Moje děti maso nejedí. Veganská výchova je výchova k respektu ke všem včetně zvířat

UdržitelnostVýchova
Kristina Typovská
| 31. 3. 2022 | 121 komentářů | 13 873
Moje děti maso nejedí. Veganská výchova je výchova k respektu ke všem včetně zvířat
Foto: Shutterstock

Jako vegana vás společnost a rodina po nějakém čase tak nějak přijme, už si nemusíte svoji volbu tolik obhajovat. Změna ale nastane, jakmile svému okolí oznámíte, že čekáte dítě. Celý ten kolotoč začíná od znova. Veganství není dieta, je to způsob života, který nekončí jen u jídla, a je pochopitelné, že se promítne i do výchovy. Veganští rodiče své děti vedou úplně stejně jako konvenčně se stravující rodiče – a sice podle sebe.

Veganské produkty, restaurace, bistra nebo kavárny jsou běžně dostupné. Oblíbené jsou i veganské značky oblečení, které nepoužívají živočišné materiály (kůži, kožešiny, rohy, peří, ale ani vlnu nebo hedvábí) či barvy testované na zvířatech. To je společensky přijatelné. Pokud ale někdo vychovává děti k etickému veganství, setkává se s mnoha předsudky. Veganské rodiny čelí tlaku ze strany konvenčně se stravující společnosti i nejbližšího okolí a rodiny. Nepochopení, se kterým se vegani setkávají, pramení nejčastěji z nedostatečné informovanosti a tendence odsuzovat to, čemu nerozumíme. Mnozí si myslí, že veganství je jen dieta. Veganství je ale životní filozofie, soucitnější a z dlouhodobého hlediska udržitelnější způsob života, který nekončí jen u jídla.

Každý rodič působí na své děti svým vlastním chováním a předává dětem své hodnoty a samozřejmě i stravovací návyky. Každý rodič chce pro své děti to nejlepší – vegany nevyjímaje.

Na stránkách ProVeg Česko se dočtete, že veganství je způsob života, jehož snahou je v co největší možné a praktikovatelné míře vyloučit všechny formy využívaní zvířat a krutosti páchané na zvířatech kvůli jídlu, oblečení nebo jakémukoliv jinému účelu. Každý rodič působí na své děti svým vlastním chováním a předává dětem své hodnoty a samozřejmě i stravovací návyky. Každý rodič chce pro své děti to nejlepší – vegany nevyjímaje. Co se týče stravy, veganští rodiče jsou obecně spíše zodpovědní. Ze zkušenosti víme, že si zpravidla pečlivě nastudují dostupné informace, aby byla jejich strava pestrá a bohatá na všechny důležité živiny. Nedá se říct, že to platí u všech rodičů, včetně těch, kteří se stravují konvenčně a kteří se zdaleka nesetkávají s tolika odsudky.

Když je člověk sám vegan, po čase si na to okolí nějak zvykne a už není potřeba svůj životní styl a stravovací návyky stále dokola obhajovat, polemizovat s názory okolí. Nabízení  živočišných potravin a zesměšňování vaší volby přestat podporovat vykořisťování zvířat časem opadne. Změna ale nastane, jakmile svému okolí oznámíte, že čekáte dítě. V tu chvílí celý ten kolotoč začíná nanovo. Těhotenství tak může být mnohem víc stresující než pro konvenčně se stravující ženu, pro kterou nejsou její stravovací návyky do takové míry záležitostí veřejné diskuze.

Čtěte také: Vegankou v Česku

veganská stravaFoto: Shutterstock

Nikdy by mě nenapadlo, že po třicítce se setkám s lidmi, kterým nebudu schopna uspokojivě vysvětlit, proč jsem vegetariánka. Po vysilujících pokusech jsem vysvětlování vzdala, protože nikomu nic vysvětlovat nemusím a nechci.

Jak se smířit s nechápavými pohledy národa masožravců

Po narození dítěte se pak někteří rodiče rozhodnou pediatrovi svých dětí raději vůbec nesdělit, že se rodina stravuje čistě rostlinně, a to právě z důvodu špatných předchozích zkušeností s lékaři, veřejností a ze strachu z výhružek a manipulace. Lékařům ale kvůli tomu chybí zkušenosti s veganskými dětmi a impulz dovzdělat se o vyvážené rostlinné stravě, aby mohli rodičům případně poradit.

Příkladem moderního pediatra, který se tématem zabývá, je dětský lékař Martin Světnička, který působí ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a vede výzkum zdravotního stavu veganských dětí. V rozhovoru pro Radio Wave cituje německou studii VECHI, vedenou na veganských, vegetariánských a omnivorních (konvenčně se stravujících) dětech: „Veganská strava může zajistit dostatečný přísun energie i makronutrientů a to vše vede k normálnímu psychomotorickému vývoji i růstu.“ Mezi odbornou a laickou veřejností ale panuje řada předsudků. Toto jsou argumenty, se kterými se rodiče vegani neustále setkávají.

