy intelektuálky, která ale zároveň dělá něco pro lepší postavu, rozuměj zahání cigaretami hlad. Dnes mi přijde absurdní, že moji rodiče mé kouření v pubertě nikdy nezakazovali, netrestali, a jeden z rodičů jej dokonce podporoval a vnímal jako znak dospělosti, kdy momenty na společné cigaretě na balkoně byly příležitostí ke společným rozhovorům.

Až do jednoho pracovního galavečera jsem dehtovému oparu zůstala věrná. Vhození vizitky do tombolového kola štěstí na zmíněné akci se ale zasloužilo o můj přechod na druhou stranu kuřácké řeky v podobě nejnovějšího typu zařízení pro nahřívaný tabák. Elektronické cigarety obecně jsou v mnoha ohledech zákeřnější než cigarety klasické. Díky absenci zápachu můžete kouřit doma, silnější dávka nikotinu vytváří silnější závislost, a obecně vedou k tomu, že kouříte ještě víc než dřív. 

Výměna kuřaček

Zajímal by vás přímý náhled do světa těžkých kuřáků a kuřaček? Velmi často to lze udělat prostřednictvím kontroverzní, ale stále vysoce sledované reality show Výměna manželek. Každý týden můžeme sledovat páry, které i s příjmem těsně nad hranicí životního minima kouří, a to i v bytech s několika malými dětmi. Finanční situace rodin je v pořadu často diskutované téma a věta „Na cigára mají, ale dětem ovoce nekoupí“ z úst vyměněné manželky je už ustálená fráze pořadu.

Čtěte také: Od cigaret přes kokain až po Facebook

Přestože si to nepřiznáváme, většina z nás je na něčem závislá. Nemusejí to být zrovna tvrdé drogy, které společnost odsuzuje, ale nenápadnější věci jako káva, partnerská láska nebo sociální sítě. Současná věda nám ukazuje, jak závislosti fungují a jak vznikají. Proč se k nim stále vracíme? A jak žít šťastnější a plnohodnotnější životy? Klíčem může být všímavost k sobě i k okolí.

Jak vzniká závislost a jak s ní vědomě skoncovat?

Kdo ale pronikne do tajů nikotinové závislosti hlouběji, pochopí, že rodiny kuřáků ve své situaci často nemají šanci bludný kruh závislosti a souvisejících výdajů prolomit. Závislost na nikotinu je suverénně nejdostupnější a nejlevnější forma závislosti a každá závislost je formou úniku z reality. Realita nízkopříjmových rodin je vše, jen ne útěšná, a únik ve formě cigarety je to nejmenší, čím se mohou odměnit. 

Mezi Pepou, který v sedmém patře chrudimského panelákového bytu típá vajgly do kuchyňského popelníku, a kravaťákem úzkostně nasávajícím jedovatý kouř v přísně ohraničeném prostoru byznysového centra na Pankráci není žádný rozdíl. Oba na chvíli touží uniknout ze své reality, prokázat sami sobě kus iluzorní svobody projevující se paradoxně podlehnutím závislosti. Zatímco ale kravaťák má k dispozici přístup k informacím, jak přestat, a motivaci v podobě širšího nekuřáckého okolí, Pepa tyto možnosti postrádá – a zůstává tak v osidlech závislosti zpravidla mnohem déle.

I v dobách, kdy byl můj osobní rozpočet napjatý, jsem přesto peníze na kouření vždy nějak našla. Během studia v zahraničí jsem kouřila ručně balené cigarety, na střední škole jsem si cigarety kupovala za peníze na svačiny a obědy. Nevnímala jsem je jako luxusní výdaj, ale naopak jako výdaj naprosto základní, ve stejné položkové kategorii jako nájem nebo potraviny. Závislosti vás přesvědčí o nezbytnosti své investice a po velmi krátké době částky vydané na tabákové výrobky vnímat přestanete úplně – bez ohledu na výši vašeho příjmu.

