Minisukně nebo hidžáb, rovnost jsme neměly nikdy. Ve škole se mi kluci smáli, proč chci práva, říká Íránka z Česka

„Situace, v níž se íránské ženy dlouhodobě nacházejí, neexistuje jen kvůli zákonům islámské republiky. Z velké části je výsledkem patriarchálních tradic, které v zemi přetrvávají už stovky let. Myslím, že dokonce větší roli než islámská republika hraje právě to, jak na ženy pohlížejí muži i v rámci rodiny,“ říká Khademi, která z rodného Íránu odešla až v dospělosti.

V rozhovoru pro web Heroine.cz mluví například o tématu zahalování. Íránská teokracie ho vyžaduje, ve velkých městech ale ženy navzdory nebezpečí zákaz někdy porušují. V době, kdy Íránu před revolucí roku 1979 vládla dynastie Pahlaví, bylo pro Íránky naopak povinné západní oblečení. „Třicet let jsem žila v Íránu a třicet let jsem měla hidžáb, což bylo strašné. Pamatuji na svoji babičku, která na něj pokaždé nadávala, když bylo venku horko. Když se na to ale podívám komplexně, hidžáb je jen špička ledovce. Mnohem zhoubnější je filozofie, která se za ním skrývá. Pokud by si zítra všechny Íránky směly sundat hidžáb, skutečný problém to neřeší. Důvodem, proč se na něj režim a policie tak upíná, je fakt, že jde o jeho viditelný symbol. Podíváme-li se však na reálný život žen v Íránu, je to to nejmenší,“ vysvětluje.

Navzdory všeobecným představám a líbivým fotografiím ale podle ní život za vlády šáhů nebyl pro ženy o tolik jednodušší, jak by se mohlo zdát. „Jakmile jste vytáhla paty z Teheránu a ocitla se na venkově, vláda neměla páky na to, aby dodržování jakýchkoliv reforem vynucovala. Žena byla pořád občankou druhé kategorie,“ podotýká.

Co všechno může Khademi dělat v Česku, ale nesměla dělat v Íránu? Jak symptomatický je pro životy íránských žen aktuální smutný příběh tamního ženského fotbalového týmu? A proč jsou Íránky leckdy větší feministky než Evropanky? Přečtěte si celý rozhovor na webu Heroine.cz.