Co nedělám

41 257 | Klára Kubíčková | 4. 3. 2019 | 1 komentář | Fejeton

Každá správná žena musí... [doplň dle libosti]. Neseme si životem celou řadu představ o tom, co, kdy a jak bychom měly dělat. Může být úleva slyšet, co všechno taky lze nedělat.

Na začátku února mi bylo čtyřicet. Ptali se mě taktně i netaktně, jaké to je, být takhle stará.

Báječné. Protože na rozdíl od dvacítky, kdy jsem věděla přesně, co chci a jak bude vypadat můj život, a na rozdíl od třicítky, kdy jsem věděla, co přesně mají chtít ostatní a jak by měl vypadat jejich život, teď už radím jen sama sobě, naučila jsem se říkat Ne, a co nechci, to nedělám.

Když je vám čtyřicet, neděláte spoustu věcí. A na rozdíl od mladších let se za to ani trochu nestydíte ani se neomlouváte.

Co všechno tedy nedělám?


Nežehlím. Stejně se to zase zmačká. Výjimka je ta žlutá sukně. Výjimkou býval i skautský kroj nejstaršího dítěte (za dva týdny bude mít osmnáct, fakt!), ale ten už si žehlí sám.


Neberu každou práci, která se namane. Protože ne každá práce je dobře zaplacená a můj čas něco stojí. Ale dělám výjimky. Beru smysluplné dobrovolné aktivity, sem tam přednáším pro neziskovky a nechci po nich peníze, někdy napíšu text pro platformu, která nemá na rozdávání, a odmítnu honorář, a od jarního semestru začínám učit ve škole. Což je počítáno od hodiny pod cenou, ale moc jsem si to chtěla zkusit a moc se na to těším.

Můžete znát všechny dobré rady, můžete všechno dělat správně, a někdy se prostě stane, že ani tak to neklapne.


Neradím, pokud si o to někdo vyloženě neřekne, a i tak se ostýchám. Myslím si, že čtvrté dítě ke mně v létě přišlo právě proto, abych si uvědomila, jak ošemetné je komukoli cokoli radit. Na tohle dítě totiž nefungují vůbec žádné zaručené finty, které fungovaly na ty tři předchozí. A tak už se nemračím na matky v tramvaji, které neumí na povel utišit své ječící batole.

Protože moje číslo Čtyři, když se rozhodne, že bude řvát, bude prostě řvát. Připojené u prsa, v tom nejkrásnějším šátku, v tom nejdokonalejším úvazu, přebalené, olíbané, písněmi uchlácholené, v kontaktu kůže na kůži, když si vezme do hlavy, že bude nespokojeně mrčet, dovede celou naši rodinu tímto k šílenství.

A tak mi došlo, že můžete znát všechny dobré rady, můžete všechno dělat správně, a někdy se prostě stane, že to neklape. U nás teď pomáhá počkat. Čas je dobrej. Zítra bude líp.


Neposlouchám. Hlavně nevyžádané rady stran výchovy dětí, výživy, životního stylu a světonázoru. A naopak: když už se někoho zeptám, co si myslí nebo co radí, poslouchám bedlivě.


Nepomlouvám. O nikom nic nevím. Když mi bylo třicet, věděla jsem. Kdo je koza, kdo nána pitomá, kdo kurevník. Z kozy se vyklubala dobrá kamarádka, které jen tehdy bylo hodně špatně. Z nány pitomé moudrá žena, která už tehdy znala svou cenu. Kde je konec kurevníkovi nevím a nezajímá mě to. Indiáni mají přísloví: Nesuď nikoho, pokud jsi čtyřicet dní nechodil v jeho botách. Tak asi tak.

Když se rozhodnu něco nedělat


Nevychovávám. Neříkám svým dětem, co by měly a neměly. Hlavně ne těm dvěma starším. Protože buďto dávno vědí a dávno viděly, co je správné a co ne, nebo to nevědí a příkazy nebo zákazy to nespraví. Když se zeptají, co bych dělala, odpovím jim. Někdy je to na půlnoční debatu u piva v kuchyni.

Ale jinak se snažím přijímat s vděčností každý den, kdy je pro jejich pubertu nezabiju a kdy oni mě pro svoji pubertu neřeknou něco bolavého. Obvykle se samy omluví, když jim dojde, že jely přes čáru. Nebo se omluvím já, že jsem zbytečně vyšilovala.


Nešiju. Ne proto, že už nejsou osmdesátky a Burda je out. Protože nemám čas. A mrzí mě to.


Nepoužívám sušičku. Protože by to byl další bazmek v domácnosti. Roztřepávám plenky na sušák a u toho nadávám, že tu sušičku konečně koupím!


Nemám auto. Protože jsou s ním starosti a všude stejně dojedeme tramvají, vlakem nebo autobusem.


Nevzdávám se snů. Až mi bude padesát, budu dost možná babička. Mému nejstaršímu bude 28 a mé nejmladší 10 let. To je dobrá kombinace, pohlídají se navzájem. A já si otevřu polívkárnu, pojedu na Island nebo budu konečně šít.

A co neděláte vy?

Klára Kubíčková

Klára Kubíčková

Vystudovala sociologii a žurnalistiku. Pracovala pro MFDnes, Marianne, Téma či Vlastu. Má ocenění za nejlepší reportáž s environmentální tematikou Ekopublika za... Další články.

Celkem 1 komentář

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Kateřina Hušková | 7. 3. 2019 | 08:37

Já sušičku mám, právě kvůli těm plínám a ručníkům a ložnímu prádlu. Bazmek to není, i když má volno, drží mou milovanou kytku.
Nejdůležitější "nedělám" z poslední doby je, nemusím si vyhádat pravdu a nemusím jezdit k tchánovcům.

+9
Reagovat

Nakoukněte do časopisu Heroine

Naše další projekty

Peníze

Jak bezpečně platit na internetu? Pomůže i virtuální karta

Stovky lidí měsíčně přicházejí o peníze kvůli zneužití platební karty. Lze ji přitom ochránit snadno, pomůžou i novinky.

Peníze

Televize může zčernat už za týden. Starý signál končí

Nová fáze digitalizace je tu. První vysílače vypnou starý systém už na konci listopadu, v celé republice skončí do června příštího roku.

Finmag

Španělsko a Katalánsko: v zajetí dvojího nacionalismu

Po katalánském referendu o nezávislosti v roce 2017 a následných represích je Španělsko v kleštích. Tvrdý postup centrální vlády posílil...

Finmag

Británie: z bruselského bláta do socialistické louže?

Jeremy Corbyn, soudruh ze staré školy, se chystá zregulovat Británii a vrátit do ní socialismus.