Psychická podpora je základ úspěchu

Odvykající kuřák buď první den abstinence plánuje týdny, anebo jde o spontánní rozhodnutí ze dne na den. V obou případech se ale vyplatí, pokud svoje první dny a týdny mapuje a nezůstává v obtížných fázích sám. V Česku funguje aplikace na podporu odvykání kouření Adiquit, v angličtině jsou jich desítky. Pomůžou vám na základní úrovni reflektovat, že to, co se s vámi děje, je očekávatelné, a motivují vás neztratit odhodlání.

Jiným typem podpory můžou být podcasty. Americká podcastová série Quit Rich je dostupná na Spotify a funguje jako systém odměn po dobu prvních třiceti dnů odvykání. Za každý den bez tabáku jeden díl, kde přednášející, sám ve stejné fázi procesu odvykání, komentuje své aktuální pocity. „It is ok to feel like shit.“ Tato věta se jako červená nit line všemi díly – a přesně tohle chcete slyšet. 

Jde se na věc

Každý máme motivaci skoncovat se závislostí odlišnou. Každý si ke svému rozhodnutí musíme dojít sami. Klíčem na začátku cesty je nalezení tolerance k sobě samému a k ostatním ve všech fázích nikotinové závislosti. Můj první vážný pokus přestat kouřit mi vydržel necelý rok, a pak mnoho různých forem předtím i potom. Dnes mám období nejhorší fyzické a psychické abstinence za sebou, ale stále v sobě nosím a budu nosit obavy, že přijde náročná životní situace nebo vyšší úroveň stresu, která mě do náruče nikotinu zažene zpátky. Je to fáze uvědomění si, že abstinence od nikotinu je otázkou celoživotní.

Během prvních dnů a týdnů nikotinové abstinence jsem se stala mistryní v pozorování vlastního psychického a fyzického stavu, což byl naprostý protiklad mého kuřáckého životního stylu, kdy bylo mým dobrým zvykem sebemenší pocity nepohody zaplácnout další dávkou nikotinu. Konečně kouření samotné je ukázkovým vnějším vyjádřením nedostatku sebepéče a sebelásky. 

Co jsem se naučila během cesty ke zbavení se závislosti na nikotinu?

  • Musíte se naučit znovu prožívat celý svůj život bez cigaret. V situacích, ve kterých jste byli s cigaretou, budete sami a budete mít pocit, že vašemu životu něco chybí. Musíte se naučit znovu chodit na pracovní pauzy. Musíte se znovu naučit pít kávu. Musíte se znovu naučit pít alkohol. Musíte se znovu naučit prožívat napjaté stresové situace. 
  • Nenechávejte odvykání na silné vůli – protože ji nemáte. Příprava na nikotinovou abstinenci může znamenat týdny promýšlení, studia psychologických strategií, ale až dojde na lámání chleba, je to z velké části o vyhýbání se příležitostem si zapálit a o omezení alkoholu. Mezi alkoholem a ztrátou sebekontroly je přímá úměra a ano, stačí opravdu dvě skleničky vína, aby váš úsudek a odhodlání vyletěly oknem. 
  • „Přestat kouřit je snadné. Já sám jsem to zvládl už nejmíň stokrát.“ Cigareta vám  nepřináší úlevu od napětí, ale naopak vám další napětí přináší. Cigareta jen krátkodobě uleví napětí pramenícímu z fyzické a psychické touhy po nikotinu, která by nenastala, pokud byste na něm nebyli závislí. Tento začarovaný kruh pozvolna zvyšuje dávkování a skutečná úleva se vlastně nikdy nedostaví.
  • Jen úplná abstinence je cesta. Jsem přesvědčena, že nikotin je natolik silná droga, že trochu kouřit je podobný nesmysl jako trochu otěhotnět (stejný názor zastává i Allen Carr, autor legendární knihy „Snadná cesta, jak přestat kouřit“, podle které jsem přestávala kouřit při svém prvním pokusu, ale nepřestala).
  • Chuť na cigaretu netrvá věčně. Tato informace, jakkoliv zní jasně a jednoduše, byla pro mě v prvních dnech odvykání zcela zásadní. V okamžiku bažení po cigaretě si však racionálně neuvědomujete, že se jedná jen o několik minut krize, naopak celým vaším tělem projíždí pocit, že může skončit jen a pouze dopravením další dávky nikotinu do těla. Ve skutečnosti se říká, že tyto krize trvají tři až pět minut. Mně pomáhalo sledovat ručičku na hodinkách, pustit si hlasitou hudbu nebo změnit místo, kde jsem se zrovna nacházela. 
  • Přemýšlí za vás závislost. Jako jednu z prvních věcí si musíte přiznat, že jste pozbyli svobodné vůle a že jste omezeně svéprávnou loutkou vysoce návykové drogy, byť společensky akceptovatelné a dostupné. To není vůbec jednoduché, ale všechny důkazy hovoří proti vám. Vztah s cigaretou se stal natolik důvěrným, že kuřáci mají tisíc a jednu výmluvu, proč v něm setrvávají, nejčastější argument je, že nám kouření chutná. (Nejzajímavější výmluvou, kterou jsem si našla pro obhájení kouření, byl chasidský princip „osvobozování jiskřiček božství v tabáku“.)

