Heroine do schránkyPředplatit časopis 
Předplatné časopisu

Sex jen se souhlasem. Ale jak mám poznat, že to opravdu chce?

Dominik FeriKomentářKonsentSexuální násilíZnásilnění
Irena Buršová
| 30. 5. 2022 | 27 komentářů | 15 670
Sex jen se souhlasem. Ale jak mám poznat, že to opravdu chce?
Let's Talk About Consent Baby! Foto: Shutterstock

Baví vás sex, když do něj druhá strana není stejně nadšená jako vy? Baví vás, když si jej vynucujete manipulací, citovým vydíráním, nátlakem? Jste dospělí a stydíte se o sexu mluvit? Nebo proč se někteří lidé tak silně brání tomu, abychom normálně, otevřeně a nahlas mluvili o sexu a konsentu? S chápáním konsentu máme zřejmě problém.

V nedávno medializovaném případu popisuje žena nepříjemnou sexuální interakci, se kterou dle svých slov nesouhlasila, zatímco muž „intimní sblížení“ s mladou ženou nepopírá, tvrdí ale, že k němu došlo „za oboustranného souhlasu“. Kauzu z oblasti sexuálního obtěžování a násilí z Masarykovy univerzity v Brně podrobně zdokumentoval Deník N. Také bývalý poslanec Dominik Feri, který je obviněný ze znásilnění, ve svém vyjádření uznal „negentlemanské“ a „nepatřičné“ chování, ale sexuální násilí odmítl. 

Je zajímavé, jak často u těch podezřelých sexuálních interakcí muži říkají, že to bylo vzájemné a dobrovolné, zatímco ženy říkají, že to nechtěly. Očividně tu máme velký problém s konsentem (souhlas, svolení, dovolení). Začíná se totiž ukazovat, že si jej různí lidé vykládají jinak.

Čtěte také: Jak funguje zamrznutí oběti

Foto: Shutterstock

„Když se nebránila a on jí nedržel nůž pod krkem, tak to asi nebylo znásilnění.“ Současná definice znásilnění se točí kolem násilí, pohrůžky násilím či bezbrannosti. To se však ve skutečnosti děje jen minimálně. 

Oběť znásilnění se často vůbec nebrání. Proč to soudci při rozhodování o výši trestu ignorují?

Někdo jako nadšené „ano, chci tě“ či vzájemné svlékání oblečení. 

Někomu stačí absence kopání a křiku a ani opakované důrazné „ne“ nevnímá jako překážku. 

Neříct ne nestačí

Což je průšvih, protože existuje mnoho situací, kdy se člověk bránit nemůže (nastoupí na něj mocnější člověk, který se mu může řádně pomstít, když nebude po jeho) nebo se bránit nedokáže (protože dojde k tzv. zamrznutí, kdy se v mozku doslova vypne schopnost myslet, reagovat, rozhodovat se dle vlastní vůle). 

Na základě těchto poznatků už jsme u nás s debatou o konsentu začali. Ale místo toho, abychom se v ní posouvali a trpělivě probírali různá složitá zákoutí mezilidských vztahů, potřeb a hranic, vymýšlejí si mnozí výmluvy, proč konsent neřešit. Prý to kazí atmosféru a magii daného okamžiku a zabíjí to vášeň a přirozenost. No nevím. Mně víc kazí náladu představa, že ten druhý sex nechce tak moc a tak nadšeně jako já. Že bych dělala něco proti jeho vůli. Že by si sex neužíval stejně. A tak se raději ptám. Opakovaně. I v douhodobém vztahu. 

Napadá mě několik důvodů, proč se lidé nechtějí bavit o konsentu a nechtějí se během sexuálních interakcí ujišťovat, že druhá strana chce sex stejně nadšeně jako oni.

  • Stud

Mnoho lidí jednoduše neumí o sexu mluvit, stydí se a některé věci nedokážou ani vyslovit. Což je trošku paradoxní vzhledem k tomu, že nemají problém sex provozovat. Strkat do jiného člověka svoje části těla, otírat se o něj, mísit svoje tělní tekutiny – to je v pohodě. Ale vyslovit „penis, vagina, sex“ – u toho by se červenali? Opravdu je tak obrovský problém ujistit se: „Chceš to? Je ti příjemné, když ti dělám tohle? Můžu pokračovat?“

  • Strach z odmítnutí 

Dokud druhá strana jen mlčí, je snadné usoudit, že to nejspíš chce. Když se začnete ptát, hrozí, že druhý řekne „ne“. A co pak, když vy to chcete a nehodláte přestat?

  • Představa, že žena chce být dobývána

Mnozí lidé věří, že žena se brání a odmítá sex jen na oko. Lov a dobývání může být fajn – když se připraví pěkná atmosféra, ve hře jsou vzrušující slova, svádění, které směřuje k něčemu, co oba chtějí. Valit do holky v hospodě panáky a hučet do ní nebo dělat totéž doma partnerce – to není hravé a vášnivé. To je jen zoufalé a trapné. Ona nedělá zagorku, aby byla tajemná a protože ráda hraje hry. Ona to prostě nechce.

