Diskuze k článku:

Vít Samek o mrtvici. S pacienty se nediskutuje

Váš komentář:

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

jan | 9. 1. 2020 | 08:46

Dnešní život a hlavně jeho způsob, je sám o sobě na mrtvici...

+114
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Jan | 9. 1. 2020 | 15:41

Víte, nezdá se ti, že se naše medicina upjala pouze na mrtvici a IM? Klienti s touto Dg mají vlastně kliku! A i z těchto 2 Dg se chce řešit Jen podstata ischemická! Tfuj!!! Tajbl!!!

-7
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Všech 43 komentářů v diskuzi

Jana | 28. 1. 2020 | 18:41

Chybí tu 3. varianta - k příteli s mozkovou mrtvicí jsem záchranku volala okamžitě. Přijeli, ale on hospitalizaci odmítl a byl sprostý, což jindy nikdy nebýval. Odjeli. To bylo večer, po 20. hodině. Druhý den hned ráno jsem volala záchranku podruhé - přijeli, odmítl, odjeli. Jde o to, že sami zdravotníci konstatovali jasnou mrtvici, ale nijak mi nepomohli - prý pokud pacient léčbu odmítne nemohou nic dělat. Jenomže přítel si svůj stav neuvědomoval, nechtěl nikam jet a já sama ho do sanitky násilím nenaložím. Trvalo, než se mi ho podařilo k doktorům dostat. Výsledek? V životě už neopustil ústav. Fyzicky bez problémů, intelekt veškerý žádný. Jak toto řešit, kde je pravda, opravdu ho nemohli zdravotníci odvézt násilím?

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Winkler | 14. 1. 2020 | 06:13

Já mám bohužel opačnou zkušenost, kdy lékař od záchranky (Ukrajinec, nějaký Sergei Mezentsev) nepoznal mrtvici (táta měl ucpanou krční tepnu, kdyby provedl správně základní vyšetření, musel by mrtvici odhalit) a hodinu nám tvrdil, že je to "jen" kolaps a že táta potřebuje hlavně klid. Hodinu jsme se s ním hádali, než nakonec svolil, že teda tátu do nemocnice odveze. Obrátil se na 5 záchranářů, kteří už dlouhou dobu stáli nečinně na chodbě, a řekl jim, ať tedy zavolají hasiče, aby ho snesli po schodech do sanitky. To už jsem se zeptal, jestli si nedělá srandu, že nás je tam celkem 6 chlapů a proč budeme čekat další půl hodiny na hasiče, když ho můžeme snést na plachtě společně. Doktor dále seděl v kuchyni a psal si nějaké papíry, zatímco jsem záchranářům pomohl tátu snést a naložit do sanitky. Ještě dodám, že o týden dříve se táta vrátil z nemocnice domů po hospitalizaci s první CMP, což mohlo být pro doktora dalším vodítkem, protože obecně je riziko recidivy v prvních týdnech vysoké. Následoval převoz do České Lípy, vyšetření, zjištění akutního stavu, převoz do Liberce (další ztráta cca 2 hodin času). Celkem ztráta cca 3-4 hodin v momentě, kdy o dalším osudu rozhodují minuty. Výsledkem ochrnutí na pravou stranu, ztráta řeči, 2 týdny na JIP, infekce dýchacích cest, dalších několik týdnů na neurologii a následně 2 týdny LDN a po 2 měsících nás táta opustil s těžkým zápalem plic. Po 3 letech ve mě toto stále leží jako černý stín. Není týden, kdy bych si na toho doktora nevzpomněl a nepřemýšlel, kdyby ho odvezl hned, jestli by to bylo jinak a táta mohl být další roky mezi námi.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Andy | 19. 3. 2020 | 18:09 | reakce na Jan Winkler - 14. 1. 2020 06:13

To je hrozné ,, v dnešní době opravdu záleží na jakého doktora padnete a také na jejich náladu , opravdu je to strach poněvadž některé lékaři lidi ničí než uzdravuji

