Diskuze k článku:

Jedna za všechny. O tokenismu, jeho projevech a důsledcích

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Petr C. | 13. 9. 2021 0:04

Ale to tak vždycky bylo a asi i bude, že na toho, kdo je nějak odlišný od většiny je upřena větší pozornost a bývá i přísněji hodnocen.
Když jsme jako mladí vojáci dostali poprvé vycházku, držel k nám velitel roty takovouto řeč:
,,Budete se pohybovat mezi lidma ve vojenské uniformě, tak se chovejte tak, aby jste nedělali armádě ostudu. Protože si vás každý všimne a bude vás hodnotit a podle vás celý útvar, ke kterému patříte a celou armádu. Když se civilové ožerou, budou na ulici hulákat a dělat bordel, nikdo z toho neudělá závěr, že všichni civilové jsou ožralé hovada. Ale když lidi uvidí skupinu ožralých vojáků, tak si řeknou že se v armádě jenom chlastá a že jsou vojáci ožralý dobytek. Proto ti, kteří se budou na veřejnosti chovat nepřístojně a budou zjištěni příště vycházku nedostanou a budou dělat rajóny. Tak se podle toho chovejte."

Čili to, že když jsem jiný, přitahuju více pozornosti je asi fakt, se kterým se nedá nic moc dělat.
Jenom se tomu přizpůsobit. Jak to udělat, to záleží na tom, kdo jsem, mezi jaké lidi jsem přišel a čím se od nich liším a jak moc.
Ono to není v praxi zas tak složité, jak to teoreticky vypadá. Začíná to od slušného ale nepodlézavého chování k ostatním, včetně nadřízených. Pokračuje to přes co nejsvědomitější výkon pracovních povinností, protože ze začátku budu skutečně pod drobnohledem. Až zapadnu do kolektivu, tak už mi kolektiv leccos odpustí, pomůže, podrží, přikryje aj. Ale nejprve si musím vytvořit nebo vybojovat svoje místo na slunci. To za mě nikdo neudělá.
Postupně se oťukávám s jednotlivými lidmi, zkouším s nima mluvit a navazovat vztahy.
Mezi normálníma lidma se časem zabydlím, pokud zjistím, že jsem vlezl mezi bandu blbců tak nezbývá než odtud vypadnout a neničit si nervy.

Tohle v pohodě zvládne i žena, pokud má dostatečné odborné znalosti a schopnosti a umí se chovat normálně. V oboru kde pracuju se vyskytuje průměrně jedna žena na deset chlapů na úrovni THP, na vyšším managementu se vyskytují velmi zřídka a v dělnických profesích jsem za 25 let potkal dvě děvčata, obě za poslední rok.
V důsledku výše uvedeného mají chlapi vždycky radost, když přijde do kolektivu žena.
Pokud není vyloženě neschopná, nemá naprosto blbé chování a není vyloženě ošklivá tak se jí snaží pomoct se zapracovat a začlenit ji do kolektivu. Na ní potom je, aby se chovala slušně ale držela si úroveň, nepodbízela se a individuálně si s každým nastavila vztah. Jednoduchou pomůckou je, s kým si kdy potyká, vždycky si musí prvně oklepnout, jestli je chování dotyčného dostatečně ,,salonfähig", potom si ho může pustit k tělu. Když si tahle vytvoří vztah k celému kolektivu, tak se nemusí bát vyrazit s celou skupinou na nějakou oslavu spojenou s alkoholem.
Borci si k ní nic nedovolí, naopak mají radost, že jim to trochu ozvláštňuje. A pokud by se někdo našel, kdo by přestoupil čáru, tak ho dva jiní okamžitě zklidní. Nebo vyvedou.
Dovedl bych takových případů popsat několik.

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

umfa | 10. 9. 2021 10:18

TLDNR, jen jednu větu jsem tam postřehnul: necítili jste se ve své kůži třeba proto, že jediní z kolektivu nemáte děti? A odpovídám: nemám ponětí, kdo z kolektivu má děti a kdo ne. Nikdy jsem se s nikým v práci o žádných dětech nebavil, protože mě cizí děti nezajímají a ostatní chlapi jsou na tom podobně. Ale ženské přesně vědí kdo se kdy komu pokakal na pískovišti a komu vyhodili děcko podruhé od zkoušky. Pak že nejsou vrozené rozdíly :-)

-3
Reagovat | Citovat | Nahlásit


Diskuze k článku:

Petr C. | 13. 9. 2021 0:24

Ještě se doplním:
Podobným způsobem si musí skupinu chlapů zpracovat i žena ve vedoucí funkci.
Musí si u mančaftu prostě vytvořit neformální respekt a zjistit, jak na ně má jít.
Opět bych mohl popsat několik příkladů, kdy si chlapi nemohli svou vedoucí vynachválit a viděl jsem i dispečerku kamionové dopravy - třicetiletou dlouhovlasou blondýnu - která měla svých dvacet kamióňáků omotaných okolo prstu, ti chlapi ji naprosto žrali a udělali by pro ni všechno na světě.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr C. | 13. 9. 2021 0:04

