E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Pseudokauza se Sannou Marin přinesla důležitý vzkaz i do Česka. Jsme snadné oběti dezinformační války

Nenávistné útoky namířené proti ženám v politice nejsou ojedinělými projevy, ale součástí systematické kampaně. Ukazují to nejen zkušenosti političek v Česku i ve světě, ale i výzkum NATO. Umělá kauza okolo videa Sanny Marin, která se bavila na soukromém večírku, je součástí dezinformační války.

Finská premiérka Sanna Marin.Foto: Shutterstock

Z české kotliny se finská politika jeví tak trochu jako z jiné planety. Finsko je země, která se pravidelně umisťuje na předních místech žebříčků srovnávajících rovnost žen a mužů ve společnosti i v politice. Česká republika se krčí někde v polovině, pokud jde o celosvětová srovnání, a na chvostu v případě těch evropských. O první české premiérce či prezidentce si zatím můžeme nechat jen zdát. Stejně jako o vládě, kde ženy tvoří většinu a všechny vládní strany mají předsedkyni.

Foto: Sanna Marin v lednu 2020. Profimedia

Kauza finské premiérky Sanny Marin. Proč ženské oblečení vadí víc než mužská nahota?

Šaty a postoje

Dost neuvěřitelná se zdá i aktuální „kauza“, která běžným českým politickým skandálům nesahá ani po kotníky. Nejblíže je jí asi video z vánočního večírku KSČM z roku 2016, které se právem zařadilo do kategorie „politický bizár“. Nic víc, nic míň. Proč jsou tedy reakce, které vyvolalo video Sanny Marin jiné? A co vypovídají o finské politice?

Čeští politici soutěží, kdo méně spí. Političky to odrazuje 

Rozdíl, který video odkrývá a který přímo souvisí s mírou zastoupení žen v politice, je vnímání politiky jako práce. Jako zaměstnání, které má svá pravidla a svoji pracovní dobu, mimo niž mají politici a političky volný čas, na který mají nárok a mohou jej trávit podle svých představ. 

Česká politika je naopak nastavena spíš na model „supermanažer“. Čeští politici se předhánějí v tom, kdo zvládne víc funkcí najednou a kdo toho nejmíň naspí. Což je ostatně rys, který řadu žen od politiky odrazuje. České političky často mluví o tom, že skloubit nekonečná politická jednání s osobním životem a případně ještě jiným zaměstnáním, je takřka nemožné. Obzvlášť, když dojde v parlamentu na obstrukce. 

Inspirace Finskem, kde se jde premiérka po práci pobavit, aby si odpočinula a mohla se druhý den zase vrátit ke své práci, by v tomto ohledu jistě prospěla. A určitě by to přispělo i k většímu zastoupení žen v politice, které s tím finským v tuhle chvíli nelze vůbec srovnávat.

Co se však, možná překvapivě, až tolik neliší, je vnímání političek ze strany společnosti i médií. Mediální obraz Sanny Marin se příliš nevymyká obecným poznatkům o zobrazování političek – mnohem častěji se dozvídáme o jejím vzhledu než o jejích politických krocích. To pak přispívá k tomu, že jsou ženy v politice mnohem častěji vystaveny obtěžujícímu chování než jejich mužští kolegové. Ať již v reálném životě, nebo na sociálních sítích.

Poslankyně mladší 40 let jako nejčastější terč obtěžování

Výzkum Meziparlamentní unie z roku 2018, který mapoval výskyt obtěžujícího či násilného chování vůči političkám a zaměstnankyním parlamentů napříč evropskými státy, přinesl poměrně šokující data. Více než 85 % respondentek se během svého politického působení setkalo s psychickým násilím, téměř 47 % uvedlo, že jim bylo vyhrožováno smrtí, znásilněním či zbitím, více než 58 % se stalo terčem sexistických útoků na sociálních sítích, téměř 68 % se setkalo s poznámkami na svůj vzhled či pohlaví, necelá čtvrtina se stala obětí sexuálního násilí a téměř 15 % se setkalo s násilím fyzickým. 

Ukázalo se také, že poslankyně mladší 40 let se stávají terčem psychického či sexuálního obtěžování častěji než jejich starší kolegyně. Političky, které se zasazují o odstraňování nerovností mezi muži a ženami nebo bojují proti násilí na ženách, jsou také častěji objekty takových útoků. Výzkum Amnesty International z roku 2017 pak doplňuje, že jim více čelí ženy jiné než bílé barvy pleti.

Klíč k pochopení celé kauzy 

V případě Finska navíc nejde o nahodilé incidenty, ale o cílené úsilí vedené zejména z ultrapravicových kruhů. To popisuje případová studie NATO z roku 2021 nazvaná Zneužití moci: koordinované obtěžování finských ministryň v online prostoru. A to je klíčem k pochopení celé kauzy. Studie totiž důkladně popisuje systematické útoky cílené na finskou „ženskou“ vládu. Útoky pocházející často z anonymních účtů objevující se především ve spojitosti s pandemií COVID-19, tématem migrace, vztahy Finska a Evropské unie a sociálně liberálními politikami.

Pohoršilo vás, že se finská premiérka účastnila bujarého večírku?

Na základě analýzy příspěvků na Twitteru studie dokazuje, že finské vrcholné političky jsou vystaveny nenávistným a výhružným komentářům (často vulgárním, sexistickým a misogynním zpochybňujícím jejich politické kompetence čistě na základě faktu, že jsou ženy) více než jejich mužští kolegové. Nejčastějším cílem útoků je pak právě premiérka Sanna Marin.

Válka bez zbraní. Postačí v ní dezinformace a nenávist

Když se na aktuální kauzu podíváme touto optikou, je zřejmé, že se video stalo jen jedním z cílů v již probíhající informační válce, která zdaleka přesahuje tento konkrétní incident. Neměli bychom nad ním tedy jen mávnout rukou s tím, že ve Finsku mají jinou politickou kulturu a možná i vztah k zábavě či pití alkoholu. Měl by nás spíš inspirovat k zamyšlení nad tím, že vedle skutečné války, která se za hranicemi Evropské unie již půl roku odehrává, probíhá o mnoho déle a nenápadněji i válka, v níž jsou hlavní zbraní dezinformace a nenávistné útoky.

„Ať tě znásilní horda migrantů, ty tlustá krávo.“ Musíme si takové komentáře na internetu nechat líbit?

Kyberšikana

A která se zdaleka nevyhýbá ani české politice. Stačí si vzpomenout na loňskou předvolební kampaň hnutí ANO namířenou proti Pirátské straně, která využívala velmi podobná témata a rétoriku, jako popisuje studie NATO. A nelze nevzpomenout ani na kauzu Olgy Richterové, která se stala terčem výhrůžek a nenávistných projevů na základě smyšlené informace, že chce do Česka přijmout tisíce uprchlíků z Afriky a rozdávat jim startovní byty pro mladé. Šiřitelka této dezinformace byla letos v dubnu za své počínání odsouzena.

Pseudokauza přinesla důležitý vzkaz

V aktuální „kauze“ Sanny Marin tak nejde o samotný obsah videa a skutečnost, že není premiérkou 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Je potřeba ji chápat jako jeden z řady projevů systematické dezinformační kampaně a nenávistných projevů vůči političkám. To se neděje jen ve Finsku nebo v České republice, ale po celém světě. 

Jestli může zájem o video finské premiérky něco dobrého přinést, pak je to diskuse o tom, jak moc jsme ovlivňováni předsudky vůči ženám a jak snadno se můžeme stát součástí dezinformační války. A přitom si to ani neuvědomit.

Aktuální číslo

  • O tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s