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Peter | 13. 1. 2020 | 17:42

Fajn clanek dik

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zdeněk | 13. 1. 2020 | 00:17

Moje maminka vykazovala příznaky mrtvice. Nesouvislá, divná řeč, povislý koutek.... Zavolali jsme její obvodní doktorku Šramhauserovou.. Ta přijela a zjistila, že jde o stařeckou demenci, že to je na léčebnu v Křemýži (u Teplic) a odjela. Mamince bylo 71 let. Druhý den, když to pokračovalo, jsme se odhodlali zavolat rychlou. Maminku převezli do nemocnice s diagnozou mozkové mrtvice. Druhý den zemřela. Stalo se v r. 1984. Neváhejte!

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Josef | 12. 1. 2020 | 19:43

V praxi to ovšem vypadá tak, že člověk se bojí pomoc zavolat, protože by ho mohli označit za simulanta...

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jaroslav | 11. 1. 2020 | 17:30

Je mi 62. Před cca 8 lety pátek 16:30 v práci se mi začalo špatně dýchat, závrať, motání hlavy, bolest mezi srdcem a klíční kostí, sedl jsem si a zhluboka dýchal - udělalo se mi lépe. Jel jsem autem domů, myslel jsem že nedojedu, vypnul jsem topení a otevřel okýnka - udělalo se mi lépe. Doma opět to samé - lehl jsem na podlahu a otevřel okna. Známá zdravotní sestra mi telefonicky doporučila rychlou - kluk mě odvezl na internu, tam hned odběry tlak ekg kapačka - cca za 3 hod jsem byl doma. Druhý den znovu na odběr a pak v poledne mi řekli že jsem v pořádku. Přesto si myslím, že jsem udělal dobře.

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lenka | 11. 1. 2020 | 12:17

Mám také nepříjemnou zkušenost. Starala jsem se o 80 letou paní. Jednoho dne byla paní zmatená, bolela ji hlava, náhlá změna duševního zdraví. Zavolala jsem 155. Záchranka přijela, paní odvezli do nemocnice. Za hodinu mi paní propustili domů. CT mozku ani jiná neurologická vyšetření neprovedli. Prý je v pořádku. Druhý den už paní nebyla schopna vstát z postele. Opět jsem volala 155. Přijeli, ale na základě nemocniční zprávy z předchozího dne ji nechtěli odvézt do nemocnice. Musela jsem hodně přesvědčovat lékaře, že paní má náhlé neurogické problémy. Neobešlo se to bez rozčilování... nakonec paní byla odvezena na internu, provedli jí CT mozku a nalezena byla 2 velká ložiska po mozkové příhodě. Bohužel paní už nikdy nebyla normální. Sice tuto příhodu přežila, ale další rok pouze přežívala.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jana | 27. 1. 2020 | 08:52 | reakce na Lenka - 11. 1. 2020 12:17

Mám bohužel podobnou zkušenost s babičkou. Nebo resp. záchranka sice přijela normálně, do nemocnice ji odvezli, ale po pár dnech bylo zřejmé, že duševně už babička OK není. Rozjela se u ní demence a do půl roku bylo vymalováno.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Jakub | 10. 1. 2020 | 21:34

Ahoj Víte,

Jsem dobrovolný hasič, a zároveň First responder pro ZZS KHK. Pořád se hrabu v nějakých článcích, sem tam na mě něco vykoukne z webu, a samozřejmě se skolime. Předloni v létě, jsem naložil malou do kočárku, že pojedu k mojí mamce na dopolední kávu.... Byla sobota. Pijeme kafe, hulime cigáro a koukam na matku, koutek dolů, jedná ruka jak bezvládná, jelikož do sebe hodně rejpeme, tak jsem si z ní udělal srandu co blbne jestli nemá mrtvici... Nebyla schopna mi odpovědět, ale řekla mi že to je za poslední dva dny potřetí za sebou. Zavolal jsem své pritelkyni, je zdravotní sestra, řekl jsem jí že mám podezření ze má mamka mrtvici, potvrdila to. Zavolal jsem záchranku, a než dorazila, mamku to přešlo a samozřejmě se jala vaření jak je jí podobné... Když záchranka couvala na dvůr, ještě zahustovala omáčku :-) dostal jsem pochvalu a mamku odvezli, s podezřením na CMP, ovšem byla to TIA. Měla pricpanou jednu krcni tepnu. Tenkrát mi záchranář na dispečinku řekl, že ji zachránilo mě včasné rozpoznání příznaků... Dnes už se tomu jen smejeme...

