Sex jen se souhlasem. Ale jak mám poznat, že to opravdu chce?
Baví vás sex, když do něj druhá strana není stejně nadšená jako vy? Baví vás, když si jej vynucujete manipulací, citovým vydíráním, nátlakem? Jste dospělí a stydíte se o sexu mluvit? Nebo proč se někteří lidé tak silně brání tomu, abychom normálně, otevřeně a nahlas mluvili o sexu a konsentu? S chápáním konsentu máme zřejmě problém.
V nedávno medializovaném případu popisuje žena nepříjemnou sexuální interakci, se kterou dle svých slov nesouhlasila, zatímco muž „intimní sblížení“ s mladou ženou nepopírá, tvrdí ale, že k němu došlo „za oboustranného souhlasu“. Kauzu z oblasti sexuálního obtěžování a násilí z Masarykovy univerzity v Brně podrobně zdokumentoval Deník N. Také bývalý poslanec Dominik Feri, který je obviněný ze znásilnění, ve svém vyjádření uznal „negentlemanské“ a „nepatřičné“ chování, ale sexuální násilí odmítl.
Je zajímavé, jak často u těch podezřelých sexuálních interakcí muži říkají, že to bylo vzájemné a dobrovolné, zatímco ženy říkají, že to nechtěly. Očividně tu máme velký problém s konsentem (souhlas, svolení, dovolení). Začíná se totiž ukazovat, že si jej různí lidé vykládají jinak.
Někdo jako nadšené „ano, chci tě“ či vzájemné svlékání oblečení.
Někomu stačí absence kopání a křiku a ani opakované důrazné „ne“ nevnímá jako překážku.
Neříct ne nestačí
Což je průšvih, protože existuje mnoho situací, kdy se člověk bránit nemůže (nastoupí na něj mocnější člověk, který se mu může řádně pomstít, když nebude po jeho) nebo se bránit nedokáže (protože dojde k tzv. zamrznutí, kdy se v mozku doslova vypne schopnost myslet, reagovat, rozhodovat se dle vlastní vůle).
Na základě těchto poznatků už jsme u nás s debatou o konsentu začali. Ale místo toho, abychom se v ní posouvali a trpělivě probírali různá složitá zákoutí mezilidských vztahů, potřeb a hranic, vymýšlejí si mnozí výmluvy, proč konsent neřešit. Prý to kazí atmosféru a magii daného okamžiku a zabíjí to vášeň a přirozenost. No nevím. Mně víc kazí náladu představa, že ten druhý sex nechce tak moc a tak nadšeně jako já. Že bych dělala něco proti jeho vůli. Že by si sex neužíval stejně. A tak se raději ptám. Opakovaně. I v douhodobém vztahu.
Napadá mě několik důvodů, proč se lidé nechtějí bavit o konsentu a nechtějí se během sexuálních interakcí ujišťovat, že druhá strana chce sex stejně nadšeně jako oni.
- Stud
Mnoho lidí jednoduše neumí o sexu mluvit, stydí se a některé věci nedokážou ani vyslovit. Což je trošku paradoxní vzhledem k tomu, že nemají problém sex provozovat. Strkat do jiného člověka svoje části těla, otírat se o něj, mísit svoje tělní tekutiny – to je v pohodě. Ale vyslovit „penis, vagina, sex“ – u toho by se červenali? Opravdu je tak obrovský problém ujistit se: „Chceš to? Je ti příjemné, když ti dělám tohle? Můžu pokračovat?“
- Strach z odmítnutí
Dokud druhá strana jen mlčí, je snadné usoudit, že to nejspíš chce. Když se začnete ptát, hrozí, že druhý řekne „ne“. A co pak, když vy to chcete a nehodláte přestat?
- Představa, že žena chce být dobývána
Mnozí lidé věří, že žena se brání a odmítá sex jen na oko. Lov a dobývání může být fajn – když se připraví pěkná atmosféra, ve hře jsou vzrušující slova, svádění, které směřuje k něčemu, co oba chtějí. Valit do holky v hospodě panáky a hučet do ní nebo dělat totéž doma partnerce – to není hravé a vášnivé. To je jen zoufalé a trapné. Ona nedělá zagorku, aby byla tajemná a protože ráda hraje hry. Ona to prostě nechce.
- Člověku je fuk, co druhý chce
Někdo chce sex, vynutí si ho a pocity druhé strany ho nezajímají. Vždycky si vzpomenu na projekt Proč jsme to nenahlásili? a konkrétně na komentář „Protože jsem mu dala svolení. Z donucení, ale dala.“
Proboha, lidi, muži i ženy na kterékoliv straně týhle rovnice, svolení z donucení není svolení. Je to donucení. Nátlak. Když do druhého člověka budete hodinu hučet „Jestli mi nedáš, jsi frigida / jsi slaboch, nejsi dost chlap. Jsem vystresovaný, potřebuju sex. Nechceš se se mnou milovat, nemiluješ mě“ – to je manipulace, zastrašování, emoční vydírání, výčitky. To není sex rovnocenných partnerů, se vzájemnou úctou a důstojností.
Víte, jak poznat, jestli druhá osoba se sexem s vámi opravdu souhlasí?
Slovo konsent jsme sice už do Česka přinesli, zatím je ale celková diskuse poměrně děsivá a lidé se jí dost brání. Třeba trapnou karikaturou „teď se musí před každým sexem podepsat souhlas oveřený notářem“. Ne, nemusí, o to fakt nejde. Požadavek je, abychom o sexu, před sexem a během sexu otevřeně komunikovali a ujišťovali se, že jej všichni přítomní chtějí. Je to opravdu tak velký problém? Vážně někomu přijde divné, že by všichni zúčastnění měli se sexem nadšeně a otevřeně souhlasit?
Aktuální číslo
- Jak se školy vypořádají s nástupem AI?
- Ženské zdraví se často zlehčuje a zanedbává. Nemusíme to ale "vydržet".
- My a nespavost. Existuje ideální spánek?
- Příloha Heroine tentokrát od dětí pro nás i od nás pro děti.