Rostlinná strava nestačí 

Veganství může být vnímáno jako cool trend, ovšem pokud se někdo stravuje pouze rostlinně a už si o vyvážené rostlinné stravě nic hlubšího nezjistí – jí pouze přílohy a veganský junk food –, může se stát, že bude pociťovat nedostatek potřebné energie a s veganskou stravou brzy skončí. Problematické jsou i případy, kdy lidé s poruchou příjmu potravy schovávají za veganství svoji nemoc. Lékaři a veřejnost pak budou z neblahých následků vinit veganství a ve společnosti se dál utvrdí názor, že rostlinná strava není pro člověka dostatečná. Správně sestavená rostlinná strava je přitom vhodná pro všechna životní období. Veganství schvaluje řada institucí a odborných společností

Souhlasíte s názorem, že děti se mají stravovat stejným způsobem jako rodiče?

Ve světě najdete mnoho veganských sportovců, kulturistů, celebrit i zdravých odrostlých dětí, které se stravují bez masa od narození. Příkladem může být Filip Fuťák, který je veganem od narození a je mezinárodním mistrem Slovenska v brazilskému jiu jitsu. I jeho mladší bratr Štěpán dosahuje skvělých výsledků. Naše dcera měla porodní váhu 3,5 kg a syn 4 kg. Jejich váha i psychomotorický vývoj jsou podle tabulek v pořádku. Já sama téměř sedm let kojím jen s několikaměsíční přestávkou a nemám žádný nový zubní kaz ani jiné zdravotní problémy.

Děti musejí jíst všechno

Ani konvenčně se stravující děti nejedí opravdu všechno. Některé potraviny rodiče nepovažují za zdravé, další potraviny není zvykem jíst v dané kultuře nebo v rodině. Nikdo nezpochybňuje, že strava musí být pestrá, vyvážená a musí obsahovat nezbytné živiny a vitaminy. Všechno ale nemusí jíst nikdo.

Ve školce bude dítě šikanované 

Mnoho dětí má různé potravinové alergie – například na lepek či kravské mateřské mléko – a není potřeba se nad tím pozastavovat. Děti jsou v kolektivu zvyklé vnímat, že jejich spolužáci určité potraviny jíst nemohou. Když se naší dcery děti zeptají, proč nejí maso, odpoví, že má zvířata ráda a nechce je zabíjet. Nemá problém s tím, že jí jiné jídlo než ostatní děti. Když se ostatní děti ptají mě, odpovím, že prostě zvířata nejím a že každý to máme jinak. Svět je pestrý a lidé jsou různí, nemám potřebu ostatním vnucovat svůj postoj. 

Málokterý rodič ví, že se jejich dítě má právo stravovat vegansky i ve vzdělávacích institucích. Pokud jim rostlinnou stravu neuvaří školní jídelna, mohou si nosit jídlo vlastní, případně to vyřešit dovozem od jiného dodavatele.

Děti musejí mít možnost volby 

Kdo z konvenčně se stravujících dětí má pravdivé informace o živočišných produktech, které dostávají na talíř? Kdo z nich má skutečně na výběr maso nejíst? Rodiče, dětské knížky, pohádky i vzdělávací instituce dětem od narození podsouvají zkreslenou představu, že zvířata s nálepkou hospodářská jsou tu pro nás, že kráva nám mléko dává a maso jíst prostě musíme. Například v dětské knížce Odkud pochází jídlo od Emily Bone se děti dočtou: „Krávy neustále přežvykují trávu, která se v jejich těle přeměňuje na mléko. V zimě se živí senem a zrním, například ječmenem. Každá dojnice dává mléko dvakrát denně, což je dost na naplnění 128 sklenic.“

odkud pochází jídloFoto: Svojtka&Co.

Kráva nám mléko nedává dobrovolně.

V dětství jsem si myslela, že kráva se prostě pase a mléko jí teče pro nás lidi. Až později mi došlo, že je to kravské mateřské mléko. K tomu, aby se krávě tvořilo, potřebuje porodit telátko – to mléko se tvoří pro něj. Znám spoustu lidí, kteří k tomuto prozření došli až v dospělosti. Lidem také často nedochází, že vajíčka jsou slepičí ovulace. 

Veganští rodiče nenechají batole sníst cokoliv, co se mu dostane pod ruku od konvenčně se stravujících lidí, když je to zrovna na dosah a dítě to láká svým vzhledem a barvou. Obdobně i ostatní rodiče chrání své děti, aby si nedávaly do pusy něco nevhodného. Dokud jsou děti malé, veganští rodiče je vedou tak, jako své děti vedou konvenčně se stravující rodiče, a sice podle sebe.

Veganská výchova je ve skutečnosti ta, která umožňuje dětem udělat opravdu informované rozhodnutí. Rodiče jsou k dětem upřímní a vysvětlují jim celou pravdu živočišného průmyslu, i když samozřejmě volí slova úměrná věku a malému dítěti neukazují záběry z jatek, aby jim způsobili trauma.