+7
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Vláďa | 10. 1. 2020 | 08:48

Pan Samek má naprostou pravdu !!!
Zažil jsem to samé se svou ženou. Upozorňuji že ji bylo 37let, vrcholová sportkovkyně, plavala, závodila v triathlonech, běhala půlmaratony,maratony,běhydo vrchu v horách, porážela chlapy na vrcholu sil no jednou se jí udělalo špatně. Prý ji jen bolí hlava, vezme si prášek a půjde spát. Jsem bývalý záchranář takže jsme nic nepodcenili a jeli okamžitě do nemocnice. Tam se zkácela jako podťatá, zástava, resuscitace, převoz do Pardubic, poté H.Králové. Musím uznat že proběhl doslova lékařský koncert. Všichni lékaří kterým se po té své "cestě" dostala do rukou byli opravdoví profesionálové a zachránili jí život i přes asbsolutně beznadějný stav což jsem se dozvěděl až později. I tak byla ochrnutá na půl těla, nemluvila, špatně viděla, nic si nepamatovala....Dnes už se pohybuje úplně normálně jako dřív ALE s těžkými trvalými následky. Kdybych se tenkrát nechal ukolébat "pouhou únavou a bolestí hlavy", zemřela ve spánku. Naštěstí vše dopadlo jak dopadlo a snažíme se ze všech sil aby se uzdravila nejvíc jak to jen jde a vrátila ke starému životu :)
Takže na závěr : vážně NEPODCEŃUJTE příznaky mozkové mrtvice, dokáže napáchat takové škody že si to nikdo nedovede představit ani v nejdivočejších snech.

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jana | 10. 1. 2020 | 06:44

Při slovech "jde o čas" si vždycky vzpomenu na druhou mrtvici své mámy a jsem sama "na mrtvici". Máma byla doma s mou dcerou, najednou spadla a zůstala ležet, nemohla hýbat rukou a byla dezorientovaná. Dcera mi volala, nařídila jsem okamžitě volat záchranku a dát mi záchranáře k telefonu. Těm jsem potom řekla, že máma měla jednu mrtvici, ale oni byli toho názoru, že prostě spadla a pochroumala si ruku, proto s ní nemůže hýbat. Zeptala jsem se, kam ji povezou a ve Střešovické nemocnici jsme byli s manželem do 15 minut po jejich příjezdu - máma ležela v hale urgentu na pojízdném vozíku SAMA a v recepci řekli, že se čeká, kdo se na ní podívá a záchranáři odešli s tím, že paní si asi zlomila ruku. Znovu jsem opakovala informaci o předchozí mrtvici, ale podle sester jsem byla obtížný (špatně) poučený pacient. Máma byla při vědomí, ale jasně dezorientovaná a vyděšená a když pochopila, že hledám někoho, kdo by jí pomohl, pokoušela se sama dělat rámus a přitáhnout pozornost rachocením kovových tyčí u lehátka! "Otravovala" jsem tak dlouho až někdo přišel a konečně se na mámu prostě jen podíval - stačil jeden pohled a mámu vezli na iktové oddělení. S její druhou mrtvicí to nakonec dopadlo díkybohu dobře. Ten pohled na máminy vyděšené oči a její - přes všechno vědomou a rozumnou - snahu upozornit na sebe na urgentu obsazeným zdravotnickým personálem se mi vrací a spolu s ním i pocit příšerné bezmoci. Ano, jistě, čas je rozhodující. Ano, chápu, že třeba bylo právě málo lidí, že se věřilo diagnóze záchranářů, že doktor byl právě zaměstnaný jinde (jeden?), že záchranka občas přiveze ne-akutního pacienta, že víc než půl hodiny v hale urgentu před recepcí bez jediného pohledu (zřejmě) někoho soudného koneckonců třeba není zase tak dlouho, ale jestliže je čas rozhodující......

