Víc hlasů, míň populistů. Rozhovor s Karlem Janečkem

Martin Vlnas | 22. 6. 2021
| 30 komentářů | Prezidentky | 5 782
Víc hlasů, míň populistů. Rozhovor s Karlem Janečkem
Foto: Archiv Karla Janečka

Pokud by každý z nás mohl při volbách rozdat víc hlasů než jeden, pak by se nejspíš Zeman, Trump nebo Babiš nikdy k moci nedostali. Proč tedy stále volíme postaru? Matematik Karel Janeček se zajímá i o volební systémy a vymyslel vlastní volební metodu. Jak funguje a co by společnosti přinesla?

Karel Janeček. Matematik a sociální reformátor, který vydělal miliardy prostřednictvím algoritmického obchodování a investicemi do startupů a kryptoměn, zakladatel Nadačního fondu proti korupci, muž, který je aktuálně na 8. příčce v žebříčku českých dobrodějů, jež věnovali nejvíc peněz na podporu těch nejpotřebnějších, a čím dál víc taky celebrita plnící stránky bulvárních deníků. Ani kvůli jednomu z toho jsme se ale tentokrát nepotkali. Janečka kromě výše uvedeného zajímají i volební systémy. Před lety vymyslel a od té doby se snaží prosadit svou variantu optimálního volebního systému s názvem D21.

„Janečkova metoda“ dokáže pomocí systému více hlasů zvýhodňovat kandidáty, kteří jsou konsensuální – boří zdi mezi znepřátelenými stranami a hledají společná témata. Že by to nemuselo být od věci, ukazuje nejen naše poslední volba prezidenta, ale třeba i útok na Kapitol po prohře Donalda Trumpa. Začátek našeho povídání ale konsensuální rozhodně nebyl.

Jak vnímáte naše politické elity?

Miloše Zemana sleduji od devadesátých let. Tehdy to byl inteligentní a energický politik. Dnes je z něj troska zneužívaná lidmi, kteří jsou napojení na Rusko. Je pro mě ztělesněním zla úplně stejně jako předchozí hlava státu. A když k Miloši Zemanovi postavíte Andreje Babiše, což je děs jiného druhu – primitivní buran s obrovským egem –, nevyhnutelně dojdete k tomu, že na tom už prostě nemůžeme být hůř. 

Takže to je svým způsobem dobrá zpráva… Jak se ale odrazit ode dna? 

Čekají nás jak volby do sněmovny, tak prezidentské. Oboje už velmi brzy. Pokud si zvolíme v obou hlasováních takové politiky, za které se nemusíme stydět, bude to obrovská změna k lepšímu. V současné konstelaci – a i díky covidu, který zafungoval jako akcelerátor a naplno odkryl slabost a neschopnost Andreje Babiše – k tomu máme jedinečnou šanci. Nemyslím si, že Andrej Babiš bude naším příštím prezidentem, ani že vyhraje parlamentní volby. I kdybychom v létě porazili pandemii a on se prohlásil za spasitele, Češi snad nebudou mít tak krátkou paměť a vzpomenou si, jak během pandemie kvůli špatným rozhodnutím vlády trpěli. Věřím, že covid je nejen ošklivá nemoc, ale taky vakcína na lidskou hloupost a strach.

Nejdůležitější hodnotou je pro mě dnes svoboda. Nejen proto, že jsme o ni v posledním roce z velké části přišli. Bojím se, abychom neskončili v systému totální kontroly a diktatury.

Koho byste si na Hrad zvolil vy? 

Nejdůležitější hodnotou je pro mě dnes svoboda. Nejen proto, že jsme o ni v posledním roce z velké části přišli. Bojím se, abychom neskončili v systému totální kontroly a diktatury. Pandemie odejde, klíčové je, co bude potom. Doufám, že větu, „pojďme to zavřít“, dlouho neuslyšíme. Autoritativní země jako Čína sice covid zvládly na výbornou a prokázaly, že s podobnou krizí se vyrovnají lépe než demokracie, jenže jen za cenu totální kontroly občanů. Systém, který funguje v Číně, je pro mě osobně horší než smrt. „Lepší krátký život ve cti než dlouhý život v hanbě.“ Naše západní civilizace je pořád neuvěřitelně mladá, a co se stane se světem dál, záleží na nás. 

Kromě prezidenta, který bude ctít svobodu, potřebujeme prezidenta, který bude zodpovědný, půjde mu o pravdu, bude respektovat názory ostatních a bude spravedlivý. Žijeme ve velmi nespravedlivém světě, a právě proto bychom měli usilovat o to, aby se stal spravedlivějším a poctivějším.