Ale to tak vždycky bylo a asi i bude, že na toho, kdo je nějak odlišný od většiny je upřena větší pozornost a bývá i přísněji hodnocen.
Když jsme jako mladí vojáci dostali poprvé vycházku, držel k nám velitel roty takovouto řeč:
,,Budete se pohybovat mezi lidma ve vojenské uniformě, tak se chovejte tak, aby jste nedělali armádě ostudu. Protože si vás každý všimne a bude vás hodnotit a podle vás celý útvar, ke kterému patříte a celou armádu. Když se civilové ožerou, budou na ulici hulákat a dělat bordel, nikdo z toho neudělá závěr, že všichni civilové jsou ožralé hovada. Ale když lidi uvidí skupinu ožralých vojáků, tak si řeknou že se v armádě jenom chlastá a že jsou vojáci ožralý dobytek. Proto ti, kteří se budou na veřejnosti chovat nepřístojně a budou zjištěni příště vycházku nedostanou a budou dělat rajóny. Tak se podle toho chovejte."

Čili to, že když jsem jiný, přitahuju více pozornosti je asi fakt, se kterým se nedá nic moc dělat.
Jenom se tomu přizpůsobit. Jak to udělat, to záleží na tom, kdo jsem, mezi jaké lidi jsem přišel a čím se od nich liším a jak moc.
Ono to není v praxi zas tak složité, jak to teoreticky vypadá. Začíná to od slušného ale nepodlézavého chování k ostatním, včetně nadřízených. Pokračuje to přes co nejsvědomitější výkon pracovních povinností, protože ze začátku budu skutečně pod drobnohledem. Až zapadnu do kolektivu, tak už mi kolektiv leccos odpustí, pomůže, podrží, přikryje aj. Ale nejprve si musím vytvořit nebo vybojovat svoje místo na slunci. To za mě nikdo neudělá.
Postupně se oťukávám s jednotlivými lidmi, zkouším s nima mluvit a navazovat vztahy.
Mezi normálníma lidma se časem zabydlím, pokud zjistím, že jsem vlezl mezi bandu blbců tak nezbývá než odtud vypadnout a neničit si nervy.

Tohle v pohodě zvládne i žena, pokud má dostatečné odborné znalosti a schopnosti a umí se chovat normálně. V oboru kde pracuju se vyskytuje průměrně jedna žena na deset chlapů na úrovni THP, na vyšším managementu se vyskytují velmi zřídka a v dělnických profesích jsem za 25 let potkal dvě děvčata, obě za poslední rok.
V důsledku výše uvedeného mají chlapi vždycky radost, když přijde do kolektivu žena.
Pokud není vyloženě neschopná, nemá naprosto blbé chování a není vyloženě ošklivá tak se jí snaží pomoct se zapracovat a začlenit ji do kolektivu. Na ní potom je, aby se chovala slušně ale držela si úroveň, nepodbízela se a individuálně si s každým nastavila vztah. Jednoduchou pomůckou je, s kým si kdy potyká, vždycky si musí prvně oklepnout, jestli je chování dotyčného dostatečně ,,salonfähig", potom si ho může pustit k tělu. Když si tahle vytvoří vztah k celému kolektivu, tak se nemusí bát vyrazit s celou skupinou na nějakou oslavu spojenou s alkoholem.
Borci si k ní nic nedovolí, naopak mají radost, že jim to trochu ozvláštňuje. A pokud by se někdo našel, kdo by přestoupil čáru, tak ho dva jiní okamžitě zklidní. Nebo vyvedou.
Dovedl bych takových případů popsat několik.

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lucie | 10. 9. 2021 15:01

Zeptám se partnera, ale co si vybavuju, minimálně u některých svých kolegů ví, jestli mají děti, že se někomu narodilo dítě atd., i když asi tím informovanost končí, není to moc detailní. A osobně jako žena většinou jen tak tuším, pokud teda nemám to štěstí tu kolegyni potkávat těch několik měsíců s rostoucím břichem, pak zmizí na čas na mateřskou... Ono na chlapech to není vidět, tak to to holt není takové téma k hovoru.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

umfa | 10. 9. 2021 10:18

TLDNR, jen jednu větu jsem tam postřehnul: necítili jste se ve své kůži třeba proto, že jediní z kolektivu nemáte děti? A odpovídám: nemám ponětí, kdo z kolektivu má děti a kdo ne. Nikdy jsem se s nikým v práci o žádných dětech nebavil, protože mě cizí děti nezajímají a ostatní chlapi jsou na tom podobně. Ale ženské přesně vědí kdo se kdy komu pokakal na pískovišti a komu vyhodili děcko podruhé od zkoušky. Pak že nejsou vrozené rozdíly :-)

-3
Reagovat | Citovat | Nahlásit