+6
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Soňa | 9. 1. 2020 | 21:22

Já jako laik jsem poznala mrtvičku, ale 2x zavolaná záchranka tvrdila, že je mamka jen dehydrovaná. První záchranáři řekli, že jsme jen obě přecitlivělé a máme zavodňovat. Záchranáři, kteří přijeli jako druzí, poznali, že s mamkou to není dobré, ale opět řekli, že to mrtvička nebude. Je nutné jí zavodnit. Mamka se bránila převozu, ale nakonec se podařilo i přes její odpor dostat jí do křesla. Bohužel na záchranu pozdě. Mamce zjistili mrtvičku a selhávání ledvin a za 10 dní. Jak přesvědčit člena rodiny, aby jel do nemocnice? Záchranáři nemají možnost odvézt pacienta proti jeho vůli. Musela by přijet policie. Je to těžké. Teď je asi mamce dobře, nic jí nebolí, ale mě moc chybí.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Anna | 9. 1. 2020 | 20:35

Nemocnice Chrudim mladý slovenský lékař, absolutně neschopný poznat CMP. U maminky se zabýval růžovkou a zvětšenými mandlemi, a ona umírala ..., tragédie, bohužel i našeho zdravotnictví.

+8
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Paros | 9. 1. 2020 | 16:34

babička se styděla zavolat si záchranku, protože se při mrtvičce počurala. pak už se počurávala pořád. nejdřív obvolala příbuzné, aby někdo přijel (autobusem) a před tím ji převlékl. trvalo to čtyři hodiny. mír její duši. proč, sakra, PROČ?!

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Schneider | 9. 1. 2020 | 16:28

Vím o čem píše, mám za s sebou již 4-tou. Chodím i když občas za den 3x zakopnu, s mluvením je to dobré , akorát mám teď takovou pěknou sklerozu. Bohužel při prví mrtvici po 8 hodinách čekání a urgencích mé manželky ve FNO Poruba, řekla paní ,,doktorka,, , že simuluji. Na druhý den hned ráno jsme tam opětovně dojeli a ejhle, druhá paní doktorka jak mě viděla ve dveřích, okamžitě volala magnetickou rezonanci a co myslíte, byla tam. Tak že nejen pacienti, ale i doktor se může splést. A ta 4-tá byla před dvěma měsíci. Po zkušenostech už za mnou jezdí záchranka, také nerad obtěžuji, ale v těchto případech ne. Děkuji pánovi za psaní na netu a přeji mu hodně zdraví a štěstí v roce 2020

+11
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Dana | 9. 1. 2020 | 16:11

Vědět tohle dědeček, možná tu babička mohla být ještě s námi. Jenže ona přece sanitku nepotřebuje, nic jí není, hlava ji bolí pořád, tak co s ní dělat nějaké štráchy.
Druhý den už sanitkou jela na půl těla ochrnutá. Do půl roku v Pánu.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan | 9. 1. 2020 | 15:41

Víte, nezdá se ti, že se naše medicina upjala pouze na mrtvici a IM? Klienti s touto Dg mají vlastně kliku! A i z těchto 2 Dg se chce řešit Jen podstata ischemická! Tfuj!!! Tajbl!!!

-7
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Eva | 13. 1. 2020 | 17:25 | reakce na Jan - 9. 1. 2020 15:41

Co to melete za nesmysly?