Jak ale najít kandidáta, který by měl takové parametry a zároveň by byl ochotný se prezidentem stát? Takový člověk by si nevyhnutelně musel na současné politické scéně připadat hrozně opuštěný. 

Najít kvalitního prezidentského kandidáta určitě možné je. Kritická doba navíc budí aktivitu. Spousta lidí, kteří by si jinak hleděli svého, je připravená přiložit ruku k dílu. Najít takových lidí sto, aby utvořili politickou stranu, už bude obtížnější. Představte si, že budete ve sněmovně sedět čtyři roky vedle Volného z SPD. Chtělo by se vám do toho?

Právě že ne.

Přitom potřebujeme kva­litní lidi, kteří budou ochotni se účastnit politického klání ve sněmovně. První úkol, který je před námi, je změna volebního systému. Jakmile se to podaří, zmizí stranické intriky a začne se hrát podle úplně jiných pravidel. Volební systém totiž do velké míry implikuje nabídku – ovlivňuje nejen to, jestli jsou významnější politické strany, nebo jednotlivci, ale taky jaké osobnosti a povahové typy najdete na kandidátních listinách.

Karel Janeček

Matematik, pedagog, sociální reformátor, bojovník proti korupci. Studoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, Carnegie Mellon University v Pittsburghu, USA, a Bradley University v Peorii, USA. Je autorem volebního systému D21. Založil Nadační fond proti korupci, Nadační fond pomoci, Nadaci Karla Janečka, Nadaci Science 21, podporuje vědu a kulturu. Jeho ženou je Lilia Khousnoutdinova.

Je podle vás správně, že v našem politickém systému volí prezidenta lid? 

Nedávno jsem se na tohle téma bavil se senátorem Janem Horníkem, který nejdříve propagoval přímou volbu, ale s odstupem času si myslí, že její zavedení byla chyba. Já to vidím podobně. Při současné konstelaci ať volí parlament. Pokud ale budeme schopni změnit stávající volební systém tak, aby lidé nemuseli volit menší zlo a vybírali primárně konsensuální kandidáty, hlasoval bych určitě pro přímou volbu. A to i přesto, že je v jistém smyslu logické, aby v našem politickém systému, který prezidentovi negarantuje široké pravomoci, volili prezidenta poslanci a senátoři. My prostě potřebujeme motivovat a angažovat veřejnost. A moc lepších šancí, jak dát lidem prostor vyjádřit názor, opravdu není.

Dlouhodobě propagujete vlastní verzi volebního systému. V čem je lepší? 

Ve volebním systému D21 má každý volič víc hlasů, než kolik je ve hře mandátů. V případě prezidentské volby byste tedy měl ne jeden hlas, ale dva nebo tři. To je klíčové, protože každý volič řekne jedním hlasováním mnohem víc o svých preferencích. Zároveň se nikdy nemusí rozhodovat, jestli zvolit menší zlo, nebo vyhodit hlas volbou kandidáta, o němž všichni předpokládají, že nemá šanci vyhrát. Dá hlas oběma a nemusí tím pádem dělat kompromisy.

Ještě významnější důsledek takzvaného „efektu více hlasů“ je, že snižuje šance populistů nebo extremistů. Populista nebo extremista získá totiž pouze hlasy svých primárních voličů a již velmi málo druhých (a třetích) hlasů těch, kteří takového kandidáta nevolili jako svoji první volbu. Volební systém D21 sjednocuje společnost. Nabízí lidem svzájemnou shodu více stran.

Co když se ale objeví středový populista, který bude kompromisní volbou pro voliče zleva i zprava, získá největší procento třetích hlasů… Ostatně Andrej Babiš takový program měl. 

Takové riziko vždy existuje, ale je pořád menší, než když má volič jen jeden hlas. Rozumní lidé populistovi nedají ani svůj třetí hlas, natožpak druhý. Naopak, demokratický kandidát se může ucházet i o druhé a třetí hlasy voličů. Populista bude tedy při použití mého volebního systému D21 ve výrazně horší pozici, když má volič více hlasů. Ještě je důležité zdůraznit, že se nebude volit dvoukolově jako nyní, ale jen jednou. Druhé kolo vůbec nemá smysl.

