Kauza finské premiérky Sanny Marin. Proč ženské oblečení vadí víc než mužská nahota?

Říjnové číslo časopisu Trendi věnovalo obálku „nejmladší premiérce světa“, jak třiačtyřicetileté Sanně Marin ráda přezdívají média. Fotografie ukazuje premiérku oblečenou do cihlově červené blůzy s límečkem až ke krku. Na sociálních médiích se ale objevil snímek, pro který předsedkyni vlády oblékli do černého kostýmku na holé tělo a dekolt jí ozdobili výrazným šperkem. Dnes už víme, že takto vypadající politička zaujme doslova celý svět, a to i v době, kdy se počet nemocných s covid-19 blíží padesáti milionům. A dá se dost dobře předpokládat, že to nejlépe ví právě Sanna Marin.

#IAmWithSanna

Nejprve se k její fotografii vyjádřili rozlícení Finové (nejčastěji to prý opravdu byli muži) na sociálních médiích. Co si to ta ženská dovoluje, ukazovat prsa a zesměšňovat funkci premiérky? Následně se na její obranu začaly fotit Finky (a pár Finů) v podobném outfitu s hashtagem #IAmWithSanna. A pak se přidal celý svět. O dekoltu Sanny Marin, premiérky maličké severoevropské země s 5,5 milionu obyvatel, si přečetli lidé od Mumbaí po Krakov a mnozí z nich se k její podpoře sami připojili. Je to chytře propracovaná publicita nebo ojedinělý přešlap?

Když politička nebo politik dá rozhovor do módního nebo lifestylového časopisu, hraje vždy vabank. Nemusíme si nalhávat, že se jedná o něco jiného než o PR, a proto je výsledek opravdu důležitý. Balancování na hranici kýče a vkusu se neobejde bez pořádného plánu. Na rozdíl od zpravodajských rozhovorů, kdy politička vystoupí všude, kam ji pozvou, u odlehčených formátů si to správné médium (a někdy také novináře nebo fotografky) většinou vybírá sama.

Skvěle se to povedlo například čerstvě zvolené slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové v česko-slovenském magazínu Vogue v březnu 2019. Snaha o umírněnost a eleganci je cítit z každého detailu rozhovoru. Nejdekadentnějším prvkem na doprovodných snímcích jsou lilie v plném květu a temně rudé brokátové tapety za Čaputovou oblečenou v konzervativních, královsky modrých šatech. Autorem fotografií je renomovaný fotograf Ivan Pinkava, rozhovor vedla nejpopulárnější slovenská moderátorka Adela Vinczeová a dozvěděli jsme se z něj, že paní prezidentka ráda medituje a její nejhorší vlastnost je, že občas chodí pozdě. Podtržená jednička s hvězdičkou!

Nahota vs. síťované punčochy

Žánr „lifestylový rozhovor“ se naopak vůbec nepovedl bývalému českému premiérovi Mirkovi Topolánkovi, který – jakkoli se v to kontextu dnešní politické situace zdá bizarní – kvůli němu v roce 2010 odešel z politiky. Topolánek se tehdy během focení editorialu pro časopis LUI neformálně rozpovídal o svých názorech na katolickou církev (vymývá lidem mozky), výchovu dětí homosexuály (mrzí ho to, ale nesouhlasí s ní) nebo nevhodně zmínil židovský původ kolegy Jana Fischera. Přepis rozhovoru se posléze objevil v bulvárním deníku Blesk včetně videa a spolustraníci donutili Topolánka vzdát se postu volebního lídra ODS. Každopádně i jemu zbyla alespoň ta titulní stránka.

A jak tuto disciplínu zvládla finská premiérka? Za prvé rozhovorem v časopisu Trendi trošku odvedla pozornost od kritiky, která v posledních týdnech mířila na vládní opatření proti koronaviru. A za druhé, Marin znovu nenápadně poukázala na stále existující šovinismus, kdy se ženy hodnotí podle úplně jiných měřítek. Finské hlavy státu mužského rodu totiž v minulosti ukazovaly kůže ještě mnohem více, a obešlo se to bez veřejného pohoršení.

Carl Gustaf Emil Mannerheim, finský prezident z konce druhé světové války, byl například v roce 1914 vyfotografován, jak nahý sedí na koni a vede svoje vojsko přes řeku. Další finský prezident Urho Kekkonen, který působil ve funkci neuvěřitelných dvacet šest let (od roku 1956 až do roku 1982), zase provozoval tzv. saunovou diplomacii. Část politických jednání prostě vedl v sauně a existuje o tom i mnoho obrazových důkazů. Ani nad zpoceným Kekkonenem svlečeným do půl těla nikdo nezvedl obočí. Naopak získal třetí místo v soutěži o nejoblíbenějšího politika finské historie – hned po Mannerheimovi. Kompletní mužská nahota paradoxně znepokojuje společnost mnohem méně než určité kousky ženského oblečení.

Nezapomněla jste si uklidit?

Své o tom ví i Jutta Urpilainen, někdejší předsedkyně sociálních demokratů. V roce 2008 si na silvestrovskou oslavu oblékla růžové šaty a síťované punčochy a nechala se tak i vyfotit. Tipujete správně – zvedla se šílená vlna kritiky. Nízký věk diskriminoval Urpilainen a škodí i Sanně Marin, protože třicátnice s významnými funkcemi jsou mnohem více objektifikovány a častěji podceňovány – na druhou stranu, jak upozornila mediální analytička a profesorka gender studies na Tamperské univerzitě Anu Koivunen, lze mládí i využít ve svůj prospěch. „Tyto političky vědí velmi dobře, jaké debaty ve společnosti bují. Jsou mediálně velmi zdatné a ta bouře na sociálních médiích [ohledně oblečení předsedkyně vlády] nebyla žádným překvapením.“

Ostatně samotný článek v magazínu Trendi začíná vyprávěním Sanny Marin, jak se jí novinář před důležitým jednáním vlády zeptal, jestli si stihla doma uklidit. A finská premiérka v textu nezapomněla zmínit, že ví, jak moc se vzhled u ženy hlídá, a tak se v práci obléká skoro stále do toho samého. Například do černého saka.