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš | 9. 1. 2020 | 14:50

Našel jsem otce doma na podlaze s příznaky CMP. Ihned jsem volal RZ, diagnóza krvácení do mozku z prasklé cévy. Bohužel tam ležel 5 hodin, než jsem se vrátil z práce. Ochrnutý na polovinu těla, ztráta řeči, ztráta polykacího reflexu, nedávali mu naději na přežití noci. Otec byl sportovec, kulturista, věk 75 let, aktivní, abstinent, nekuřák, díky své fyzičce ale nakonec jen zbytečně dlouho trpěl, 10 dnů tělo bojovalo, nakonec zemřel na zápal plic. Je to strašná zkušenost. Navíc se to stalo v době, kdy maminka ležela na neurologii také s CMP. Tu sice přečkala bez následků, ale smrt otce jí zlomila a nakonec po 9 měsících zemřela na rakovinu, kterou jí během všech těch vyšetření diagnostikovali. Od té doby pravidelně beru léky na vysoký tlak, které jsem do té doby odmítal jako zbytečné a vůbec jsem přehodnotil celou svou životosprávu.

+15
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Dana | 9. 1. 2020 | 13:55

super napsané...díííky...

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radek | 9. 1. 2020 | 13:19

Má můj obdiv. Na youtube má videa s tím jak probíhá vyšetření třeba gastroskopie bronchoskopie, cytoskopie.... a další a vše si nechá udělat no sobě. Je to machr.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

gabriel pleska | 9. 1. 2020 | 13:48 | reakce na Radek - 9. 1. 2020 13:19

Radku, všechna ta videa najdete i tady na Heroine. Navíc vždycky s krátkým doplňujícím textem Víta Samka, v jeho neotřelém štýlu. A to na YT určitě není. Odkazy na jednotlivé díly jsou v boxu pod druhým odstavcem.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Zlata | 9. 1. 2020 | 11:52

Pěkný článek. Mě to postihlo zrovna minulý týden. Ve chvíli kdy jsem si začala šlapat na jazyk jsem věděla, že jde do tuhého a řekla manželovi ať volá 155. Za hodinku od prvních příznaků už jsem mířila do nemocnice, ze sanity rovnou na CT. Pak další vyšetření. Byly z toho pouhé 4 dny v nemocnici na neurologii a musím říct, že v Ústí nad Orlicí vzorná péče.

+7
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Alena | 9. 1. 2020 | 11:15

To je všechno pěkné, ale v reálu postupují zdravotníci naprosto jinak. S jasnými příznaky mozkové příhody vás záchranka odveze na interní příjem do nemocnice, tam vás přijmou a začnou dělat všechna možná vyšetření. V tom lepším případě vás na neurologii přeloží tak druhý den, zpravidla to však trvá tak dny dva. Takže opravdu čas pracuje pro vás - než dostanete odbornou lékařskou péči, vyšetří vám srdce, plíce, nohy, ruce .... A pak vám na neurologii řeknou, že jste se k nim dostal pozdě a budete mít trvalé následky. Nejsou to mé výmysly, ale toto přesně provedli mému tatínkovi i několika mým známým. A jen bych podotkla, že když jsem mu volala záchranku a řekla, že podle mě je to mrtvice, tak mě operátorka doslova seřvala, že pokud nejsem odborník, tak nemám co stanovovat diagnózu. Takže "zlatí" naši zdravotníci, tak ubližovaní a finančně nedocenění.

+14
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Přemek | 9. 1. 2020 | 11:15

Je mi 51 let a mrtvici jsem měl již dvakrát, naštěstí bez následků. Když jsem měl mrtvici poprvé, zjištovali odkud sraženina do mozku přišla a nemohli na nic přijít. Pak zjistili že mám geneticky danou větší srážlivost krve. A zjistili mi pruchodnost mezi pravou a levou komorou srdeční, takže se mi neokysličená krev může dostat do okysličené a tak se sraženina místo do plic dostane do mozku. Tazkvaný uzávěr foramen ovale patens - v podstatě zátka v srdci na uzavření díry mezi komorami mi neudělali s tím že se mi to budou snažit rozpouštět. To nezabralo a po cca roce jsem měl další mrtvici. Naštětí opět bez následků. Uzávěr mi po 2 mrtvici okamžitě udělali. Zatím mám cca 1 rok od uzávěru - nemusím rozpuštět léky a zatím vše OK. Takže pokud někdo máte zvýšenou srážlivost krve pozor na Foramen ovale patens - má to cca 1/3 populace.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Eva | 9. 1. 2020 | 11:13

Mohu jen potvrdit. Manžel, 78 let, měl jednou pozdě večer problémy s pravou rukou, nemohl ji sevřít v pěst. Nejdříve chtěl počkat do rána, ale na doporučení operátorky na lince 155 byl převezen do nemocnice, kde byla diagnostikována CMP. Díky rychlému zásahu byl za čtyři dny doma v naprostém pořádku. Opravdu se nevyplatí otálet.