Jak funguje „Janečkova metoda“ D21

  • více hlasů, než kolik je vítězných možností. V některých situacích pak používá nejen hlasy plusové, ale také hlas minusový. 
  • Díky větší paletě sesbíraných hlasů dokáže volební metoda lépe zachytit preference voličů a dosahuje výsledků, které přesněji odrážejí vůli voličů. 
  • Všechny hlasy od jednoho voliče mají stejnou váhu a volič je může, ale nemusí využít. 
  • Zároveň platí, že pro každou z možností lze hlasovat pouze jedním hlasem. Pro udělení minusového hlasu je nutné rozdat alespoň dva plusové. Počet plusových a minusových hlasů se může měnit podle konkrétní volební situace. 
  • Díky efektu více hlasů vítězí v Janečkově metodě kandidáti, kteří jsou přijatelní pro nejširší procento voličů. Tím dochází k oslabení populistů, extremistů a kandidátů, kteří rozdělují společnost. Právě v tom je D21 unikátní oproti tradičním volebním systémům, v nichž mají voliči jen jediný hlas. Kandidát, který chce zvítězit, vede pozitivní a konstruktivní kampaň, aby dosáhl také na hlasy voličů svých oponentů. 
  • Volbu více preferenčními hlasy si můžete vyzkoušet v naší symbolické volbě první české prezidentky. Ženu prezidentku volíme od 21. do 24. června on-line

Když se před lety v Česku zaváděla přímá volba prezidenta, byl na stole kromě stávajícího systému také australský volební systém, kdy by voliči řadili kandidáty podle oblíbenosti. Nebyl by lepší?

Nebyl. Dokonce by byl horší než ten stávající dvojkolový. Seřadit kandidáty podle oblíbenosti klade na voliče mnohem vyšší nároky. Navíc se s pořadím kandidátů špatně pracuje i při počítání, kdo volby vyhrál. Buďme rádi, že se u nás tenhle nápad neujal. Ještě výrazně horší je americký volební systém. Kam až špatně zvolený systém může lidi dovést, jsme viděli letos. Nebýt korony, zrovna přednáším na amerických univerzitách, jak tamní volební systém reformovat. I když to bude nesmírně složité, řešení existuje. V prvním kroku stačí totiž upravit volební systém stranických primárek, při nichž se z obou stran volí kandidáti, kteří se pak mezi sebou utkají v prezidentských volbách. Cíl je stejný jako u nás – oslabit extremisty a populisty a dát větší šanci konsensuálním kandidátům.

Už se váš volební systém někde využívá v praxi? 

V Česku se používá v několika desítkách měst a obcí při takzvaném participativním rozpočtování, kdy občané hlasují o tom, jak by se měly využít obecní peníze. Naší vlajkovou lodí je město New York, s nímž na participativním rozpočtování spolupracujeme posledních šest let, výpadek byl jen vloni kvůli koroně. Letos opět pokračujeme, tentokrát online, hlasování probíhalo od 5. 4. do 14. 4. Nejvíce hlasovalo 118 tisíc lidí v roce 2019. Náš systém dále využívá asi šedesát českých a slovenských škol, kde se opět hlasuje o rozdělení peněz jako ve městech, jen s tím rozdílem, že ve školách mohou hlasovat pouze děti. A třeba Škoda Auto náš systém využívá po celém světě pro získání zpětné vazby od svých partnerů v distribuční síti.

Uvítali byste možnost volit hlavu státu, poslance a senátory více preferenčními hlasy?

Pořád mi tu ale schází implementace na úrovni států. Systém jste poprvé představil před osmi lety. Proč se podle něj ještě nerozhodují „velké“ věci? 

Máme úspěšné případové studie, máme mraky dat, máme průzkumy, které jasně říkají, že voliči by takovou změnu přivítali… Co nemáme, jsou zákonodárci ochotní hlasovat pro pozitivní změnu. Aby došlo ke změně volebního systému do Senátu, potřebujete nadpoloviční většinu všech poslanců, do Poslanecké sněmovny je nutná dokonce ústavní třípětinová většina, a spousta kapříků si zkrátka nechce vypustit svůj rybník. Máme podporovatele mezi Piráty i mezi Starosty, ale pořád je to málo. Senát by měl být na řadě první, tam reálnou šanci vidím brzo, sněmovna až v další fázi.

Heroine volí budoucí českou prezidentku metodou D21

první česká prezidentka

21. 6. jsme spustili on-line volby symbolické první české prezidentky. A volí se právě „Janečkovou metodou“. K pěti redakčním kandidátkám, které jsme představili ve speciálním čísle časopisu Heroine Prezidentky – Lence Bradáčové, Rut Kolínské, Danuši Nerudové, Miroslavě Němcové a Adéle Šípové, jsme přidali tři kandidátky, které vzešly z nominací čtenářů a čtenářek – Barboru Antonovou, Věru Jourovou a Elišku Wagnerovou.