Sny o tom, jak kouřím

Moje první dva týdny odvykání jsou zřejmě jiné, než byly či budou ty vaše. Během nich jsem si psala deník. Díky němu jsem si mohla líp zmapovat, kde jsou moje spouštěče, jaké pocity při bažení přicházejí, co mi naopak jde překvapivě snadno. Konkrétně? Pomohlo mi říkat, co cítím. „Mám chuť na cigaretu.“ „Zapálila bych si,“ mluvila jsem nahlas sama k sobě v prázdné kanceláři. Největší výzvu představovaly společenské akce (kde klíčem bylo nepít alkohol a odejít brzy). Přicházely sny o tom, jak kouřím. Pocity hluboké životní ztráty a stesku. A pak přišel i čtrnáctý den, kdy se bažení poprvé nedostavilo. 

Zbavení se závislosti má, objektivně, řadu velmi hmatatelných výhod. Ustaly moje záchvaty ranního kašle, ustal třes v rukou, zlepšil se mi spánek. Mám menší výkyvy nálad a nervozity, vrátila se mi chuť k jídlu. Jen tak mimochodem jsem ušetřila cca 3500 za měsíc. A pracuju efektivněji, protože nejsem rušená pauzami na cigaretu ani myšlenkami na ně.

Tento text píšu s vědomím toho, že cílí na mnohem širší publikum, než se na první pohled může zdát. Fyzickou závislost překonáme snadno. Psychickou závislost už hůře. A já vím, že s potřebou berličky v podobě nikotinu jako vysoce závislostní společensky akceptovatelné drogy se budu muset vyrovnávat další a další roky. Všem, kteří to mají podobně, přeji úspěch a sílu.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • PRVNÍ MUŽ NA TITULCE HEROINE Lukáš Houdek je muž mnoha talentů a zájmů. Aktivista, novinář, vedoucí projektu HateFree Culture, světoběžník i humanitární pracovník. Jako výrazného umělce, který dokáže svými projekty tnout do živého a naštvat spoustu lidí, ho představuje polský spisovatel Mariusz Szczygieł. „Mám takové pravidlo: nikdy nikomu neříkám, že má hrozné názory. Lidi neodsuzuju, nestavím je na pranýř. To totiž nikdy nefunguje,“ říká Lukáš Houdek. Prvním mužem na obálce Heroine nemohl být nikdo jiný!
  • ACH TI MUŽI! Nové číslo časopisu Heroine je tentokrát hodně o mužích a od mužů. Říká se, že přišli o své tradiční role a nové teď horko těžko hledají, což s sebou nese spoustu mrzutostí. A tak jsme si chtěli na onu pověstnou „mužskou krizi“ posvítit. Co to vůbec je? Kdo za ni může? A kde je svět ještě v pořádku? Dali jsme mužům možnost mluvit o tom, co je trápí a čeho se děsí.
  • LIBUŠE JARCOVJÁKOVÁ Její černobílé, často neostré, emotivní a obnažené snímky jdou na dřeň. Fotí už od šedesátých let, její tvorba byla ale téměř neznámá až do výstavy v Arles v roce 2019. Tu pak deník The Guardian vyhlásil nejlepší výstavou roku a z Jarcovjákové byla rázem světová senzace. S Marikou Pecháčkovou si v intimním rozhovoru povídala o bolesti nohou, o vztazích s muži i ženami, a hlavně o focení. „Já věděla, že to nikdo neuvidí, tak jsem byla absolutně bez cenzury. Pak se posunulo vnímání toho, co je přípustné pro svět umění. Miluju fotografickou chybu; když se objeví, vítám ji.“
  • BOŽÍ VODA Taky milujete přírodní nápoje jako kombucha, kvašené tibi limonády nebo domácí zázvorové pivo? Pak prostě nesmíte vynechat ani březovou mízu. Čepovaná přímo ze stromu chutná jako osvěžující, mírně nasládlá pramenitá voda. Když ale vyzrává v lahvích obohacená o trnky, višně, květy růží nebo třeba kopřivy, můžete se těšit na chuťový koncert. A prý má téměř zázračné účinky!

