E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Vnímám teď chlapy přes filtr, říká herečka Anežka Pithartová

25. únor 2020
20 102

Za dvanáctiletou Týnu se při natáčení dokumentu V síti vydávala jedenadvacetiletá Anežka Pithartová. Za překážku její věk nepovažoval ze sexuálních predátorů na českém webu žádný.

Že se na internetu někdo občas pokouší někoho zmanipulovat, aby mu poslal svoje nahé fotky, nebo že si to někdo před někým jiným dělá, mi bylo jasné. Že se to děje takhle, že je toho tolik a že je to přece vaše chyba, protože jste nechali dítě samotné s připojením na internet, mě ale poslalo do kolen. I když jsem tušil… Ke zjištění toho všeho mi bohatě stačila hodina a půl. Anežka Pithartová se sexuálními predátory strávila posledního půl roku. Byla to její první herecká role.

Proč jste se přihlásila na konkurz Víta Klusáka? Věděla jste, do čeho jdete?

O čem dokument bude, jsme se dozvěděly až na místě. Casting měl jenom jeden požadavek – mladistvý vzhled. Přihlásila jsem se proto, že jsem celou svoji pubertu zápasila s tím, že vypadám na dvanáct. Pořád jsem někomu musela vysvětlovat, že už mi opravdu bylo patnáct, šestnáct, sedmnáct, a tak jsem si řekla, bych mohla svůj zevnějšek konečně smysluplně využít. A herectví mě lákalo.

Byla to vaše první role?

Zajímavější první zkušenost s filmem bych si představila jen těžko. Jen už nevím, jestli chci někdy v něčem tak tíživém hrát znovu. Pokud se někdy postavím před kameru, tak ve filmu, který bude o něčem krásném.

Co se vám honilo hlavou, když vám Bára Chalupová s Vítem Klusákem vysvětlili, co vás čeká?

Pochybovala jsem, že to zvládnu. Bála jsem se, že na to nemám odvahu. Když mi Vít s Bárou řekli, že se budeme s predátory scházet, představovala jsem si, jak jdu do parku, v křoví jsou policajti, kolem mě kameramani a režiséři a já čekám na toho chlapa. A taky jsem určitě nečekala, jaký ohlas film vyvolá a že to natáčením vlastně celé teprve začíná.

Sedíte před počítačem v ateliéru, všude kolem kamery a lidé ze štábu a vy se chystáte zvednout první hovor. Pamatujete si ten pocit?

Tereza už měla první hovory za sebou. A já už chtěla taky. Uvědomovala jsem si, jak se mi klepou ruce, a tak jsem se je snažila schovávat pod stolem, aby to lidi ze štábu neviděli. Nejen, že jsem nevěděla, koho budu mít na drátě, ale já netušila ani to, jaká budu já. Jak budu hrát, jak to všechno zvládnu. Vím, že mi z počátku dělalo problém chovat se jako malá holka. Vít mi na telefonu, který jsem měla vedle monitoru, psal, ať jsem víc holčička a mluvím vyšším tónem. Když má ale člověk patnáct takových hovorů za den, začne se učit velmi rychle. Stejně jsem se ale bála, že budu ve filmu vypadat trapně.

Od toho tam jsou jiní…

Máte pravdu. Když jsem se na film koukala, styděla jsem se hlavně za ně. Za jejich vulgarity. Co řekne babička, až mě uvidí v takhle vyhrocených situacích? Vidět se a vrátit se zpátky nebylo vůbec snadné. Zároveň se mi ale ulevilo, protože mám z celého filmu vlastně dobrý pocit. Že se u něj lidi smějí, je malý zázrak. Tíha a deprese se střídá s nadhledem a optimismem. To je hrozně důležité. Podle mého by se film neměl brát tak depresivně. Hlavní je, že se díky němu dávají věci do pohybu.

