Učitel dějepisu a společenských věd musí být apolitický? To je podle mě iluze, říká oceněný dějepisář

Kromě výuky dějepisu u vás na gymnáziu chodíte i do dalších škol vyprávět příběh vašich prastrýců a dědečka, který zatčení díky varování unikl. Měl tento příběh vliv na vaši volbu povolání?

Děda zemřel v roce 1994, mně bylo 13. Určitý vliv jeho vyprávění mělo, i když ne úplně přímý. K tomu přispěli oba dědečkové. Ten z maminčiny strany šel do důchodu, když jsem se narodil, a měli jsme k sobě velmi blízko. Odmalička mě vychovával a jeho žigulíkem jsme jezdili po památkách, vyprávěl mi pověsti a četl pohádky. Tady vnímám klíčový vliv – zájem o jeho vyprávění. Děda byl sice ekonom, ale měl obrovskou knihovnu a historie byla jedním z jeho zájmů. K učitelství jsem měl blízko díky tátovi, který je matikář a fyzikář.

Tyto předměty vás nelákaly?

Mně matika nikdy moc nešla, kromě doby, kdy mě učil táta. Navíc on je hodně analytický, já jsem spíš vyprávěcí, kreativní, ale bavilo mě, s jakou hravostí hodiny matematiky vedl. Děti se smály, on se smál, dělal si legraci sám ze sebe. Nepřipadal jsem si jako ve škole, byla to taková hravá dílna. Tam u sebe vidím velký vliv mého taťky, že dokázal vytvářet pro děti prostor pro intelektuální dobrodružství. V tom se myslím částečně inspiruju.

Vaši studenti z Nového PORGu vás letos nominovali na cenu pro inspirativní vyučující Global Teacher Prize. Při povídání z vás jde energie, která nejspíš zaujme i ty, co mají dějepis na poslední koleji.

Myslím, že to tak částečně je. Mám v paměti hodnocení od jedné žačky z doby, kdy jsem ještě studoval. Napsala mi: „Děják mě vůbec nebaví, ale líbí se mi, jak vám při něm září oči.“ Pořád učení vnímám jako umění. Sám sebe potřebuju naladit na nějakou vnitřní notu, dostat se do rozjitřeného stavu mysli, připravený rozehrát výuku jako svého druhu divadlo. A taky být natěšený na to, co se stane. Pak se vytvoří zajímavá atmosféra, kdy i studenti mají chuť do té hry jít a něco říkat. Vytvořit emočně příjemně nabité prostředí je základ. Vždycky začínám něčím, co studenty nějak překvapí a otevře. První moment má cílit na emoce.