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal | 9. 1. 2020 | 10:55

ANO, volal jsem takto hned po prvních příznacích 155 a manželku odvezli přes nemocnici v Přerově do Fakultní nemocnice Olomouc tam ji zavřeli na psych oddělení a ráno byl její stav neslučitelný se životem jak řekli na JIP neurologie a taky se tak stalo. Ono né všude jsou odborníci
.

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jaroslava | 9. 1. 2020 | 10:55

Článek pěkný,ale trochu mi tam chybí to, že jsou druhy dva. Zde popsáno a avizováno jen ischemická s následnou možností léčby pomocí trombolýzy. Ale v případě hemoragické by to byl asi trochu opačný problém. Přesto , že se vyskytuje velmi často.

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Neumanová | 9. 1. 2020 | 10:54

Moje sestra v52 jasné příznaky mrtvice a v nemocnici v Trutnově ji obvinovali z požití drog.Co si má po tomto myslet člověk o lékařích????

+6
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lucie | 9. 1. 2020 | 10:46

Má maminka byla, bohužel, ten druhý, smutný příběh. Mrtvice léčena po 9. hodinách od prvních příznaků. Dopad byl fatální na její mentalitu a pohyblivost. Po mrtvici už nikdy nebyla schopná vrátit se do normálního života. Dnes uz nežije a jsem přesvědčená, že kdyby situaci tehdy nepodcenila, je tu pořád s námi.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

David | 9. 1. 2020 | 10:28

Super článek. Naprosto tomu věřím, protože sem si to zažil. Ve třiceti letech (ano, ve třiceti letech), v práci. Závrať, rozostřené vidění, motání hlavy. Ochrnutí levé nohy, částečná necitlivost v levé ruce. Záchranka se zavolala hned, byl jsem v nemocnici do půl hodiny. Do hodiny na kapačce. Třetí den sem "šel" domů (noha to odnesla nejhůř, kulhal jsem a musel ji hodně cvičit).

Diagnoza - Ischemická cévní mozková příčina. Nekouřím, piju příležitostně, pravidelně cvičím v posilovně.

Díky personálu v Kateřinské, že mě z toho dostali.

+13
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Veronika | 9. 1. 2020 | 10:14

Taky mám svůj příběh. Před devíti lety na Štědrý večer dostal mrtvici můj otec. Volala jsem záchranku, poměrně neochotně ho odvezli, za dvě hodiny mi volal z nemocnice, že mám pro něj přijet, že mu nic není. Nestihl ani dovečeřet a volala jsem záchranku znova. Opět ne úplně ochotný odvoz, ale nechali si ho tam. jak přesně ten příjem v nemocnici probíhal, nevím, ale na Štěpána měl druhou mrtvici a v lednu pak zemřel... Já jsem mrtvici poznala a snad i reagovala včas, lékaři nikoliv. Ono je to asi vopruz na Štědrý den pracovat....

+12
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Karel Vostal | 9. 1. 2020 | 09:59

