Jsem dost sexy pro Grindr? Dokonalé tělo jako cesta k úspěchu na gay seznamce
Co může za nejistoty, které muži ve vztahu k vlastnímu tělu zažívají? Je Instagram nebo seznamovací aplikace jako Grindr příčinou úzkosti a trápení kvůli vzhledu? Většina mužů, s nimiž jsem při natáčení podcastové série Kult mluvil, se v záplavě obrázků krásných těl cítí nedostatečně. Přesto ale tyto sítě nebo seznamky nadále užívají. A někteří po vzoru ostatních svá těla odhalují. Co je k tomu vede a co jim to přináší? Druhý díl podcastové série Kult o ideálu krásu v gay komunitě právě vychází. Nese název Lajky štěstí.
Mladého historika Jaromíra jsem potkal na konferenci o česko-německé historii v Klatovech. O pár dní později mi Instagram cinkl na znamení nového sledujícího, a já tak zjistil, že zachmuřený historik krom výzkumu poválečných masakrů Němců věnuje množství času také tvarování postavy v posilovně. Profil s názvem ThatFitHistorian, tedy Historik ve formě, ukrývá množství selfies se zatnutými svaly.
A nemálo z nich je ve spodním prádle. Zajímá mě, co k tomu Jaromíra vede. A tak se o několik měsíců později potkáváme v pražské kavárně Slavia, kde se nad cheesecakem překvapivě otevřeně rozpovídá. „Ke svému tělu mám rozporuplný vztah. Asi to úplně nevyvěrá ze mě. Spíš z toho, co si myslím, že si o mém těle myslí ostatní. Dlouhodobě mám pocit, že není přijímané tak, jak bych si představoval.“ Říká, že byl oplácané dítě a později i teenager, setkával se proto s negativními poznámkami rodiny i okolí. V pubertě na svou ochranu nasadil pózu, že je mu to jedno. „Přitom to asi úplně pravda nebyla a musel jsem se k tomu v dospělosti propracovat. Najít lepší vztah sám k sobě,“ uvažuje.
Myslel jsem si, že když nejsem dostatečně atraktivní pro ženy, tak to u chlapů nebude tolik vadit. Když jsem pak začal pronikat do gay komunity, zjišťoval jsem, že je to tam ještě horší.
Jaromír odhaluje, že je omnisexuál, tedy muž, který má intimní i romantické vztahy s člověkem bez ohledu na gender. Dříve randil se ženami, dnes je rozvedený a navazuje vztahy především s muži. „V patnácti jsem si myslel, že když nejsem dostatečně atraktivní pro ženy, tak to u chlapů nebude tolik vadit. Když jsem pak začal pronikat do gay komunity, zjišťoval jsem, že je to tam ještě horší,“ směje se. „Člověk tam může narazit na ještě přímější kritiku svého těla, než s jakou jsem se kdy do té doby setkal.“ Byla to právě takzvaná gay komunita, kde se cítil dosud nejvíce ponížen. Jak ze strany partnera, který ho nazýval tlustým nadrženým prasetem, tak při návštěvě gay baru, kde ho neznámí lidé titulovali jako buřtíka.
Právě tyto zkušenosti byly pro Jaromíra zlomové. Rozhodl se začít pravidelně cvičit a kontrolovat stravu. „Aby mi nikdo nemohl takhle jednoduše ublížit,“ vysvětluje. Proč však své tělo dnes na Instagramu na denní bázi ukazuje? „Chci si dokázat, že nejsem tak neatraktivní, jak jsem si v minulosti vyslechl. Že se už nemám za co stydět.“
Instantní pozornost
Podle psychologa Jiřího Procházky z pražského Centra psychologicko-sociálního poradenství, který se věnuje zejména queer klientům, jsou životy mnohých gayů a navazování vztahů založeny na instantní pozornosti a vzhledu. „Protože mají pocit, že nemají co jiného nabídnout. Někteří sami říkají, že je pro ně těžké hledat intimitu jinak než přes tělo. Tělo prostě zaujme,“ říká. Domnívá se, že za tím může být do velké míry přetrvávající stigmatizace a nerovnoprávnost stejnopohlavních svazků, kdy jsou stále vztahy dvou mužů vnímány jako podřadné, někde nejsou uznávány vůbec.
„Je svůdné, když dostanou lajky. Současně si na pozornosti vytvářejí závislost. Pak se ale potýkají s tím, že ta instantní pozornost neznamená zájem o ně samotné, ale o tu fotku a tělo. To je pro některé velmi frustrující.“ Na seznamovací aplikaci pro neheterosexuální muže Grindr se setkává s tím, že se fotkami obnaženého torza prezentují i ti, kteří mají v nadpisu vyvedené caps lockem, že nehledají sex. „To, jak je pořád všichni za účelem sexu kontaktují, je hrozně obtěžuje. Přitom sebe sexualizují sami. Nevědí totiž, jak jinak navázat kontakt a zaujmout druhé,“ domnívá se.
