Řekni, kde ty ženy jsou

Fenomén
Šárka Homfray
| 27. 2. 2019 | 4 komentáře | 7 082
Řekni, kde ty ženy jsou

Na pódiu sedí čtyři nebo pět diskutérů k libovolnému tématu a moderátor. Jsou to všechno odborně vyhlížející pánové středního až vyššího věku, zpravidla v obleku. Jediný prvek diverzity představuje to, zda mají či nemají brýle. Gratulujeme, máte all male panel! Diskuzní panely složené výhradně z mužů jsou natolik obecně rozšířeným jevem, že si vysloužily posměšné označení manel.

Čistě mužské panely a sestavy se nevyhýbají žádné oblasti ani žádnému tématu. Ženy se málo účastní politických debat, protože nejsou ve vyšších funkcích přiměřeně zastoupeny. Ovšem poměr v diskuzích je ještě nižší než v těch funkcích. Ženy málo komentují veřejné dění. Komentářová rubrika na webu Českého rozhlasu je velice často bez žen, obdobně např. anketa v odborářském periodiku Sondy, ale i ledaskde jinde.

I profesně a odborně jsou ženy málo slyšet a vidět. Prezidentský kandidát Jiří Drahoš měl například v týmu třinácti poradců jedinou ženu. V jedné debatě o státní službě, která je zhruba ze dvou třetin tvořena ženami, debatovali čtyři muži a moderátor. Z těch zhruba čtyřiceti tisíc žen, které ve státní službě na rozdíl od tří ze čtyř panelistů působí, zřejmě žádná neměla k tématu co říct.

Schvaluje David Hasselhof

Slovo manel začalo šířeji kolovat poté, co Saara Särmä, finská výzkumná pracovnice z univerzity v Tampere, začala na Facebooku shromažďovat fotky z konferencí a diskuzních panelů zastoupených výhradně mužskými účastníky.

S ironickou gratulací a s pečetí Davida Hasselhofa.

Jenže pod špičkou ledovce, kterou manely představují, se skrývá problém hlubší, komplexnější a místy těžko přístupný analýze. Tím je nízké zastoupení žen ve veřejném životě, v rozhodovacích i v mocenských pozicích. Tam, kde se tvoří veřejné mínění, politika, strategie, naše současnost i budoucnost.

Chtěli jsme ty nejlepší a náhodou to tak vyšlo

Čistě mužské panely nevznikají náhodou, přestože tak často zní vysvětlení organizátorů nebo účastníků. I prostý výpočet ukáže, že náhodný vznik čistě mužského panelu je méně pravděpodobný než náhodný vznik panelu, ve kterém by bylo zastoupení žen vyšší, než jak by odpovídalo skupině, ze které byl panel tvořen.

Náhodně ale nevznikají ani žádné jiné panely – nevezmete si telefonní seznam odborníků a nebudete náhodou zapichovat tužku. Neobstojí ani vysvětlení, že jsou zváni primárně „ti nejlepší“ na dané téma, i když si to organizátoři často skutečně myslí. Mimo jiné proto, že takové kritérium je velice obtížně měřitelná kategorie, která se v čase proměňuje. Důvody je nutné hledat jinde.

Pokud při sestavování hodláte oslovit konkrétní osoby, které v panelu chcete, nejspíše první oslovíte ty, které už znáte, ať už osobně nebo z jiných debat k tématu, případně odborných publikací. To budou nejspíše muži.

Pokud budete oslovovat nějakou instituci, aby vyslala svého reprezentanta, její vedení nebude vybírat nezbytně největšího experta na danou problematiku, ale spíše hledat toho, kdo je v hierarchii co nejvýše a zároveň je k tématu schopen alespoň obstojně něco povyprávět. To bude nejspíše zase muž.

A koneckonců zde mohou hrát roli i vlastní vědomé nebo podvědomé představy organizátorů o tom, jak má vypadat odborník. Nemusím asi opakovat to, co v různém kontextu konstatovaly i různé studie a výzkumy. Bude to nejspíš muž.

Unikátní ženský pohled

Jeden z manelistů komentoval mou poznámku o čistě mužské sestavě debaty související s právní regulací v době digitalizace uštěpačnou poznámkou, že nedávno se účastnil nějaké jiné debaty, kde ženy byly, a nevšiml si, že by téma obohatily nějakým unikátním ženským pohledem. Nepochybuju o tom, že si toho skutečně nevšiml. Prvek odlišné perspektivy ale není radno ignorovat.