  • Člověku je fuk, co druhý chce 

Někdo chce sex, vynutí si ho a pocity druhé strany ho nezajímají. Vždycky si vzpomenu na projekt Proč jsme to nenahlásili? a konkrétně na komentář „Protože jsem mu dala svolení. Z donucení, ale dala.“ 

Proboha, lidi, muži i ženy na kterékoliv straně týhle rovnice, svolení z donucení není svolení. Je to donucení. Nátlak. Když do druhého člověka budete hodinu hučet „Jestli mi nedáš, jsi frigida / jsi slaboch, nejsi dost chlap. Jsem vystresovaný, potřebuju sex. Nechceš se se mnou milovat, nemiluješ mě“ – to je manipulace, zastrašování, emoční vydírání, výčitky. To není sex rovnocenných partnerů, se vzájemnou úctou a důstojností.

Víte, jak poznat, jestli druhá osoba se sexem s vámi opravdu souhlasí?

Slovo konsent jsme sice už do Česka přinesli, zatím je ale celková diskuse poměrně děsivá a lidé se jí dost brání. Třeba trapnou karikaturou „teď se musí před každým sexem podepsat souhlas oveřený notářem“. Ne, nemusí, o to fakt nejde. Požadavek je, abychom o sexu, před sexem a během sexu otevřeně komunikovali a ujišťovali se, že jej všichni přítomní chtějí. Je to opravdu tak velký problém? Vážně někomu přijde divné, že by všichni zúčastnění měli se sexem nadšeně a otevřeně souhlasit?

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Šťastné a veselé v posteli!
    Lidi s feministickým pohledem na svět si prý užívají lepší sex než ostatní. Dokážou se totiž vykašlat na představy o tom, co je a není normální, a je pro ně zásadní vzájemný respekt. Heroine představuje první vydání věnované sexu. Buďte bez obav, že bychom chtěli někoho nebo něco soudit. Ať vás tenhle dárek příjemně naladí…
  • „Bylo to jako šlápnout na minu“
    Tak začíná článek Pavlíny, která krátce po 40. narozeninách dala průchod své touze po sexu, po cizích mužských tělech, po potěšení bez závazků. Potřebovala zjistit, kdo vlastně je. Text, u kterého se možná budete červenat, protože naráží na představy o tom, co se může a sluší.
  • Máte rádi áčko?
    Chtějí ženy anální sex, nebo se jen přizpůsobují mužské touze a představám z porna? Na to se v článku ptá Zuzana Kašparová, spoluautorka podcastu Vyhonit ďábla. Vyzpovídala několik žen, pro které je tato praktika důležitým zdrojem slasti, a připomíná, že penetrace není všechno.
  • Komu vadí svobodné ženy
    Na rozdíl od doby před pár lety už dnes v Česku jen málokdo veřejně hlásá, že když žena říká ne, myslí tím ve skutečnosti ano. Ten posun ovšem nenastal sám od sebe. Obrovskou zásluhu na něm má naše cover star, zakladatelka organizace Konsent a neúnavná čeřitelka stojatých sexistických vod Johanna Nejedlová.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 27 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

autorka | 30. 5. 2022 14:06

Z vašeho popisku je cítit, že jste běžně slušný chlap a překračování hranic je vám cizí. Máte naprostou pravdu, že jsou tam šedý zóny a nuance, kdy se o tom těžko mluví, spíš se koná a počítá se s tím, že druhá strana se umí ozvat, v dobrém i odmítnout, a vy zase berete, že na takové signály budete reagovat důstojně.
Ale věřte mi prosím, že je hodně lidí (mužů), která nejsou takto slušní. Opravdu je ty signály, váhání, nedostatek zájmu druhé strany nezajímají, či je ignorují, či je dokonce potlačí nějakou manipulací či zvýšením nátlaku. A bohužel máme mnoho žen, které se neumí vyjádřit, ozvat, oponovat. Jsou naučené mlčet. Bojí se ozvat, nechtějí dělat scénu, chtějí mít klid, tak leží a vydrží.
Do tohoto prostoru míří moje texty o konsentu. Aby se obě (všechny) strany učily více, že existují hranice a že je třeba je prozkoumávat a je ok se ozývat, co chci a nechci.

+13
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Moira | 31. 5. 2022 7:11

Souhlas je významově dostačující české slovo se stejným významem. Nepoužít ho je prznění jazyka. Nicméně problém je možná ještě hlubší ve Vámi zmíněných sociálních bublinách. Problematiku máte přebranou ze zahraničí, načtenou ze zahraničí a celá schémata myšlení nejsou Vaše...všechno je to jeden velký, jak říkáte, meme a móda, který na sebe módně navazuje další otázky a další postoje. Tohle všechno podporuje schematičnost myšlení a přijímání "dokázaných" pravd ala "američtí vědci zjistili". Otázka dobrovolnosti/nedobrovolnosti pohlavního styku a případně znásilnění meme nebo módní není, ale debata o tomto problému se tím stává. Mimo jiné mám určité pochybnosti od celkem klíčového argumenty, který ale dosáhl takřka axiomatických kvalit a to je ono Vámi zmíněné "zamrznutí" a jeho zasazení do poněkud podrobněji popsaného efekt "boj nebo útěk". Jestli není toto zamrznutí přeceňováno spíše z důvodu empatie vůči "oběti". Bez schopnosti nesouhlas verbalizovat při jinak dostatečných smyslech je zřejmě základem debaty o souhlasu/nesouhlasu. Mě to nikdy nedělalo problém a většině mých kamarádek také ne. Příčí se mi dělat z obětí jediného slova nesouhlasu neschopné vystrašené panenky a za tímto účelem měnit z prostého až právního uzavírání souhlasu jakousi esoterickou debatu, těžko uchopitelnou debatu a to jen protože je to "empatičtější".

-8
Reagovat