Maska proti zlým lidem
Při scrollování Grinderem mezi množstvím uživatelů s vysportovanými postavami opakovaně svítí také profilovka pohledného vyrýsovaného třicátníka s potetovaným tělem. Jeho snímky, na nichž je z naprosté většiny obnažený, působí téměř profesionálně. K profilu má připojený instagramový účet, kde ho sleduje pět tisíc lidí. Jmenuje se Viktor, vystupuje pod přezdívkou Kucziies a jeho profil je plný selfíček z posiloven nebo polonahých autoportrétů. „Dřív jsem své tělo neměl rád. Pracuju s tím denně a učím se mít sám sebe i své tělo rád,“ načrtává. Jako dítě byl silnější, měl výrazné akné a už na základní škole byl terčem šikany. „Byl jsem hrozně ošklivej. Když jsem se narodil a viděl mě táta v porodnici, tak i on řekl, že fuj, že jsem ošklivé dítě,“ vypráví nejistě a doplňuje, že tuhle informaci má v mysli vypálenou dodnes.
Zlomem pro něj byly před pár lety fotky z dovolené, kde měl při svých 175 centimetrech 83 kilo. „Vypadal jsem jak vyvržený vorvaň,“ popisuje znechuceně. Tehdy se rozhodl, že změní životosprávu a začne trávit hodně času v posilovně. Doufal, že najde chybějící sebevědomí. „Odmalička mě totiž všichni podceňují – ať už rodina, nebo pak partneři. Tahle věc, kterou jsem se svým vzhledem dokázal, pro mě něco znamená,“ říká. Zdůrazňuje, že vzhled je pro něj důležitý hodně. Je totiž single a chce si najít partnera. „V gay bublině jsou tělo a vzhled o dost víc propírané,“ myslí si. Pečlivě se proto hlídá v jídle, skoro denně sportuje a přiznává, že si na cvičení vytvořil závislost. Má panickou hrůzu z toho, že by mohl přibrat, a cvičit chodí i při nemoci nebo zranění. „Jakmile jsem si přečetl definici bigorexie, viděl jsem v tom sám sebe.“ Připouští, že by mohl trpět jednou z poruch příjmu potravy, která spočívá v závislosti na cvičení, která se odráží i ve stravovacích návycích.
Stockholmský syndrom
Právě rozmach bigorexie podle odborníků podporují také seznamky a obrázkové sociální sítě. V uživatelích – bez ohledu na gender i orientaci – totiž prokazatelně už při krátkém užívání vytvářejí pocit méněcennosti. Lidé, kteří na sociálních sítích tráví více času, pak vykazují vyšší výskyt depresí nebo úzkostí. Aplikace Grindr původně vznikla pro snazší a bezpečnější přístup gayů k seznámení. V reálném životě se totiž mohou setkávat se stigmatizací nebo urážlivými komentáři, pokud osloví muže, který gay není. Přestože měla být seznamka bezpečným prostorem, data ukazují, že tomu tak zdaleka není.
Aplikace navíc u nemála uživatelů přispívá k rozvoji úzkostí a depresí. Udržuje totiž archetyp hegemonní maskulinity, kterému se velká část uživatelů snaží přiblížit. To působí značný tlak na ty, kteří takový ideál nenaplňují. Je však podobně stresující i pro ty, kteří ideál krásy ztělesňují. Bývají pod tlakem, aby dostáli nárokům svých fanoušků a pozitivní reakce si udrželi.
Za toxické prostředí Grindr označuje také většina mužů z podcastové série Kult. Přestože se tam setkávají s urážkami, bodyshamingem i rasismem, profil si na Grindru nechávají a i přes povědomí o jejích negativních dopadech se k aplikaci vracejí. Není v tom jen snaha se seznámit, ale také hledání krátkodobé emoční úlevy a potvrzení vlastní atraktivity.
Fata morgana
Když se později Viktora ptám, jestli je dnes se svým svalnatým a obdivovaným tělem spokojen, připouští, že tomu tak zcela není. I když má kolem sebe lidi, kteří ho utvrzují v tom, že je krásný a sebevědomý, nevěří si. A to ani přesto, že se za velkého aplausu ostatních odhaluje na svém Instagramu i na Grindru. „Asi chci, aby mi ti lidi dávali najevo, že jsem hezký. Že se jim líbím. Já sám si to totiž pořád nemyslím. Třeba mě to, že tam budu mít dva tisíce lajků, přesvědčí o opaku.“
Zahraniční výzkumy ukazují, že to, v co Viktor doufá, může být jen fata morgana. Přibývající lajky totiž krom krátkodobého dobrého pocitu značně zvyšují tlak na majitele účtu. Ten má pak pocit, že musí dostát očekávání svých fanoušků, a dostane se tak do spirály stresu a nespokojenosti sám se sebou, pokud nenaplní očekávaný počet pozitivních reakcí. Historik Jaromír navíc připouští, že si na lajcích buduje závislost. Pokud by některá z jeho fotek dostala méně než sto lajků, vyvolala by v něm kolotoč nejistot. „Člověku se zvyšuje hladina toho uspokojení. Očekává víc a víc lajků. Čím víc jich ale ty příspěvky dostávají, tím míň člověk vnímá, od koho jsou,“ uzavírá.
Ideální postava a vizáž však nejsou jediným faktorem, který ve vztahu k tělu neheterosexuální muže značně ovlivňuje. Vedle kultu těla totiž existuje také kult mládí. Proč tomu tak je? A jde v rámci gay komunity smířeně a vyrovnaně stárnout? O tom bude třetí díl podcastové série Kult.
