Neplatiči výživného, znásilnění, nezodpovědní muži. Ženy (si) prostě mohou za všechno

„Asi by se mělo začít i nějakou výchovou, a to už od dětství, jak volit partnery, se kterými dítě budeme mít. A zdali lidé vzbuzují důvěru, že se budou řádně o své děti starat,“ řekl prezident Soudcovské unie Libor Vávra v Ranním interview Radiožurnálu Českého rozhlasu, kde mluvil mj. o neplacení výživného. U slov o výchově mě naivně napadlo, že bude mluvit o výchově mužů k zodpovědnosti za svoje děti. O pár slov dál mi ztuhl úsměv na rtech a pak jsem protočila panenky: „Už zase. Už zase nám tu nějaký muž vysvětluje, že za nezodpovědné expartnery či expartnerky si mohou lidé sami, měli si líp vybrat, a když to neumějí, musíme je k tomu vychovávat.“

Ano, pan Vávra nespecifikoval pohlaví nebo gender. Ale jsou to častěji ženy, které dostávají děti do péče, a tudíž žádají výživné. A je to pak více mužů, kteří toto výživné neplatí. Což neznamená, že neexistují svobodní otcové, kteří marně vymáhají peníze od bývalé partnerky. Neřeším tu celou otázku neplacení výživného. Neříkám, že neexistují nezodpovědné ženy. Ani že většina otců/expartnerů neplatí.

Odhlédnu také od zásadní roviny, a to, že se neřeší, že strádají především děti, které někteří otcové opustí a pak mají problém na ně poslat byť jen tu minimální částku. Jaké motivy se v souvislosti s neplacením výživného v debatách nejvíce objevují?

Ženy jsou vykreslovány jako hloupé, případně neposlušné husičky, které škodí ostatním i sobě, a my (nevím, kdo přesně je „my“, asi společnost, pravděpodobně ale více muži) jim musíme neustále vysvětlovat, jak „to“ (Co? Všechno!) dělat správně. Jak neuvěřitelně povýšená a arogantní představa! Připomíná mi to výroky pachatelů domácího násilí: „Víš, já tě nechci bít, mně to vůbec nedělá radost, ale musím, protože ty se to jinak nenaučíš dělat správně.“ Ten motiv, že společnost (muži) mají „učit a vychovávat“ dospělé ženy, je v nás hodně zakořeněný.

V debatě o neplacení výživného někteří ihned skočí k tomu, že za toho nezodpovědného muže může žena. Když se člověk tomuto narativu postaví a řekne: „Ne, může za to ten nezodpovědný muž,“ diskutující zarputile opakují: „Aha, takže vy tvrdíte, že neexistuje nic jako osobní zodpovědnost a rozmysl té ženy? Copak ji někdo nutil dělat si s ním dítě?“ Je to, jako by diskutující měli na ty nezodpovědné muže úplně slepou skvrnu, a i když jim jimi máváte před obličejem, zavřou oči, dají si prsty do uší a dělají lalalalala, aby to nemuseli poslouchat a reagovat.

A pokud už je někdo ochoten přiznat, že přeci jen existují nějací nezodpovědní muži, jsou tito rámováni jako nízký počet psychopatických patologických jednotlivců, mužů, kteří pijí, kouří, hrají automaty, nepracují, berou dávky, jsou v exekucích. Kteří se tak chovali vždycky, všichni to vědí a ta žena byla jen úplně blbá, že si s nimi pořídila dítě. Že často výživné neplatí běžně movití a zajištění muži, často s novou rodinou, které původní děti nezajímají a oni přece nebudou „bejvalce posílat ani korunu“, se úplně ignoruje.

Kromě výše popsaného extrému sociálně i ekonomicky slabého muže – lidé opravdu nemají napsáno na čele, jak se budou chovat v budoucnu, v případě rozchodu. Ano, někdy existují varovné signály a někteří lidé je ignorují. Třeba ve fázi zamilovanosti, třeba proto, že jsou ženy socializovány nemít na muže příliš velké nároky a lecjaké jejich chování odpouštět. Mnoho lidí (mužů i žen) se také ve vztahu mění, třeba právě s příchodem dětí. Nebo když opustí rodinu, založí jinou a nový partner/partnerka je tlačí k nějakému jednání vůči dětem z předchozího vztahu. Povýšené poučování o tom, že žena měla ihned vidět, že se z jejího chlapa vyklube nezodpovědný jeliman, si proto strčte za klobouk.

Toto je zřejmě nejvíc frustrující motiv ze všech, protože se netýká jen oblasti neplacení výživného, ale mnoha dalších věcí. Victim-blaming jak vyšitý pořád dokola. Někteří muži dělají nezodpovědné nebo vyloženě špatné věci, takové, které ubližují ženám, ale ženy si za to můžou samy. Mohou si za znásilnění, za sexuální obtěžování, za domácí násilí i za to, že muž neplatí výživné. Čím to je? Kdo zavedl tyhle narativy, které muže-pachatele ze špatného jednání vyviňují a ženy-oběti z něj viní? A jak se toho zbavíme?

Žena si v tomto příběhu má pečlivě vybrat zodpovědného partnera. Jak to má udělat? Takový výběr chvíli trvá. Nejspíš to nevyjde hned napoprvé, v osmnácti nebo ve dvaceti. Je lepší, když ženy i muži ještě chvíli dospívají a sami se ekonomicky zajistí, než začnou zakládat rodinu. Jenže! Žena by taky měla co nejdříve začít rodit, jinak je sobecká kariéristka, co si chce dlouho užívat a pak jí tikají biologické hodiny. Když pečlivě vybírá, často zase dostane vyčiněno, že má příliš vysoké nároky, že s takovou zůstane sama. Ale když nevybere dostatečně pečlivě, je pozdější nezodpovědné chování toho muže její vina. A co když ve společnosti ani není dostatečný počet zodpovědných mužů?

Už to opravdu začíná být velmi klišé hláška a zdánlivě příliš jednoduché vysvětlení. Ale když člověk čte ty komentáře, to hlavní, co si z toho odnáší, je, že tahle země prostě nenávidí ženy. Ať udělají cokoliv, je to špatně, a když jim něco provede muž, nějakým způsobem si za to stejně mohou samy.

Ale víte co? Ok. Já si taky říkám, že některé ženy „to“ ne vždy dělají optimálně (především pro sebe). Že kladou nízké nároky a dovolují ostatním, aby s nimi zacházeli nedůstojně. A náhodou vím o hnutí, které ženy učí, aby znaly svou hodnotu a požadovaly od společnosti i od svých partnerů víc, např. rovnoměrnou péči o domácnost a více zodpovědnosti za děti. Říká se tomu feminismus. Myslíte, že to je to, co mají tito moudří muži na mysli?

Ale vážně. Co s tím můžeme dělat? Pro začátek je dobré si uvědomit tyhle motivy a přestat na ně skákat. Vymezovat se, když je někdo zase použije. Bránit jiné ženy. Někdy je potřeba to vysvětlit i těm ženám, protože společnost to do nich pumpuje tak hustě, že tomu samy začnou věřit, vinit se, stydět se a pak nemají energii se ani bránit (třeba roky dohadováním se u soudů o těch pár tisícovek, aby mohly děcko poslat na tábor). Chce to posouvat celospolečenský narativ a upozorňovat, že za činy mužů/pachatelů jsou vinni muži/pachatelé, ne ženy/oběti.