Nedělejme si iluze o tom, že ve veřejné debatě (na jakékoli téma) jde o univerzální a jednoznačná fakta, která může shodně sdělovat kdokoli. Mnohem více jde o všechno kolem. O volbu témat, projektů, zaměření výzkumu. O interpretaci, volbu priorit, akcentování některých dílčích aspektů.

Dokud budou ženy a muži žít natolik odlišné životy, jak je u nás ještě obvyklé, bude ignorování perspektivy poloviny společnosti zkrátka neobhajitelné.

I u témat, které jsou se ženami spojené jaksi z podstaty, jako je porodnictví, se nevyhneme sestavě moudrých mužů v obleku. Vybavuji si také jednu lidoveckou debatu o slaďování rodinného a profesního života, které se neúčastnila ani žena. Tato debata probíhala zhruba v době, kdy z rozhovoru s manželkou předsedy této strany vyplynulo, že největší pomoc pro ni je, když on přijede z Prahy dříve a uloží děti, aby si mohla v klidu domýt nádobí.

Častým vysvětlením all male panelu je prosté: „Ženy nejsou.“ A jejich optikou jsou až na výjimky skutečně jako neviditelné. Zdálo by se, že v Česku ženy nestudují, nepracují, nedělají výzkum, neanalyzují. Nemají na nic názor, nic nekomentují, nikomu neradí, nic nepredikují, nikoho neinspirují.  Tak proč je zvát.

Český parlament a senát zdálky velmi často vypadají jako jeden velký manel. FOTO archiv Senátu PČR.

Mužské panely pochopitelně nejsou českou specialitou. Nevyhnou se Oxfordu, Davosu nebo např. Radě kanadských urbanistů. Zahraniční kritika manelů a toho, co představují, je poněkud dále než ta naše, a je možné se v ledasčem inspirovat.

Známý je například závazek ekonoma Owena Bardera, ředitele Center for Global Development, žádného takového panelu se neúčastnit. Jeho výzvu k obdobnému závazku přijalo přes 1 800 řečníků z celého světa. Kromě toho, že nepodporuje takové akce svou účastí, klade při organizování vlastních akcí obzvláštní důraz na účast žen a pro tyto účely průběžně doplňuje vlastní databázi kompetentních odbornic a řečnic.

Tvrzení, že „ženy nejsou“, bývá pohodlnou verzí reálného „žádné neznám“ nebo „nejsou v mém okruhu“.

Někteří pořadatelé akcí tohoto typu (např. UN Global Compact) se pak zavázali k tomu, že panely obsazené výhradně muži jednoduše pořádat nebudou. Změny ale přicházejí i v méně viditelných oblastech. Poslanecký klub a čelní představitelné německé SPD nepřijme žádnou delegaci, jejíž složení nebude vyrovnané. Pro letošní kongres ETUC byla přijata pravidla omezující hlasovací práva delegací, jejichž složení nebude vyvážené.

Nespokojit se s náhodou

Jedna věc je all male panely odmítnout, druhý pak sestavovat panely více diverzifikované, když „ženy nejsou“. Jak upozorňuje např. Brigid Schulte ze Slate.com, tvrzení „ženy nejsou“ bývá takovou pohodlnou verzí reálného „žádné neznám“ nebo „nejsou v mém okruhu“.

Spočítejte si

Jaká je pravděpodobnost manelu ve vašem oboru?

Snaha o sestavení rozmanitější konference nebo delegace může být pro organizátory náročnější a pravděpodobně si vyžádá více času. Existuje však jen velice málo oblastí, ve kterých by se nedaly najít kompetentní ženy, které by v příslušném termínu měly čas a chtěly se akce zúčastnit. Je ovšem nezbytné se na ně při přípravě akce zaměřit. Ne tedy až na poslední chvíli, když se nám nevyhnutelně rýsuje manel.

Ve Švédsku funguje iniciativa Femalists, která zprostředkovává kontakty na řečnice a odbornice z velice širokého okruhu nejrůznějších oblastí. I jinde v zahraničí najdeme podobné databáze, i když ne tak široce rozkročené – např. FreshSpeakers, Gender Avengers atd.

U nás na obdobně široké bázi taková iniciativa není, nicméně některé profesní organizace případně instituce neziskového sektoru ve svých oblastech podobnými kontakty disponují. V českých profesních seznamech a databázích je pak alespoň snazší ženu nalézt už podle jména, za což vděčíme českému jazykovému specifiku – přechylování.

Možností, jak cíleně vyhledávat a oslovovat ženy, je celá řada, zejména když organizátor tuší, proč je dobré se na to zaměřit. Pokud se při sestavování jakékoli skupiny nespokojíme s tím, že se v ní náhodou objeví jen muži, a nebudeme se ani spoléhat na to, že tam možná budou i ženy, je mnohem menší pravděpodobnost, že vznikne manel, jehož účastníci se znají už od školy a ve stejné sestavě na podobné téma hovořili před měsícem v Ostravě.

Profitovat z rozmanitějšího panelu můžou všichni zúčastnění. Organizátoři, publikum, panelisté a panelistky i skupiny, jež reprezentují. A v naprosto neposlední řadě i téma samotné.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Moje Heroine 2021 Potřebujeme si připomenout, že svět nakonec může být báječné místo k životu. Představujeme osm inspirativních a obdivuhodných žen, jejichž jména do výzvy Moje Heroine nominovali čtenářky a čtenáři. Jasmína Houdek, Elena Gorolová, Alena Jančíková, Barush Maush, Zuzana Vránová, Eliška Kodyšová, Klára Laurenčíková, Adéla Horáková. Osm příběhů, které vám vrátí naději.
  • Děti vám to vysvětlí Existuje vůbec někdo, kdo se těší na září? Na obligátní téma „back to school“ jsme se podívali ze všech stran. Proč české školství nevzkvétá? A pomohlo by mít v učitelském sboru víc mužů? Své k tomu řekli i teenageři: rozsáhlou sondu mezi svými vrstevníky provedla čtrnáctiletá Marika, čerstvá maturantka Ester se zase ptá, proč ve školách víc nemluvíme o menstruaci i tělesnosti obecně.
  • Rozkoš pro vaše uši Prozkoumali jsme nový žhavý trend – audioporno. Z jakých důvodů přitahuje především ženy a co je na něm tak zvláštního? Vše, co chcete vědět, než se ponoříte do světa zvukové rozkoše. Nestyďte se poslouchat!
  • Hrdinky našich dcer Princezny trpně čekající na své rytíře jsou definitivně out. Je čas na nové hrdinky. Co tedy s dětmi číst? Možností je dnes dost, a zvlášť s knihami o slavných českých ženách se v posledních letech roztrhl pytel. Nad tímto fenoménem se kriticky zamýšlí Gabriel Pleska. Kterou z nich by doporučil?

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 4 komentáře

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Vlaďka | 14. 4. 2019 10:27

V mnohém s Vámi souhlasím, ale není důvod se nad muže vyvyšovat tím, že je budeme schazovat na úroveň sexuchtivých lidoopů (opice prominou). To je stejně nízký argument, jako když od muže slyšíte na své objektivní rozhořčení nad jeho odfláknutou prací, že s vámi melou hormony. A věřte, že jsem si ve svém oboru zažila opravdu hodně jen z důvodu, že "čůrám v sedě".

+3
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Tanja Burda | 16. 3. 2019 11:08

Muži jsou směšní. Snaží se za každou cenu nás vytěsnit ze společného prostoru. Prostě se jim to nehodí aby tento svět měl přivětivějši tvář.Za právo jít k volbám umíraly ženy, totéž zažívají ženy v arabských zemích i v součastním světě. Proto tu máme takový binec. Nasilnici se nám vysmiváji, určuje se právo na potrat, stanovuje se výše mezd a pak i výše duchodu pro nás. Náš svět muže nezajimá,pro ně je důležité mít dostatek financi na eroticke služby pro sebe a to jestli žena má dostatek peněz pro sebe a děti to je vůbec netrápí. A pokud by nijáka žena nahodou i vyskytla v nijakém takovém mužském spolku,tak by musela být aspon 2 krát lepši než kdokoli ze spolku. Ale ani tak by si nemohla vyskakovat a reprezentovát svůj nazor poněvač by se našly i ty co by tu ženskou uzemnily. Takže s toho jasně plyne že jsme bez šanci,vím o čem píšu. Ale není všem dnům konec.

-8
Reagovat