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 15 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Petra | 26. 4. 2022 10:19

Jakobych to psala já. Budou to 4 roky, co nekouřím. Přestala jsem, když jsem zjistila, že jsem těhotná a poprvé mi to vydrželo delší dobu. I teď zaháním myšlenky na cigaretu - nebo spíš představy - dám dítě na hlídání, půjdu do kavárny, Sednu si na zahrádku a k dobré kávě by bodla jedna cigareta... I teď po takové době si musím připomínat všechny negativní stránky této závislosti,aby se ten kolotoč neroztočil znovu a myslím, že se té závislosti nezbavím ani po xx letech abstinence..

+6
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Pavel | 27. 4. 2022 0:10

No, chtěl bych se podělit o to, jak jsem se odnaučil kouřit. Kouřil jsem téměř 30 let a poslední dobou dost silně ( asi 20 dlouhých denně). Snažil jsem se přestat snad stokrát, ale pokaždé jsem selhal. Až jednou jsem četl inzerát, že existuje nějaká metoda na odnaučení závislosti na nikotinu a tak jsem se informoval a nakonec se rozhodl, že to zkusím. Zaplatil jsem 1200 Kč a podstoupil proceduru. Přitom jsem měl přinést poslední vykouřené nedopalky (no já jich donesl za celou noční směnu, plnou malou sklenici od Helmansky). Dostal jsem nějakou čelenku na hlavu a každou ruku jsem položil na nějaké kovové destičky a čekal co bude. Paní dala jeden nedopalek do nějakého přístroje a pak ho zapnula. Asi 10 minut jsem jen tak seděl a nic necítil, pak ho vypnula a řekla, že je to hotové a že v případě porušení abstinence mám ještě jednu terapii zdarma. Přitom dodala, abych si v ten den už nezapaloval žádnou cigaretu. Byl jsem tak trochu jako bych byl mimo. Na druhý den jsem šel zkusit do hospůdky, jak to funguje. Stál jsem u výčepu a poručil si pivo. Vedle stála sklenice s kusovkami a vedle ní zapalovač. Vypil jsem jedno, pak druhé a chuť na cígo nikde. Hledím na ně a vůbec nepociťuji nutnost si zapálit. A tak nekouřím už skoro 15 let a nějaké abstinenční příznaky dodnes nepřišly a ani mi moc nevadí, když někdo kouří a dým letí na mě. Bohužel na druhou stranu jsem od té doby přibral skoro 20 kg a tak mám nový cíl a to zhubnout, ale to už je do druhé rubriky. :)

-1
Reagovat