Dobrý den. Přidám svůj příběh. V rodině problémy s cévami. Otec třikrát mrtvice, naposledy v 51 letech, po ní embolie a konec. Jeho bratr dvojče problémy se srážlivostí, jedna z jeho dcer zemřela na embolii, další dvě problémy se srážlivostí. Další bratr (strýc) zemřel opět na embolii. Moje sestra nedávno po operaci achillovky plicní embolie, ač brala léky na ředění krve a lékaři nechápali. Já zatím nic. Obvoďačka mě na kontrolní cévní vyšetření nechtěla poslat, protože žádné problémy nemám. Nicméně občas v důsledku stresu se objevuje jakoby slabá mrtvička. Před několika měsíci pocit táhnutí jednoho koutku a mrtvění na té straně těla. Horší paměť, hůř jsem si vzpomínal na slova, které jsme chtěl říct. Pořád jsem zvažoval, zda otravovat doktory, protože se mi tohle už párkrát stalo a bylo to vyloženě ze stresu. nicméně jsem na google (klasika) našel články, že to může být malá mrtvice, předzvěst té klasické, není radno podceňovat. Záchranku jsem nevolal, nicméně mi to nedalo a vydal jsem se MHD na pohotovost v Brně Bohunicích. Nejdřív mě seřvala sestra, co tam dělám, že oni jsou urgentní příjem, nahodila mi EKG, ač jsem sí říkal, že se srdcem nic nemám a ještě se divila, jak mám vysoký tlak (překvapivě). následně si mě převzal očividně otrávený neurolog, který mě seřval znovu. Žádnou poruchu řeči nepozoruje, nic mi určitě není, ale radši mě pošle na CT, ačkoliv mi to ozáří mozek a to rozhodně není fajn. Když jsem opáčil, ať mě nikam neposílá, ještě se ohradil, že bych si beztak stěžoval. Na závěr mi doporučil, ať beru neurol nebo lexaurin (nikdy!) popř. rovnou navštívím psychiatra, když nezvládám stres. Po CT ho vystřídal kolega, který mi jako jediný slušně a klidně řekl, co a jak, nic nepotvrzeno, mrtvice to není. Takže ok, mrtvice nebyla, ale nedivím se, když pak někdo nechce volat doktory, když si není jistý a je tu riziko, že ho akorát seřvou. Každopádně se na to cévní vyšetření vnutím, i když budu za blbce, protože nikdy nevíte.

+19
Reagovat | Citovat | Nahlásit

cista duše | 9. 1. 2020 | 11:05 | reakce na Karel Vostal - 9. 1. 2020 09:59

vyžádejte si podrobné vyšetření k vyloučení Leidenovy mutace a jiných mutací !!! ....jde o vrozené poruchy / geneticky podmíněné / srážlivosti krve - to, co popisujete svědčí pro tento možný problém.

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Karel Vostal | 9. 1. 2020 | 12:21 | reakce na cista duše - 9. 1. 2020 11:05

Souhlas. U strýce a sestřenic tohle diagnostikovali.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Karel Vostal | 9. 1. 2020 | 10:05 | reakce na Karel Vostal - 9. 1. 2020 09:59

Oprava a doplnění. O situaci v rodině jsem tomu neurologovi samozřejmě říkal. U toho EKG jsem to říkal jí, ne si. A pokud jde o ten tlak, byl jsem nervózní a když na vás ještě někdo řve, tak je to jaksi logické. Jinak ho zvýšený nemám. Ještě bych měl doplnit, že ty problémy nejspíš souvisely se zády, spasmy, blokádou atd. já chtěl jen nastínit přístup některých lékařů.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Michaela | 9. 1. 2020 | 14:44 | reakce na Karel Vostal - 9. 1. 2020 10:05

Jinak jsem opomenula reagovat taktéž na chování lékařů....
na ambulanci jsem se skácela bolestí,ostatní pacienti v čekárně ochotně podávali manželovi vozík,řekla jsem manželovi,ať zaťuká na dveře,jelikož jsem také zdravotník a v hlavě se mi přemítaly myšlenky,že mám asi mrtvici,doma dvě děti 8 a 1 rok :-( no prostě zdravotník to vidí dycky černěji :-( no tak vyšla sestra,dosti nepříjemná,tak ať si počkáme....:-( to jsem se ale nedala a řekla,že jsem také zdravotník a znám příznaky mrtvice,jestli by mě teda mohli vyšetřit,protože vím,že v ambulanci zrovna nikdo nebyl,(pac.již vyšla) tak na mě koukla a řekla tedy,tak pojďte :-( dr to samé....že plaším :-( provedli teda nezbytná vyšetření....a to mimochodem na interní ambulanci seděl prosím jen 1 pacient,asi měli frmol :-( manželovi pomáhali pac.,co seděli u chirurg.ambulance :-( ti mě mimochodem posílali na neurolg.oddělení s tím,že tam stejně asi nikdo nebude... byla asi 1 hodina po poledni :-( a zavřeli dveře :-( proto jsme ťukali na interní amb.
co dodat