Lidi, kteří o sexuálních predátorech mluví, protože o filmu slyšeli, ale neviděli ho, jsou dost často mnohem víc zdrcení než lidi, co už v kině byli. Je to v háji, nejdřív klimatická krize, a teď ještě predátoři… Jasně, je to problém. A velký. Ale řešitelný. Globální oteplování z gauče nevyřešíte, predátory ano. Stačí o tom s dětmi mluvit a poslouchat je.

film V síti

Dokumentární film Barbory Chalupové a Víta Klusáka vypráví strhující drama tří hrdinek alias „dvanáctiletých dívek", pro které se účast na experimentu, od castingu až po osobní schůzky s predátory pod dozorem ochranky, stává zásadní životní zkušeností. Predátorské taktiky se postupně obracejí proti svým strůjcům: Z lovců se stávají lovení.

Dokument uvidíte v českých kinech od 27. 2. 2020. 

Kromě vulgarit mě možná ještě víc zarážela samozřejmost, s jakou vůči vám, dvanáctiletým holkám vystupovali. Jako by to dělali každý večer…

Byla to totální arogance. Když vás někdo vytočí a vy místo jeho obličeje vidíte, jak masturbuje, říkáte si jenom, co se to tady sakra děje… Původně jsme si mysleli, že než se dostaneme do tohohle bodu, uběhnou týdny. Jenže ono to přišlo okamžitě. Jakmile zvednete telefon, jde se na věc.

Ve filmu několikrát zazní, že predátoři nejsou pedofilové, ale „psychosexuálně normální jedinci“. Našli jste během natáčení nějaké společné znaky?

Zaslepenost sexuální touhou a úplná ignorace následků. Upřímně, jim bylo úplně jedno, jestli mi je dvanáct, deset nebo sedmnáct. Predátoři neslyší, nevnímají reakce na druhé straně. Jsou zfanatizovaní potřebou a hledají nejjednodušší řešení. Jenže uspokojení jim vydrží jenom pár minut a za chvíli už zase chtějí volat znova. Jak si můžou vážit sami sebe?

Hraje roli věk, vzdělání?

Ani jedno, ani druhé. Predátoři jsou různě staří, z různých sociálních skupin… Určitě to nejsou jenom vyvrhelové žijící na pokraji společnosti. Mluvila jsem i s inteligentními chlapy. Ti byli nejnebezpečnější.

Co vůči těm lidem cítíte?

Opovržení. Štítím se jich… Hnusí se mi jejich nátlak a netrpělivost. Lidem, kteří tohle dělají, nemůžete věřit vůbec, ale vůbec nic. Ani zájem. Všechno je hnané pouze fyzickou potřebou. Na obrázky ani videa, které nám posílali, jsme koukat nemusely, ale to množství bylo děsivé.

Hlavní vlna zájmu o film přichází teď. Dalšího půl roku strávíte besedami s dětmi, dáváním rozhovorů. Jste na to připravena?

Práce s dětmi mě baví. Chci se trochu podílet i na tvorbě celé osvětové kampaně a pomáhala jsem produkci s hithitovou kampaní. I tak ale musím, abych nevyhořela, čerpat energii jinde. Dávat si pauzy. Je toho dost… V březnu letím do New Yorku na zasedání komise OSN, kde budeme vystupovat na konferenci o postavení žen ve společnosti. Navíc se plánuje distribuce v zahraničí, takže jsem zvědavá, kam všude se film dostane.

(Foto: Benedikt Renč)

S Anežkou Pithartovou jsme hovořili i o jejím vlastním dospívání nebo o tom, jak práce na filmu V síti ovlivnila její pohled na muže. Celý rozhovor si budete moci přečíst v novém čísle tištěné Heroine, které vychází už 2. března a bude k dostání v trafikách a stovkách dalších prodejen po celém Česku. Kromě rozhovoru s Anežkou Pithartovou se v novém čísle můžete těšit i na seriálové a divadelní tipy, analýzy platových nerovností, sexuální touhy i mateřského vzteku, rozhovor se spisovatelem Janem Němcem, ponor do zákulisí světa instagramových influencerů a spoustu dalšího čtení pro liberální, emancipované a svobodné ženy, které se nebojí vystoupit z davu.

Pokud chcete novou Heroine dostat rovnou do schránky, předplaťte si ji ještě dnes.

Aktuální číslo

  • O tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s