Co když dítě chce jíst živočišnou stravu?

Popíšu, jak to funguje u nás. Naše dcera maso jíst nechce. Když jsem se jí na to ptala, koukala na mě jako na blázna a nechápala, proč se jí na to vůbec ptám. Ovšem sladkosti jsou kapitola sama o sobě u všech dětí nezávisle na způsobu stravování. Je proto dobré mít vždy s sebou rostlinné jídlo nebo sladkosti, které nabídnu našim dětem, pokud ostatní mlsají. Na trhu je dostatek rostlinných alternativ konvenčních sladkostí včetně gumových bonbonů. 

Když bylo dceři něco přes tři roky, chtěla koupit Kinder vajíčko i přesto, že jsem jí vysvětlila, z čeho je vyrobené. Viděla to u ostatních dětí a lákala ji hračka uvnitř. Zdůraznila jsem, že udělám výjimku, že jí to Kinder vajíčko koupím, ale jelikož takové věci nechci kupovat a podporovat jejich výrobu, bude si je příště kupovat za svoje ušetřené peníze. Nyní v necelých sedmi letech dcera maso odmítá, když jí ho někdo nabídne. A když se jedná o sladkosti, u kterých vím, že jsou z mléka nebo vajec, vysvětlím jí, z čeho to je, a ona se pak sama rozhodne, jestli si vezme, nebo odmítne.

Věřím, že respekt je potřeba mít i ke zvířecím rodinám a jejich dětem.

Odsudky, že veganské děti nemají na výběr, nejsou založené na realitě. Ostatní rodiny, které znám, to mají nastavené obdobně. Kdyby dítě trvalo na tom, že chce jíst třeba maso, tak může, ale doma rodiče vaří rostlinně. Jiná situace nastává, pokud je jeden z rodičů vegan a druhý ne, tam záleží na vzájemné domluvě.

Výchova k respektu

Víme, že zákazy nejsou z dlouhodobého hlediska efektivní. Nezastávám autoritativní styl výchovy plný příkazů, zákazů, trestů, vyhrožování, srovnávání a manipulace. Na základě svých pocitů i nejnovějších poznatků se dnes společnost a rodiče víc zamýšlejí nad výchovou dětí a volí jiný styl výchovy než ten autoritativní. Naopak v dětech prohlubují samostatnost, vlastní kompetence a zodpovědnost – s úctou, s respektem, s ohledem na jejich duševní a emoční zdraví. Rodiče se učí vnímat svoje pocity a potřeby i pocity a potřeby dětí.

Věřím, že respekt je potřeba mít i ke zvířecím rodinám a jejich dětem. V dnešní moderní společnosti není nutné vychovávat děti ke karnismu (ideologie konzumace masa) a speciecismu (druhová nadřazenost). Zrušili jsme šibenice a trest smrti, rasovou i pohlavní nadřazenost. Abychom mohli dál eticky a morálně růst, je na řadě řešit i druhovou nadřazenost.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 121 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Pavel Křížek | 31. 3. 2022 6:50

1) Veganstní není jen dieta. Ale pokud někdo nevěří, že veganská dieta je kompletní, pak má zákonitě obavu především o správné stravování dítěte, ne o jemu všepované hodnoty.

2) Na veganské dietě není nic etického, leda tak pořádně schizofrenního. Odmítají sice nosit i přirozeně shozenou vlnu, ale nepřemýšlí, jak se k nim dostalo ovoce z druhého konce světa a jaký to mělo dopad na přírodu. Kromě toho používají polopravdy a manipulace s fakty, když se srovnávají s těmi, co jedí maso, což etické není.

3) Veganští rodiče nejsou o nic víc zodpovědní, než ti ostatní. Rozhodně nečtou všechny dosputné informace, ale jen ty, které podporují jejich pohled na věc a ostatní ignorují. Nebo také zamlčují podstatné informace před svým doktorem.

4) Propaganda.
a) Filip Fuťák není důkazem toho, že je veganstní zdravé pro všechny už od narození.
b) "Nikdo nejí všechno" znamená, že nejí třeba plísňové sýry nebo plody moře. Pokud nejíte kompletně všechny živočišné produkty, pak děláte daleko víc, než jen, že "nejíte všechno".
c) Dítě, od narození vychovávané k veganstní, odmítne v sedmi letech maso na dotaz člověka, který mu celý život vykládal, že to neschvaluje, a to je považováno za svobodné informované rozhodnutí? Jako vážně?

+25
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Jouda | 31. 3. 2022 8:20

https://plus.rozhlas.cz/deti-jako-vegani-90-pripadu-vede-k-tezkemu-poskozeni-rika-mudr-kohout-ne-pri-6531996

Viz link.
A kecy o specialni diete me vazne bavi, v pripade dvouleteho decka, do ktereho je problem nacpat cokoliv jineho, nez cokoladu

-3
Reagovat