Hlasuje se dvěma preferenčními hlasy od 21. do 24. června. 

Ukažme společně světu, že tu jsou silné a schopné ženy, které do nejvyšší státní funkce patří! 

Co kdybyste vstoupil do politiky přímo vy? Před lety jste od Andreje Babiše nabídku dostal… 

To bylo v roce 2011 nebo 2012. Přišel za mnou s tím, abych založil politickou stranu, kterou on bude celou financovat a já ji povedu. Poslal jsem ho do háje a on se na mě hrozně naštval. Nic víc z toho nebylo. Někdy krátce poté jsem pronesl jediné vyjádření o Andreji Babišovi, které není negativní a za nímž si stojím i dneska, že si „nemyslím, že šel do politiky primárně proto, aby si nakradl“. Pořád totiž nevěřím tomu, že by přišel za člověkem, který založil Nadační fond proti korupci, a věřil tomu, že skončím jako jeho poskok. Myslím, že ho mnohem víc lákala moc. I když jak o tom tak přemýšlím, kdo ví. Ten člověk je schopný všeho. Třeba si dát na své stránky moji fotku a tvrdit, že ho podporuju. Dodneška se mi tahle jejich drzost vrací.

Chápu, že s Andrejem do politiky nepůjdete. Ale co bez něj? Chuť měnit věci přece máte a teď je, jak říkáte, ta nejlepší doba

Že bych si vzal oblek a kravatu a sedl si do poslanecké lavice, to si představit nedokážu. Politickou stranu nikdy nezaložím, ani v žádné nejsem.

Kdyby si to ale takhle řekli všichni, tak jsme tam, kde jsme byli… 

Já jsem nicméně nevyloučil všechny možnosti, jak se dá do politiky vstoupit.

Takže byste chtěl do politiky vstoupit bez politických stran a vysedávání v lavicích. Třeba byste rád kandidoval na prezidenta?

To je něco, co bych úplně nevyloučil. Nikdy jsem o tom nemluvil, ale představit si to dokážu. Z takové pozice bych určitě dokázal lépe prosadit své představy o sociálních reformách.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Ridina Ahmedová a její revoluce Rozhodla se postavit svým traumatům a na základě zážitků, které formovaly její život, natočila podcast Sádlo. „Vztah k jídlu a nadváha je moje životní výzva. Ale zasloužím si respekt. Nesu za sebe zodpovědnost, ale není mojí povinností vyhovovat vašim představám,“ říká v rozhovoru.
  • Od Plzáka k Ratajovi Kdy a proč vznikly první manželské poradny, kde působily vyhlášené terapeutické komunity, kdo předepisoval sexuální terapie, v čem spočívala psychogymnastika? Přijměte pozvání na napínavou exkurzi po klíčových okamžicích československé párové terapie.
  • Všechno, co jste chtěli vědět o menopauze Poslední tabu musí padnout. Za menopauzu se nemáme stydět, je potřeba o ní mluvit. Ptát se na ni svých matek, vysvětlovat ji mužům, informovat o ní zaměstnavatele. Je to normální. Tedy zatím není, ale mělo by být.
  • Kroje patří na ulici Z krojových doplňků je trend, kterému propadají i ti, kdo nemají s folklorem nic společného. Živůtky, zástěry, kordulky, vyšívané kožíšky a čižmy nosí v kombinaci s koženými bundami, bavlněnými tričky a džíny. „Krojové prvky opustily truhly a půdy a zamířily do světa,“ píše Petra Tajovský Pospěchová v článku k nečekané módní story v Heroine.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 30 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Jana | 7. 7. 2021 0:37

Pěkný rozhovor, díky za něj. Janečkův volební systém je rozhodně něco, co stojí za pozornost.

+17
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Karolína | 22. 6. 2021 12:00

Například Johnny Depp neustál obvinění z domácího násilí a už si nikde ani neškrtne. Nehraje,
nezvou ho na rozhovory, nic. Protože ubližuje ženám, tak se nehledí na jeho profesní kvality.

Tenhle polyamor sice manželku netloukl, ale k manželkám a dětem se důstojně, láskyplně a zodpovědně rozhodně nechová. A přesto prostor dostal.

-5
Reagovat