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Michaela | 9. 1. 2020 | 14:18 | reakce na Karel Vostal - 9. 1. 2020 10:05

Ano,je to možné,že to souvidí se zády...mě loni v 39 letech vezl manžel na pohotovost s problémy,které jste popsal....brnění koutku,končetin,koutek se mi poté i svěsil,říkal manžel,,závratě,mdloby,klečela jsem na kolenou a nemohla se postavit....EKG v pořádku,tlak mám spíše nižší,po RTG zjistili posunutou plotýnku a výrůstky na páteři...mám tedy se zády problémy od dětství...
za 3 dny bolest povolila,jen jsem ale ležela,nehla se a nic brát nemohla jelikož jsem plně kojila.Tak jen čekám,kdy mě to chytne znova :-(

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Kamil | 9. 1. 2020 | 09:58

Můj brácha prodělal mrtvici před rokem, bylo mu čerstvě 30 let ( přesně 30 let a 3 týdny) z jedné nemocnice ho v momentě převáželi do druhé do Motola, kde bylo pár dnů kritických kde nám doktoři řekli že se máme připravit na nejhorší..pak se to vše začalo obracet k dobrému, brácha se dával dohromady, nezasáhlo to ani nohy ani ruce, jen ztratil řeč, a doktoři mu dávají dobré šance, že mluvit zase bude. Mladé tělo se s tím vyrovnává lépe, než starší.

+6
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan | 9. 1. 2020 | 09:47

Moc hezké. Můj případ je trochu jiný. Odehrál se v Ostravě. Byl jsem v práci a udělalo se mi dos blbě a měl jsem pocit že jsem opilý, nebyl jsem schopen přemýšlet normálně, byl to děsný zmatek v hlavě. spolupracovníci to viděly ale nereagovaly. Došlo mi že musím něco hned udělat protože to rozhodně nevypadalo že to je normální. Odešel jsem jako opilec rovnou na tramvajku a rovnou ke své doktorce. bylo to náročné. V čekárně mě nechala sestra čekat a znáte čekárny. No nic . Doktorka mě viděla a zavolala záchranku ale přijela jen převozová služba.Převezli mě do Fakultní nemocnice Ostrava. Vysadily a odvedli do další čekárny a čekal jsem a čekal. Po vyzvání jsem přešel do vyšetřovny a čekal znovu vedle jiného pacienta. sotva jsem se držel. Setra se suše zeptala co mi je a znovu jsem čekal.Naznačila že jsem nejspíš simulant. Přišel doktor a že teda uděláme CT a posadily mě konečně na vozík. Žádné zvláštní zacházení. Pak teda CT a další čekačka. Poté přišla sestřička že asi tam něco bude a že mě odveze na normální oddělení. Stalo se, a konečně jsem si aspoň lehnul. Za další nějakou chvíly přiběhla sestra a začalo vše nabírat rychlost. JIP a kapačka. Kolik uběhlo času? No pro mě hodně. Po pěti letech nejsem schopen se z toho vylízat. No závěr. Vy možná dobrý - ale ostatní to mají na háku.

+18
Reagovat | Citovat | Nahlásit

jan | 9. 1. 2020 | 08:46

Dnešní život a hlavně jeho způsob, je sám o sobě na mrtvici...

+114
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Hán | 9. 1. 2020 | 10:26 | reakce na jan - 9. 1. 2020 08:46

Citace - jan / 9. 1. 2020 08:46

Dnešní život a hlavně jeho způsob, je sám o sobě na mrtvici...
To bych neřekl, spíš- jaký si to uděláš, takový to máš.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu