Řekni, kde ty ženy jsou

Čistě mužské panely a sestavy se nevyhýbají žádné oblasti ani žádnému tématu. Ženy se málo účastní politických debat, protože nejsou ve vyšších funkcích přiměřeně zastoupeny. Ovšem poměr v diskuzích je ještě nižší než v těch funkcích. Ženy málo komentují veřejné dění. Komentářová rubrika na webu Českého rozhlasu je velice často bez žen, obdobně např. anketa v odborářském periodiku Sondy, ale i ledaskde jinde.

I profesně a odborně jsou ženy málo slyšet a vidět. Prezidentský kandidát Jiří Drahoš měl například v týmu třinácti poradců jedinou ženu. V jedné debatě o státní službě, která je zhruba ze dvou třetin tvořena ženami, debatovali čtyři muži a moderátor. Z těch zhruba čtyřiceti tisíc žen, které ve státní službě na rozdíl od tří ze čtyř panelistů působí, zřejmě žádná neměla k tématu co říct.

Jenže pod špičkou ledovce, kterou manely představují, se skrývá problém hlubší, komplexnější a místy těžko přístupný analýze. Tím je nízké zastoupení žen ve veřejném životě, v rozhodovacích i v mocenských pozicích. Tam, kde se tvoří veřejné mínění, politika, strategie, naše současnost i budoucnost.

Chtěli jsme ty nejlepší a náhodou to tak vyšlo

Čistě mužské panely nevznikají náhodou, přestože tak často zní vysvětlení organizátorů nebo účastníků. I prostý výpočet ukáže, že náhodný vznik čistě mužského panelu je méně pravděpodobný než náhodný vznik panelu, ve kterém by bylo zastoupení žen vyšší, než jak by odpovídalo skupině, ze které byl panel tvořen.

Náhodně ale nevznikají ani žádné jiné panely – nevezmete si telefonní seznam odborníků a nebudete náhodou zapichovat tužku. Neobstojí ani vysvětlení, že jsou zváni primárně „ti nejlepší“ na dané téma, i když si to organizátoři často skutečně myslí. Mimo jiné proto, že takové kritérium je velice obtížně měřitelná kategorie, která se v čase proměňuje. Důvody je nutné hledat jinde.

Pokud při sestavování hodláte oslovit konkrétní osoby, které v panelu chcete, nejspíše první oslovíte ty, které už znáte, ať už osobně nebo z jiných debat k tématu, případně odborných publikací. To budou nejspíše muži.

Pokud budete oslovovat nějakou instituci, aby vyslala svého reprezentanta, její vedení nebude vybírat nezbytně největšího experta na danou problematiku, ale spíše hledat toho, kdo je v hierarchii co nejvýše a zároveň je k tématu schopen alespoň obstojně něco povyprávět. To bude nejspíše zase muž.

A koneckonců zde mohou hrát roli i vlastní vědomé nebo podvědomé představy organizátorů o tom, jak má vypadat odborník. Nemusím asi opakovat to, co v různém kontextu konstatovaly i různé studie a výzkumy. Bude to nejspíš muž.

Unikátní ženský pohled

Jeden z manelistů komentoval mou poznámku o čistě mužské sestavě debaty související s právní regulací v době digitalizace uštěpačnou poznámkou, že nedávno se účastnil nějaké jiné debaty, kde ženy byly, a nevšiml si, že by téma obohatily nějakým unikátním ženským pohledem. Nepochybuju o tom, že si toho skutečně nevšiml. Prvek odlišné perspektivy ale není radno ignorovat.

Nedělejme si iluze o tom, že ve veřejné debatě (na jakékoli téma) jde o univerzální a jednoznačná fakta, která může shodně sdělovat kdokoli. Mnohem více jde o všechno kolem. O volbu témat, projektů, zaměření výzkumu. O interpretaci, volbu priorit, akcentování některých dílčích aspektů.

I u témat, které jsou se ženami spojené jaksi z podstaty, jako je porodnictví, se nevyhneme sestavě moudrých mužů v obleku. Vybavuji si také jednu lidoveckou debatu o slaďování rodinného a profesního života, které se neúčastnila ani žena. Tato debata probíhala zhruba v době, kdy z rozhovoru s manželkou předsedy této strany vyplynulo, že největší pomoc pro ni je, když on přijede z Prahy dříve a uloží děti, aby si mohla v klidu domýt nádobí.

Častým vysvětlením all male panelu je prosté: „Ženy nejsou.“ A jejich optikou jsou až na výjimky skutečně jako neviditelné. Zdálo by se, že v Česku ženy nestudují, nepracují, nedělají výzkum, neanalyzují. Nemají na nic názor, nic nekomentují, nikomu neradí, nic nepredikují, nikoho neinspirují.  Tak proč je zvát.

Mužské panely pochopitelně nejsou českou specialitou. Nevyhnou se Oxfordu, Davosu nebo např. Radě kanadských urbanistů. Zahraniční kritika manelů a toho, co představují, je poněkud dále než ta naše, a je možné se v ledasčem inspirovat.

Známý je například závazek ekonoma Owena Bardera, ředitele Center for Global Development, žádného takového panelu se neúčastnit. Jeho výzvu k obdobnému závazku přijalo přes 1 800 řečníků z celého světa. Kromě toho, že nepodporuje takové akce svou účastí, klade při organizování vlastních akcí obzvláštní důraz na účast žen a pro tyto účely průběžně doplňuje vlastní databázi kompetentních odbornic a řečnic.

Někteří pořadatelé akcí tohoto typu (např. UN Global Compact) se pak zavázali k tomu, že panely obsazené výhradně muži jednoduše pořádat nebudou. Změny ale přicházejí i v méně viditelných oblastech. Poslanecký klub a čelní představitelné německé SPD nepřijme žádnou delegaci, jejíž složení nebude vyrovnané. Pro letošní kongres ETUC byla přijata pravidla omezující hlasovací práva delegací, jejichž složení nebude vyvážené.

Nespokojit se s náhodou

Jedna věc je all male panely odmítnout, druhý pak sestavovat panely více diverzifikované, když „ženy nejsou“. Jak upozorňuje např. Brigid Schulte ze Slate.com, tvrzení „ženy nejsou“ bývá takovou pohodlnou verzí reálného „žádné neznám“ nebo „nejsou v mém okruhu“.